Napětí mezi USA a KLDR eskaluje. Když to shrneme: Severokorejská armáda tvrdí, že bude mít nebo už v těchto chvílích má hotový plán na odpálení raket do moře u amerického tichomořského ostrova Guam. Havaj se jako první americký stát plošně připravuje na možný jaderný útok ze strany Severní Koreje. Trump nejdřív hrozil směrem ke KLDR ohnivou zlobou, kterou svět neviděl, a teď tweetuje, že vojenská řešení jsou plně na pořadu dne a že mají „nabito a zaměřeno“. Citovat můžeme i jeden z výroků druhé strany: „Spojené státy dělají obrovskou chybu, pokud se domnívají, že za oceánem jsou v bezpečí,“ uvedla KCNA.
Zaujal mě název jednoho komentáře na euro.cz: „Zešílel Kim? Ani ne, ale předskakuje Trumpovi.“ Jak to je podle vás? A nehrozí, že i nám nakonec smích dojde?

V současné době je to podle mého názoru zápas prestižní, ne vojenský. V teorii her se tomu říká hra na kuře, kterou prý hrají blázniví puberťáci a státníci. Známe to z filmu Pomáda, kde proti sobě jedou dvě auta a kdo uhne, je zbabělec a kuře. Takto se hraje mezi puberťáky a pak mezi státy. To, co se odehrává, je od počátku zápas, který je nesmyslný. Proč? Když Korea zaútočí, bude smetena. Zaútočit jim nestojí v žádném případě za to. Když Spojené státy odpovědí nesymetricky na případný korejský útok, samozřejmě velice snadno vyhrají, ale budou mít obrovské morální ztráty. Pro obě strany je vojenský konflikt nevýhodný, protože více ztratí, než mohou získat. Typická hra na kuře.

Je potřeba také rozlišit realitu a propagandu. Samozřejmě že je Severní Korea nesmírně hlasitá, ale konflikt v současné podobě se vyvíjí už od příchodu George Bushe do Bílého domu. Do té doby jsme byli svědky zklidňování situace na Korejském poloostrově. Madeleine Albrightová odletěla do Pchjongjangu, jihokorejský prezident letěl do Pchjongjangu, rodiny rozdělené válkou se začaly sjednocovat, byla obnovena doprava na železnici spojující Jižní Koreu a Severní Koreu. Korea se zřekla jaderných reaktorů, které vyráběly plutonium pro případné jaderné zbraně. Přišel Bush a zastavil veškeré projekty, které byly domluvené na odstranění jaderných reaktorů na těžkou vodu v Severní Koreji. Za Billa Clintona bylo vytvořeno japonsko-americko-jihokorejské konsorcium, které mělo v Severní Koreji vystavět elektrárny, které by nahradily těžkovodní novými typy lehkovodních reaktorů, jež plutonium neprodukují. Stavby začaly, a Bush je zastavil. Navíc umístil Severní Koreu na osu zla, zaútočil na Irák a Severní Korea se začala cítit ohrožená. Pak vypověděla smlouvu o nešíření jaderných zbraní a otestovala je.

Upustí podle vás jedna ze stran od hry „na kuře“? A která?

Obě musejí nakonec uhnout. Stačí ale, aby málo uhnul jeden z nich. Aby jen trošinku uhnul, stačí nepostřehnutelně, aby si zachoval prestiž. V podstatě to dnes dělají Američané, protože od nich se očekává, že udeří. Od Severokorejců se to v podstatě neočekává. Představa, že dostřelí na Guam? Dobře, to jsem tedy zvědavý. Upřímně řečeno, tomu nevěřím. Ale přesto, vystřelí jednu raketu a pak zmizí z povrchu země? Co je to za nesmysl! Jediné řešení je přímé jednání Spojených států se Severokorejci.
Máme nového prezidenta v Jižní Koreji, který patří k představitelům té skupiny uvnitř jihokorejské politické elity, která je nakloněna k jednání se Severní Koreou. Podmínky jsou v samotné Jižní Koreji velmi dobré, neznámé jsou na severu a velmi špatné v Americe. A my potřebujeme přímá jednání Severní Koreje a Spojených států, protože Severokorejci pokládají Jižní Koreu za vazala Spojených států, a pak přímá jednání Severní Koreje a Jižní Koreje.   

Vedou se debaty o tom, jaké zbraně vlastně Severokorejci mají. Máte o tom nějaké informace?

V současné době má Severní Korea podle dostupných údajů přibližně 20 náloží a Spojené státy mají 1600 strategických náloží. Severní Korea pravděpodobně nemá jedinou strategickou nálož ve smyslu, že by byla schopna umístit jadernou nálož na raketu, která doletí na strategicky citlivá místa ve Spojených státech. Guam není existenčně důležité místo pro Spojené státy, i když je to největší vojenská investice v zahraničí. Asymetrie, pokud jde o vojenskou sílu, je neuvěřitelná. Vojenský rozpočet Jižní Koreje je osm a půlkrát větší než rozpočet Severní Koreje. V Jižní Koreji je 28 500 amerických vojáků a v podstatě neexistuje větší relikt studené války než Korejský poloostrov. A myslet si, že je to jen vina Severní Koreje, i když s její zahraniční politikou samozřejmě nikdo z nás nesouhlasí? Je to hra na kuře od samého začátku.
Co se stane, když se zmírní situace na Korejském poloostrově? Vrátíme se ke „sluneční politice“ před příchodem Bushe? Obnoví se spolupráce Severní a Jižní Koreje a otevře se obchodní trasa z Jižní Koreje do Evropy přes Transsibiřskou magistrálu. Obávám se, že to je přesně to, co někomu vadí. Proto potřebuje neklid na Korejském poloostrově. Tím také zdůvodníte pobyt amerických vojsk v této části světa a pobyt Američanů v Japonsku. Těžko to vysvětlíte tím, že hrozí čínské nebezpečí. Jakmile se situace zklidní, Spojené státy těžko zdůvodní svou přítomnost nejen v Jižní Koreji, ale i v Japonsku.

Obávám se, že problém je mnohem jednodušší, než se zdá, akorát chybí vůle ho vyřešit. To je přesně situace, která se má řešit s nadhledem. Proboha, co to je, jít na Severní Koreu se stovkami jaderných náloží? Je to úplný nesmysl a jen ukázka toho, jak absurdní hrou může být zahraniční politika. Když do toho přidáte práci médií a totální hysterii, která kolem tohoto problému vzniká v celém světě, tak si říkáte: jak málo šancí má lidstvo na přežití. Opravdu je to celé absurdní. Platí to, na čem se dohodli ještě před velkým summitem G20 Rusové a Číňani, je to problém, který se má řešit v klidu a mírovou cestou, a ne si nadávat přes trochu vody, které říkáme Tichý oceán. V reálu je to směšný problém, který je spojen s neuvěřitelnou rétorikou, která je v podstatě určena pro domácí publikum jak v Americe, tak v Severní Koreji, a výsledkem je eskalace mezinárodního napětí.