Začít musíme aktuálně: Džihádistické jednotky v Sýrii podnikají ofenzivu v prostoru Damašku a Hamá. Které přesně a kým „živené“? Hrozí, že bude významně podlomena pozice vlády Sýrie? Současně se hovoří o nárůstu aktivity vojsk Spojených států, což vyvolává řadu otázek – komu to prospěje? 

Myslím, že obrat „podnikají ofenzívu“ je přehnaný. Damašská čtvrť Džóbar, která hraničí se Starým městem, je už roky „rozdělená“ – její části ležící ve městě ovládá syrská armáda, „za mostem“ poslední tři roky vládla Islámská armáda, aktuálně součást široké koalice teroristů v čele s Al-Káidou. Místní obyvatelé jim říkají „krysy“, protože se prokopali do městské kanalizace a byli s to vylézat z kanálů i na vládní straně. A když neprocházeli kanály a tunely, tak alespoň čas od času ostřelovali město z granátometů, přičemž pozabíjeli celkem tisíce civilistů včetně dětí. Nyní své ataky ozvláštnili sebevražednými útočníky za volanty asi tří automobilů s výbušninami, díky čemuž se dokázali dostat přes most až na přilehlé Abasídské náměstí. Syrská armáda je vytlačila zpět do jejich oblastí, které současně znovu – snad už potisící rozbombardovala, a následující den se všechno zopakovalo. „Krysy“ odpálili auto s výbušninou a byli zatlačeni zpět. Možná to celé měla být reakce džihádu na astanská mírová jednání, kterých se teroristické skupiny neúčastní, možná je to také jen ochutnávka toho, jak bude v podání islamistických fanatiků vypadat další fáze syrské války, čímž míním svým způsobem nekonečnou fázi, v níž už nemají dostatek bojovníků ani adekvátní podporu ze Západu či Turecka k vedení „skutečné“ války, ale na sebevražedné útoky budou mít fanatiků stále ještě dost. Svým způsobem to platí i pro vámi zmíněnou „ofenzívu“ z jedné z posledních džihádistických „kapes“ v provincii Hamá. Terorismus a sebevražedná akce budou proto na pořadu dne a pro západní propagandisty bude stále těžší vydávat je za „umírněné“ demokraty, feministy a stoupence GLBT. Z hlediska stability režimu to ale žádná větší hrozba nejspíš není, prostě jen budou umírat další lidé, kteří umřít nechtějí. Nicméně, fakt, že po „regulérní“ válce přijde vlna „obyčejného“ terorismu, si tu opakujeme možná půl roku, takže nic nového pod sluncem. 

Máte pravdu s oním zintenzivněním amerických aktivit v Sýrii a Iráku, protože například jen za poslední dva měsíce americké letectvo podniklo přes sedm tisíc náletů na pozice Islámského státu, přičemž je hlavně řeč o Mosulu a Rakká. A podle dostupných propočtů amerických organizací si tyto nálety v půli března vyžádaly svou jubilejní, tisící civilní oběť, ale skutečné číslo bude zřejmě mnohem vyšší, protože Pentagon – stejně jako všichni ostatní „bombardéři“– důsledně podhodnocuje počty svých obětí z řad civilistů. A komu to prospěje? Donald Trump nutně potřebuje konečně vystavit na odiv nějaký úspěch a dobytí – klidně i srovnání se zemí – Mosulu nebo Rakká a porážka tamního Daeše takovým úspěchem může být. Tedy pokud se americký mainstream nezačne hrabat v tom, jak obě města vypadají po „osvobození“ a kolik obyčejných lidí to odneslo. Za Bushe a Obamy média „držela basu“, ale nyní jsou proti Trumpovi, takže nelze vyloučit, že bychom se mohli dozvědět i něco pravdy o výsledcích amerického válčení. A pak si tuto realitu promítnout zpětně na všechny ty „demokratizační“ agrese obou předchozích amerických prezidentů…