Americký prezident Donald Trump ve svých proslovech mluví o bezpečnosti, o vojenské moci Ameriky, zlobě z toho, že „Amerika už nevítězí“. Ale neřekne ani slovo o Rusku a Putinovi. Ani jednou nezaznělo „Rusko“ také v jeho proslovu v americkém Kongresu. Máme to chápat tak, že pro něj nejde o téma číslo jedna, nezabývá se tím nebo teprve vyčkává, případně jde o reakci na předchozí aféry? Je to záměr?

Jsou dvě možnosti, jak interpretovat skutečnost, že ve volebním období vystupoval, řekněme, partnersky vůči Rusku a teď o něm mlčí. První je, že od tématu ustoupil, přesněji řečeno od svého postoje ustoupil. Téma bylo volebně lákavé, ale teď je příliš rizikové. Druhá možnost, která se nabízí, je, že manévruje, že skutečně vyčkává, sbírá argumenty a chystá se na velice složité jednání s Moskvou. Varianta číslo dvě se podle mého názoru jeví jako pravděpodobnější.

Problém je v něčem jiném. Zatím to, co víme o jeho postoji vůči Rusku, vyznívá trošku krátkodobě. Dohodu s Ruskem spojuje s bojem proti Islámskému státu a podobným skupinám. Když se podíváme na profil bojů v Iráku a v Sýrii, můžeme říct, že za současných tendencí bude letos Islámský stát poražen. A co potom? Jaké téma na spolupráci s Ruskem Trumpova administrativa nabízí? V čem by mělo být partnerství? V tom už si nejsem jistý. Na jednu stranu říká: pojďme hledat partnery vůči nebezpečím, jako je Islámský stát, a na druhé straně říká: o deset procent zvýšíme vojenské výdaje. Proboha proti komu? To jsou velice rozporuplné signály. Zároveň vidíme, že se letos chystají Spojené státy rozmístit protiraketový systém THAAD v Jižní Koreji a příští rok v Japonsku. To jsou systémy, které v zásadě ohrožují Čínu a Rusko. Signály z Washingtonu jsou rozporuplné.

Na druhou stranu útoky na Trumpa, pokud jde o ruské téma, jsou neuvěřitelné. Co předvádějí americká média, je hodné období největší slávy mccarthismu. V Kongresu se dokonce objevují návrhy, že sankce vůči Rusku by měly dostat podobu zákona, ne podobu prezidentského rozhodnutí. To je další velice rozporuplný signál. Po Flynnovi začíná honba na ministra spravedlnosti za to, že se sešel někdy s ruským velvyslancem. To je úpadková politická kultura. Na to velvyslanci jsou, aby se s nimi senátoři setkávali, což ministr spravedlnosti byl. Vidíme obrovský únik informací z administrativy Bílého domu. Zatím Trumpova skupina říká, že je to aktivita Obamova týmu. Může to být ale také válka zpravodajských služeb. To se jeví dokonce jako pravděpodobnější vysvětlení, protože jakýpak Obamův tým? Ten se rozpadl v okamžiku, kdy Obama odešel z Bílého domu, protože se tam už nikdy nemůže vrátit. Signálů, které dostáváme ze Spojených států, je strašně moc, a znovu opakuji, nevíme, jak je interpretovat. Buď ústup, nebo manévr. Počkáme, uvidíme.

Je vidět určitý rozdíl v tom, co víme z vyjadřování Donalda Trumpa, ale když pak sledujeme stanoviska například viceprezidenta Pence. Samozřejmě senátor McCain na Rusko hrozí pěstí vytrvale…