Erik Best hned zkraje uvedl, že nemá žádnou radost z čínských investic a čínského vlivu u nás, nicméně chce na celou kauzu hledět maximálně objektivně. „Přístup k Číně kritizuji jak u Sobotky, tak u Zemana. Zároveň si ale myslím, že snaha z druhé strany změnit politiku české vlády je špatně. Jestli chceme menší závislost na Číně, měli bychom nabídnout občanům něco přitažlivějšího. A tento aspekt selhává. Pokud nám někdo dá na výběr mezi Číňany a Syřany, hodně lidí bude chtít Číňany,“ vyjasňuje nejprve svoji osobní pozici.

„Česká vláda měla jasně stanovenou politiku, jejíž součástí bylo nescházet se s dalajlámou. Minimálně na oficiální úrovni. Kdyby se s ním Herman sešel soukromě jako Bělobrádek a Dienstbier, nebyl by takový problém. V novinách sice Herman říkal, že setkání s dalajlámou probral se svojí stranou, ale už bez toho, aby řekl, že se to uskuteční přímo na ministerstvu. Teď hrdě opakuje, že se s ním setkal ve svém úřadě a je to správné. Tím porušuje českou zahraniční politiku, která byla dohodnuta,“ připomněl Best.

Kdyby na to prý Best hleděl optikou vlastního postoje, bylo by setkání Hermana s tibetským dalajlámou správné, protože se tím snižuje česká závislost na Číně. „Jenže on tím porušil vlastní pravidla. Porušil pravidla a politiku vlády, jejímž je členem. Měl by přiznat, že je součástí zvláštní hry, jakou v tom hraje roli a proč o tom nemluvil ani se svou vlastní stranou,“ soudí analytik.

O jaké hře to mluví a co podle něho Herman setkáním sledoval či případně proč a v čím zájmu tak učinil, vysvětluje Erik Best následovně. „Když to celé začalo, Herman nejspíš jen chtěl vyznamenání pro svého strýce, což byl zhruba červen. Ve středeční MF Dnes říká, že sám nevěděl do poslední chvíle, jak setkání s dalajlámou bude vypadat. Jenže to nedává smysl. My neznáme přesný časový rozvrh a kdy Zeman údajně vyškrtl to jméno. Neumím si představit, že by to Zeman udělal na základě soukromého setkání. Možná se mýlím. Ale klíčové je, že se Herman s dalajlámou sešel oficiálně na ministerstvu. Mám pocit, že Herman začal tak, že chce medaili pro svého strýce, a pak pochopil, že to lze použít na odstranění Zemana. Do jaké míry v tom dostal podporu od svých kamarádů ze zahraničí, nevím. Chová se podezřele sebejistě,“ zamýšlí se Best.

„Jako analytik mám pocit, že Herman se chová tak, jako by měl silnou podporu nejen od své strany, ale od kamarádů ze zahraničí. Já to nemůžu pochopitelně dokázat,“ říká s tím, že ale z jeho vystupování má takový pocit.

Erik Best nadnáší scénář, že nejprve šlo ministru kultury skutečně jen o vyznamenání strýce, ale později zjistil, že by se vývoj mohl ubírat směrem, který nakonec nastal, a snažil se chytit příležitosti vytěžit z celé věci politický kapitál. Kdyby Brady na seznamu vyznamenaných nejprve figuroval a Herman tušil, že jeho oficiální setkání s dalajlámou k vyškrtnutí povede, záměrně by prý vše dotáhl do konce a jal se jako čestný člověk bojovat proti zlému a pomstychtivému Zemanovi a mediálně bude za hrdinu. To se nakonec i stalo.

„Mám pocit, že široká veřejnost úplně přesně nechápe, o co jde. Dobří analytici a členové vlády určitě vědí velice dobře, že čínská vláda nechce, aby se ministr oficiálně sešel s dalajlámou. Oni by to přešli, kdyby to bylo neoficiální. Nebyli by samozřejmě nadšeni, ale když je to oficiální, je to přímá provokace a porušení vyhlášení zahraniční politiky. Herman tak českou zahraniční politiku vrátil na úroveň, kde byla před lety, a musel vědět, že to tak bude. Cíleně to porušil. A neudělal to jen tak, když říká, že máme svobodnou zemi a proč by se s ním nesetkal. Já jsem si nevšiml, že takhle mluví, když nám třeba EU něco diktuje. Velice dobře věděl, co dělá a že tím vyvolá silnou reakci Číny. Já s tím sice souhlasím, ale od něho je to provokace. Když se stal členem vlády, neslyšel jsem od něj, že hodlá změnit politiku státu vůči Číně a ohrozit tím různé investice. Jeden ministr bez konzultace vlády změnil dohodnutou zahraniční politiku celého státu,“ zdůrazňuje politický analytik.