Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Romana Jocha (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.), ,  Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, Miroslava Kalouska (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.),  Karla Schwarzenberga (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Jiřího Zlatušky, Luďka Niedermayera, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Miroslavy Němcové , Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Martina Bursíka (z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , , Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky,  Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.),  Johna Boka,  Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, Jana Vidíma,či  Daniela Kroupy

Vy jste minulý týden odhadla, že pozice některých států EU vůči řešení ukrajinské krize se ,,odtrhne" od pozice těch radikálních, plus USA. Francie nicméně sdělila, že pokud nebudou dodržovány dohody z Minsku, přijdou další akce. Jaké procesy nám tu v Evropě ,,bublají" pod povrchem? Lotyšsko hlásí stav nebezpečí hybridní války proti Rusku, V Pobaltí se promenují američtí vojáci, Viktor Orbán stojí na své pozici, EU mluví o ,,energetické unii". Co každý jednotlivý bod v partii Západ – Moskva znamená a čeho si máme ještě všímat? Mimochodem, USA prodloužily sankce proti Rusku.

To je pestrá sbírka otázek a začnu třeba od konce: ano, USA prodloužily sankce, ale ve skutečnosti se to dá vnímat jen jako snaha ukázat, že se „něco děje“; jsou to formality a vzájemnému obchodu obou zemí to nijak neubližuje – třeba jen ExxonMobil bez ohledu na sankce navyšuje své investice v Rusku a letos tam chce mít o 450 procent těžebního území a práv více než loni. Pobaltí je prý opravdu připraveno vést „hybridní válku“ (bůh suď, co si pod tím přesně představují) proti Rusku, ale při pohledu na mapu se obávám, že podobná prohlášení jsou rovněž vedena hlavě snahou ukázat, že se alespoň „něco“ děje. Hlavní státy EU, Německo a Francie, sice tvrdí, že jsou s to přitvrdit sankce, pokud nebudou dodržovány minské dohody, ale tak nějak to vztahují i na Kyjev, neboť prostě velkou válku s Ruskem nechtějí. Kyjev je přitom v bankrotu a marně už druhý rok čeká, že mu Západ dodá naslibované miliardy, tedy, že je hodí do černé díry, což se ale Západu očividně nechce, protože má v krizi sám málo. Maďarsko a Kypr mezitím prohloubily spojenectví s Ruskem, Řekové k tomu mají už blízko, Italové se tomu nijak nebrání, proti dalším sankcím je i střední Evropa (bez Polska), takže jsme svědky postupujícího „rozvolňování“ Evropské unie. A to všechno jen kvůli tomu, že jsme na Ukrajině podruhé vstoupili do stejné řeky a tentokrát jsme tam demokraticky zvolenou vládu rovnou svrhli. Dneska je jasné, že Ukrajina, která ještě před rokem a půl byla sice zkorumpovaná a mafiánská, ale fungovala, zbankrotuje, a že Západ za důsledky svých kroků znovu – jako na Blízkém východě – nechce nést odpovědnost, zatímco Rusko říká něco ve smyslu „co jste si rozbili, to si i spravte“. Nejvíce tuto „hru“ o světovou hegemonii odnesou samozřejmě obyčejní Ukrajinci.

Porošenko se dovolává účasti pozorovatelů OBSE v místech, kde se bojuje, a stále trvá na nápadu na ,,modré přilby" OSN. Dočká se něčeho z toho? A Vy jste na začátku týdne psala o ,,krachu Ukrajiny". Co musí v současné chvíli řešit Arsenij Petrovič Jaceňuk a jeho multinacionální tým za běžné, neválečné ekonomické otázky? A jak moc agresivity a opozičnictví se proti němu rýsuje? Mimochodem, ekonomickým poradcem Kyjeva se stal slovenský exministr Ivan Mikloš, který sdělil, že Ukrajinu rozkrádali oligarchové, ale už to bude dobré...

Neznám pana Mikloše, ale skutečnost, že v nejvyšších patrech ukrajinské politiky už působí skoro stovka Saakašviliho Gruzínů, pak nějací Pobalťané a Američané, ve mně namísto vedení svrchovaného národního státu vyvolává spíš dojem fotbalového týmu. Ovšem fotbalového týmu, který nenakupuje ty nejlepší hráče, ale programově ty cinknuté. A pokud se fotbalisté nevybírají podle kvality, ale podle toho, jaké dresy nosí, tak to na nějaké slavné vítězství nevypadá. 

Problém je navíc v tom, že Západ sice mluví o miliardové pomoci Ukrajině, ale už loňská květnová dohoda s MMF počítala s tím, že Ukrajina během čtyř let dostane 17,4 miliardy dolarů od MMF a 17,8 miliardy od jiných mezinárodních organizací, což je jen o něco méně než 40 miliard, o nichž se nyní často mluví. MMF slíbil ještě v roce 2014 dodat 7,4 miliardy,

ale poskytl Kyjevu ve skutečnosti jen 4,6 miliardy dolarů. Po splacení starých úvěrů MMF tak Ukrajině v reálu z této „pomoci“ zbylo 411 milionů dolarů. Ze zahraničních investorů splnily slovo jen USA, které slíbily záruky na jednu miliardu a ty také poskytly. Ukrajinská vláda za tuto miliardu vydala evropské dluhopisy v hodnotě jedné miliardy a vyplatila staré dluhopisy vydané ještě za časů Julie Tymošenkové. Smlouva s MMF rovněž stanoví, že EU v roce 2014 poskytne Ukrajině 2,215 miliardy dolarů, ale ve skutečnosti dodala jen 1,538 miliardy, a navíc ve formě půjčky. Očividně se báli dát víc, protože už tuto částku bude Ukrajina splácet jen těžko. To je triviální odpověď na otázku, co dělá Jaceňuk – zoufale čeká na to, že ho v tom Západ nenechá. 

USA se chystají navýšit rozpočet na propagaci svobody a demokracie, neb mají pocit, že Rusové a jejich instituce typu TV Russia Today podlamují důvěru západní veřejnosti v jejich politiku. I u nás vznikají média jako Svobodné fórum, kde Alexandr Vondra sdělil národu, že ,,líp už nebude" a je nutné zabránit Rusku, aby využilo nespokojenost a nejistotu obyvatelstva.  Poraďte, prosím, těm dobrým mužům, jak by měli lépe a šikovněji vysvětlit lidem, že je nutné být ostražitý před Putinem a vážit si liberální demokracie...

Minulý týden na mě zase jednou padla chandra, když se v mainstreamu začaly objevovat výzvy k „řešení“ lidí, kteří prý na internetu vyjadřují cosi „proputinovského“, nebo rovnou k zavedení cenzury, protože někteří lidé v médiích popisují realitu, kterou kdosi pro změnu slyšet nechce. Pak se objevil jakýsi seznam webů šířících ruskou propagandu, pak byl z agentství obviněn  Babiš, takže tu máme po Zemanovi a Klausovi dalšího… Mám z toho všeho opravdu „blbou náladu“, protože lidé, kteří se zahalují demokracií, lidskými právy a svobodou všeho možného, jsou najednou bez mrknutí oka připraveni demontovat samotné základy demokracie a zase vytvářet estébácké seznamy. Kdybychom byli ve válce s Ruskem, tak budiž, ale ono to spíš vypadá, jako kdybychom se ve skutečnosti rozhodli, že budeme to nenáviděné Rusko následovat. To je přece bizarní. Bliklo mi hlavou, jestli snad ti, kdo volají po destrukci demokracie u nás a po pronásledování nepohodlných názorů, nejsou sami ve skutečnosti ruskými agenty. Kdo by na našem rozkladu měl větší zájem, než „nepřítel“? (Pro případ, že mě bude chtít někdo z nejmenovaných žalovat, podotýkám, že je to jen legrace. Jsme přece ještě všichni Charlie, proboha, nebo už ne?)

Na druhou stranu je ale dnes už skoro jasné, že bez drastického omezení svobody projevu to Rusko informačně fakt neporazíme. Tedy, my ho neporazíme ani s cenzurou – to už zkoušeli komunisti a nebylo jim to k ničemu – ale budiž. Je fakt těžké poradit „těm dobrým mužům“ v situaci, kdy Západ kolem Ukrajiny opakuje fakticky stejný hloupý propagandistický model jako v případě Iráku, Libye nebo Sýrie. A o tom, jak tyto země dopadly, a jaké lži po jejich rozvalu vypluly na povrch, všichni, kdo chtěli, už vědí. Naproti tomu některá – a podotýkám to „některá“ – ruská média nabízejí fakta, argumenty, čísla, odpovědi typu „kdo“, „jak“, „kdy“, „proč“… Dokud tuhle jednoduchou zásadu nebudeme s to naplňovat něčím hodnověrným i my, budeme prohrávat dál. 

A na třetí stranu se mi zdá, že zaslepení obhájci Putina – a že jich u nás taky je dost – spláčou nad výdělkem také: on přece nechce dobrotivě spasit svět od všech „amerických zel“, on jen hájí zájmy Ruska. A ty zájmy jsou podle mého sice legitimní, nicméně v některých případech je z toho člověku nevolno, stejně jako z Američanů v Iráku či Libyi.

Na pomoc tvůrcům seznamů a obhájcům cenzury – tedy k zastrašení Ruska – nyní prý do České republiky mají zamířit vojáci USA. Pokud je to pravda a pokud s tím vláda České republiky, stále ještě svrchovaného státu, souhlasí, tak je to svým způsobem „kouzelně“ demokratické. A uklidňující. Sice za třináct let neporazili ani osandálované negramotné vousáče z Tálibánu, ale nám po pětadvaceti letech budování demokracie jen stvrdí, že bez dohledu „Velkého bratra“ to nejde. Už jsme si na samostatnost hráli asi moc dlouho.     

(Poznámka redakce: O co že vlastně jde? V rámci operace Atlantic Resolve americká armáda posiluje svou vojenskou přítomnost například v Polsku, v Pobaltí či v Rumunsku. V některých z těchto zemí v rámci operace umístila vojenský personál, v Pobaltí probíhají masivní manévry na dohled od ruských hranic. Americký server Defense News píše, že plány USA v rámci této operace, která má zastrašit Rusko od agresivní politiky, mohou zahrnout i Českou republiku. V článku se píše o společných cvičeních, koordinaci a pomoci, zmínka o umístění stálé základny tam není.)

Nelze se vyhnout vraždě Borise Němcova. Stručně a jasně... Co to bylo? A co to vidíme za mediální představení z obou geopolitických stran?

Stručně a jasně: nevím, co to bylo. Ale jestli to smím trochu rozvést, tak připomenu, že Boris Němcov byl jedním z lídrů rozvalu Ruska v jelcinovských letech, pak býval poradcem dnes už zapomenutého „oranžového“ ukrajinského prezidenta Juščenka, býval také šéfem několika zapomenutých (protože kvůli „účetním nesrovnalostem“) ruských bank, v současnosti byl poslancem regionálního parlamentu v Jaroslavli… zkrátka, Boris Němcov byl svým způsobem adekvátně „zapomenutá hvězda“ ruské neoliberální opozice, v níž hrají prim aktuálně za defraudaci odsouzený Alexej Navalnyj a Pussy Riot (pro jistotu nepřekládám). 

Potíž je v tom, že si Západ vždy vybere své koně mezi lidmi, kteří v Rusku nemají žádný vliv. Třeba Němcovovo jméno v loňském průzkumu znalo jen 40 procent Rusů a důvěru v něj vkládalo pouhé jedno procento. Že by právě tohle byla charakteristika vlivného představitele opozice? 

A kdo ho kvůli této významné pozici chtěl zabít? Třeba ukrajinský Porošenko tvrdí, že musel být umlčen, protože sbíral důkazy o ruské vojenské agresi na Ukrajině. Na jednu stranu by to po roce konfliktu už bylo opravdu záhodno, ale na druhou stranu je to divné. Předpokládejme, že Němcov neběhal sám celý rok někde podél rusko-ukrajinské hranice a nefotil si tam s nasazením života jakési kolony tanků a raketometů. Pokud to ale nedělal, tak musel ony avizované důkazy získat od někoho. A proč by ten někdo důkazy nedal rovnou Porošenkovi? Nebo Američanům, aby nemuseli argumentovat filmíky na YouTube? Že by chtěl Němcov trumfnout Navalného a vrátit se do funkce opoziční jedničky? A zajímavý postřeh nabídl John Helmer, americký novinář, který už roky působí v Rusku: podle něj je divné, že z restaurace v GUMu, kde Němcov se svou mladičkou ukrajinskou milenkou večeřel, se dalo vyjít třemi různými východy na různých stranách budovy, což nutně muselo ovlivnit následnou trasu, ale Němcov se vydal tou jedinou vedoucí k vrahovi; že na sobě měl v ruské skoro půlnoční únorové zimě jen sako, ale přesto se vydal na půlhodinovou pěší túru ke svému domovu; že bez ohledu na přání milenky odmítl vzít taxi; že se vydal přesně tam, kde na něj čekal střelec… Zní to divně, že? Znamená to snad, že před každým východem z GUMu čekal někde ve vzdálenosti několika set metrů jiný vrah s jiným únikovým vozidlem?  

Vlastně nejdůležitější na tom příběhu je ale fakt, že 86 procent Rusů vyjadřuje podporu Putinovi a ve více než desetimilionové Moskvě přišlo na smuteční pochod za Němcova asi 25 tisíc lidí. Tolik k vlivu ruské opozice a Němcova samotného.