Celé pondělí (i víkend) probíhaly boje především na území DLR a premiér Zacharčenko prohlásil, že se bude snažit spolu s LLR o společnou frontu. Tankový úder provedli  separatisté u Dělbaceva, kde hrozí vznik kotle, pokud ukrajinská armáda situaci neudrží. Výbuchy se také celý den ozývaly v Doněcku. Zprávy o ostřelování ukrajinské armády přišly k večeru z Luhanské oblasti (Stachanov, Kirovsk). A ruský tisk píše o tom, že separatisté chtějí začít obléhat Mariupol, odkud nyní prchají obyvatelé především do Rostovské oblasti na území RF. Ukrajinská vláda v pondělí vyhlásila  na území Doněcké a Luhanské oblasti výjimečný stav a stav zvýšené pohotovosti na celé Ukrajině.

Minsk bez kompromisu

Válka na Donbasu je zatím „jen“ vedlejším nástrojem k prosazení politických cílů jednotlivých aktérů, a obě strany počítají daleko spíše s tím, že válka nebude rozhodnuta vojensky, ale politicko-ekonomicky v týlu. Primárně se obě strany totiž soustředí na destabilizaci soupeře v týlu, ať už ekonomicky nebo vojensko-politicky či psychologicky. V tomto kontextu je třeba vnímat také současnou vojenskou aktivitu DLR a LLR.

Důvod, proč minské dohody nejsou dodržovány je poměrně jednoduchý – absence kompromisu a nedůvěra k tomu, že minské podmínky jsou dostačující platformou k tomu kompromis dosáhnout. Kompromis zatím neexistuje a obě strany taktizují i za cenu obětí na životech. Vztahy i možnosti Kyjeva (Západu), DLR/LLR a Moskvy jsou asymetrické, což vede k tomu, že každá strana je vázána jinými zájmy a hovoří jiným „jazykem“, takže vzájemná dohoda zatím není možná. Právě nesouměřitelnost zájmů tu je důvodem, proč příměří nefunguje navzdory rétorice. Minsk se bohužel stal jenom vějičkou, rétorickou pomůckou v PR stylu. Nic nevyřešil, ale všichni se jím ohánějí, aby ukázali svoji rétorickou podporu míru. Otázka tu tedy není, že strany nedodržují minské dohody, ale to, za jakým účelem se tak děje.