Dala jste najevo, že se těšíte, až jednou budou odhaleny všechny lži o válce v Sýrii, přičemž jste měla na mysli zejména situaci v Aleppu, kde se horečně bojuje. Jaké lži jste měla na mysli? Pokud jde o Aleppo, Asad s pomocí Rusů útočí a západní státníci hrozí pěstmi kvůli válečným zločinům. Analytici s údivem píší, že oni se Rusové asi skutečně rozhodli, že tu válku vyhrají sami. Bez dodržování příměří. Bez konzultace se Západem. Bez dohod, na koho útočit a na koho ne. Jak na to všechno nahlížíte? Ty obrázky trpících obyvatel nejsou pěkné.

Musím přiznat, že „těším se“ je příliš silný výraz, tím spíš, že byla odhalena už většina lží o válce v Iráku nebo v Libyi a stejně se nic nestalo – tím myslím, že nikdo z iniciátorů těch vylhaných agresí a válečných zločinů a ani nikdo z jejich nadšených „propagandistů“ nebyl potrestán. Svět běží dál, jen s pár zbytečnými problémy – včetně migrační krize – navíc.

Nicméně třeba propagandistická hra kolem Aleppa je fakt už silná káva: Západ – to je ta demokratická část světa, co tak bojuje proti tomu terorismu, víte? -- až hystericky brání oddíly džihádu ve východní části města, kde je značná část obyvatel fakticky držena jako živé štíty, a zcela přehlíží rakety a dělostřelecké útoky džihádu, které zabíjejí ve „zbytku“ města, v němž žije přes milion lidí včetně normálních sunnitů, alávitů nebo třeba křesťanů a Kurdů. A když „naši umírnění teroristé“ podříznou malého Palestince a ještě si to hrdě nahrají na YouTube, tak z USA zazní, že podle „jednoho incidentu“ přece nelze rozhodovat, kdo je hrdlořez a kdo ne. A bizarní je i postoj Západu k al-Káidě: na jedné straně ji USA mají na seznamu teroristů, ale na druhé straně na její oddíly v Sýrii bůhvíproč neútočí, a když si pak jeden z jejích syrských lídrů v rozhovoru s německým novinářem a poslancem Jürgenem Todenhöferem postěžuje, že jim USA zbraně sice dodávají, ale málo, tak se přece jen kdosi „napne“ a argumentuje, že onen rozhovor je hoax, protože velitel al-Káidy na fotce nosí na ruce zlatý prsten, a to by přece žádný káidistický asketa nikdy neměl… Stačí ale pár minut googlovat a snímky, na nichž má „asketa“ Usáma bin Ládin prsten, najdete. A to by bylo humanitárního povyku, kdyby syrský režim odpojil vodu pro celé Aleppo, ale protože to nyní udělali „naši“ džihádisté, tak západní, formálně stále ještě demokratičtí politici mlčí. A John Kerry mezitím hrozí Rusku, že když nepřestane útočit na džihádistické východní Aleppo, přestane s nimi Washington mluvit. Rozum zůstává stát. Je mi fakt záhadou, jak se západním politikům tak dlouho daří podporovat teroristy a přitom mít média – respektive jejich majitele, samozřejmě – na své straně a vytvářet virtuální realitu.

Co se týče pozemní ofenzívy proti džihádu ve východních čtvrtích Aleppa, ano, začala a po dvou dnech hlásí dvě osvobozené čtvrti. Po krachu všech možných jednání s USA Rusům a Syřanům a Íráncům a šíitům obecně a Kurdům vlastně ani nic jiného nezbývá a potvrzuje se to, co jsem tvrdila (nesnáším takové to „Já vám to říkala!“) už v únoru, tedy že se syrská válka ve finále rozhodne spíš na bojišti než za jednacím stolem. Není jasné, na co by vlastně měli Rusové a spol. ještě čekat. A fakt, že Západ zesiluje své politické a mediální „tlampače“ v zásadě jen znamená, že prohráváme. Drastické obrázky z vybrané syrské lokality při současném tutlání obrázků našich obětí v Afghánistánu, Iráku, Libyi nebo Sýrii či tutlání obětí „našich“ teroristů jsou ve finále zase jen obrázky. Války jsou hrůzné. Když jsme u toho, tuhle jsem narazila na fotku neuvěřitelně zdeformovaného dítěte, které se před pár dny narodilo ve Vietnamu, postižené rezidui americké chemické války, čili tzv . agent orange… Zajímá to ale ještě někoho?

Jak to tedy je diplomaticky: Směřuje se k unilaterálnímu ruskému řešení války v Sýrii? Nepraští do toho později USA formou zásadního zesílení pomoci svým spojencům? Ze Západu častokrát zní, že Rusům a Asadovi nejde ani tak o zničení pouštního Daeše, jako spíš o znovudobytí městských aglomerací a oblastí, kde, jednoduše řečeno, něco je. Je používán termín „useful Syria“. A tam samozřejmě Asad s Rusy mydlí naprosto kohokoliv, protože „teroristé“ jsou pro ně všichni. Je to správný odhad situace? Není poněkud hloupé nechávat Daeš na pokoji?

Myslím, že ruský generální štáb musel v posledních dnech sáhnout po plánu B. Původně byla ve hře stále varianta určité dohody, díky níž by si Rusko a USA rozdělily sféry vlivu a spokojenosti, aby do budoucna nemuselo docházet k dalším konfliktům, nicméně poté, co Pentagon otevřeně vypověděl poslušnost Bílému domu a zmasakroval syrskou vojenskou posádku u Dejrizoru a současně odmítl nápad s koordinací svých postupů s Ruskem, vlastně smysluplnost jakýchkoli dalších dohod mezi Ruskem a USA zmizela. Přitom už jen sám fakt, že Bílý dům nemá pod kontrolou „svá“ ministerstva, je hodně šílený, pro demokracii takříkajíc naprosto „nevhodný“. A protože Rusko připouští, že původně mělo v plánu „pobýt“ v Sýrii jen několik měsíců a s rokem ani nepočítalo, tak to zkusí urychlit nyní. Nepotvrzené zprávy mluví dokonce o dislokaci ruských pozemních sil východně od Damašku, kde syrská armáda zahájila „dočišťování“ džihádistických „kapes“.

Argument s neútočením na Daeš svým způsobem platit může, protože pozice Daeše jsou terčem ruských a syrských náletů spíše výjimečně, ale bohužel totéž platí i pro „koalici“ v čele s USA nebo i pro aktuální invazi tureckou, která se sice jakoby oficiálně na Daeš zaměřuje, ale ve skutečnosti míří hlavně na Kurdy. Obecně se mi zdá, jako by na všech útočících stranách převládl pocit, že nejdříve je třeba vyřešit onu „useful“ Sýrii a pak se hlavní síly Daeše – vesměs daleko v poušti na východě země – už nějak „umlátí“. Do jaké míry je to strategicky moudré, si netroufám posuzovat. Nicméně platí veřejně proklamované obavy, že v případě většího ataku na Daeš se jeho bojovníci rozprchnou do světa a mnozí pod pláštíkem „migrace“ zcela jistě zamíří i do Evropy a přidají se k těm, kteří už tu jsou. Čili, nejspíš je nejprve nutné celý Daeš v té jejich syrské poušti nějak odizolovat od světa, a pak…

Rusové se v oné „useful“ Sýrii každopádně pohybují snáz, protože nemají mezi džihádisty žádné spojence a ani nikoho, nad kým by „v rámci boje proti terorismu“ chtěli držet ochrannou ruku, tím spíš, že cílí na tisíce svých občanů, džihádistů z Kavkazu, jejichž návrat do vlasti je z hlediska Ruska „nežádoucí“. A džihád si to uvědomuje, a tak vstupuje do existenciálního boje na život a na smrt. New York Times nyní ale použily novou formulaci o ruském „zabíjení všech, kdo se nevzdají“. Reagovaly tím na čím dál masovější proud džihádistů především z jihu Sýrie nebo z provincií Homs a Hamá, kteří se vzdávají a po dohodě s vládou volně odcházejí do „bezpečných oblastí“ na severu země, které aktuálně kontroluje Turecko. Co s nimi bude v těchto oblastech do budoucna, tak to si dnes neumím dost dobře představit.

Na Ukrajině je opět živo. Izraelský prezident totiž připomněl Ukrajincům jejich zločiny vůči Židům z období druhé světové války a už se z Kyjeva ozývá nesouhlasný křik. Zastánci Kyjeva na sociálních sítích hájí čest ukrajinských dějin tím, že antisemitismus byl v někdejší ruské říši normální a Ukrajinci měli navíc hrůzu z barbarských Sovětů, kteří je mučili hladomorem, a proto se vrhali do náruče Hitlera. Lze takové vysvětlení přijmout? Co vám incident říká o dnešní Ukrajině? Je něco, o čem se mlčí?

Aniž bych se chtěla nějak dnešním ukrajinským nacionalistům montovat do jejich výkladu dějin, stačí se podívat na fakta. Loni v květnu kdosi pomaloval hákovými kříži památník Menora, který v Babím Jaru připomíná masakr Židů z roku 1941, letos tam kdosi spálil izraelskou vlajku, a v neposlední řadě, v Kovelu, kde bylo v rámci tzv. volyňských masakrů rozstříleno na šest tisíc Židů, nyní v půli září u příležitosti 75. výročí úřady umístily pojízdný cirkus. Podobnost s vepřínem v Letech je samozřejmě čistě náhodná.

Přepisování dějin je v poslední době hodně módní záležitost a u nás se díky tomu dozvídáme nejen to, že nás vlastně za druhé světové války neosvobodila Rudá armáda, ale že třeba takový Jan Žižka byl jen obyčejný lapka a bandita. Co s tím naděláme?

A že se Ukrajinci vrhali do náruče Hitlerovi coby alternativě Sovětů? Samozřejmě, že je to zčásti pravda, ale něčím podobným dnes třeba Lotyši obhajují zmasakrování svých 70 tisíc Židů. Problém je jen v tom, že se do svého „malého holocaustu“ pustili ještě před příchodem Němců, čili dělali si snaživě něco jako „domácí úkol“. Je „strach ze Sovětů“ dostatečnou omluvou? A je to vůbec nějakou omluvou? Osobně si myslím – tím spíš při pohledu na pravidelný výroční pochod stařičkých lotyšských příslušníků Waffen SS Rigou – že nikoli. Pokud stejný argument nelze vztáhnout třeba na „slavného“ jeruzalémského muftího Amína Husajního, který v nacistickém Německu viděl spojence proti britské okupaci a dnes je považován jednoznačně za nacistického pohunka, tak proč bychom měli omlouvat banderovce nebo pobaltské nácky za totéž.

A co to vypovídá o současné Ukrajině? Nic dobrého, samozřejmě. Ale když už je v EU Pobaltí se svými nácky…