Zprvu tento zkušený zpravodaj a komentátor připomněl větu, kterou použil v minulosti již několikrát – totiž to – že ‚islám nemá Voltaira‘. Co tím naznačil?
„Víte, ono stačí i při laickém posuzování islámu, zamyslet se nad tím, jaký rozdíl je mezi judaismem a tímto náboženstvím. Řeknete-li někde vtip o Židech, dokonce i před nimi, tak se tomu zasmějí. Pokud však řeknete vtip o muslimech nebo islámu, uděláte si nepřátele, jak jsme nyní byli svědky, dokonce na život i na smrt. Tam prostě chybí ten nadhled, umění se zasmát, přijmout humor. Dá se téměř říct, že islám chce lidi smutné, bez humoru, zakazuje krásu žen a zahaluje je. Proto pokud k němu budeme benevolentní, můžeme čekat jen teror,“ reagoval Jan Petránek pro ParlamentníListy.cz.
Naše mentality jsou velice odlišné. Nesmíme se nechat zastrašit u nás, na území, kde jsme doma
Podle něj to, co se stalo v Paříži v satirickém magazínu Charlie Hebdo, je důkazem toho, jak moc jsou mentality původních Evropanů odlišné. „My se nesmíme nechat zastrašit a ustoupit tomu, abychom se obávali zasmát, abychom se báli udělat si legraci. Bohužel, obávám se, že nejsme – a tím mám na mysli celou Evropu – dostatečně důslední v tom, abychom si uměli říci, že je třeba být k některým projevům přísní od samého počátku a nedovolit jim se rozrůstat. Že něco nelze tolerovat, protože pokud se ty problémy, jaké máme teď, nebudou velice razantně řešit, nemají pro nás téměř východisko. Mám tím samozřejmě na mysli i migraci lidí, kteří utíkají ze zemí muslimského světa, které jsou zmítané válkami. Je třeba usilovně pracovat na tom, aby se tak nedělo, aby neměli důvod opouštět své země a zaplavovat Evropu – mimo jiné i jinou kulturou a náboženstvím, které opravdu není absolutně tolerantní. Bohužel nepříznivému stavu nahrává i globální situace a krize kapitalismu…“ pokračoval dál Petránek.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová