Pehe zkritizoval Klause. O globálním vládnutí smýšlí jinak

Český prezident zkritizoval naposledy globální vládu v pondělí před začátkem vrcholné schůzky zemí Evropské unie a Asie. Řekl, že rozhodně není přívržencem globálního nadnárodního vládnutí. Je naopak pro mezinárodní spolupráci suverénních států.

„Samozřejmě každý ví, že já nejsem přívržencem globálního vládnutí. Já si myslím, že každá země si musí dát hlavně do pořádku své věci a nedá se to suplovat tím, že jim bude někdo shora nařizovat," řekl Klaus českým novinářům krátce před začátkem summitu. Podobně jako v Bruselu se Klaus vyjádřil nedávno v New Yorku, kde se účastnil Valného shromáždění OSN, na němž se jednalo o reformě OSN v globálním vládnutí.

Související:

Pehe brání global governance

„Kdybychom přijali provokativní tezi prezidenta Václava Klause, že idea globálního vládnutí je ´totální levicový kosmopolitní nesmysl´, museli bychom odkázat do říše totálních levicových kosmopolitních nesmyslů celou řadu prestižních institucí a respektovaných osobností, od nejrůznějších zcela nelevicových think-tanků až po prestižní západní univerzity a profesory, jakož i některé státníky," ohradil se proti Klausovi Pehe, který byl v roce 2001 na setkání elitní skupiny Bilderberg. Ta bývá svými odpůrci obviňována z toho, že podporuje vznik jedné celosvětové vlády.

Pehe uvedl, že Klaus překládá „global governance" jako globální vládu. Sám by pojem překládal jako „globální správa". Podíváme-li se však do anglicko-českého slovníku, najdeme zde výrazy „vláda", „ovládání", „vládnutí", „dozor", „kontrola".

OSN je potřeba podle Peheho posilovat

„Chceme-li mít na zásadní rozhodnutí s globálním dopadem alespoň trošku vlivu, bylo by záhodno přenést je v rámci nějakého nového modelu globální správy například na reformovanou OSN, v níž může Česká republika alespoň něco ovlivnit. Jediným důsledkem případného neúspěchu vytvoření systému alespoň jakési globální správy, například právě skrze OSN, bude, že se budou dále posilovat uskupení jako je například G20, takže se budou rozhodnutí, jež naše životy přímo ovlivňují, dělat bez nás," napsal Pehe.

Pehe si myslí, že Klausova ideologie „neviditelné ruky" aplikovaná na fungování mezinárodního společenství by byla nejrychlejší cestou k nějaké další globální katastrofě. „Genocidy a podobné události mají totiž, pokud se proti nim včas nezasáhne, tendenci přerůstat národní hranice a měnit se v mezinárodní krize, obzvláště v době, kdy globalizace svět stále více propojuje. Už proto by OSN měla být dozajista reformována tak, aby byla silnější...I proto je otevřená diskuze o „global governance" na poli OSN zcela legitimní," míní Pehe.

Zítřek v globální totalitě

Naopak Klaus ve své loňské knize „Kde začíná zítřek" varuje před vědomě konstruovaným rušením národního státu ve prospěch subkontinentálního, kontinetálního či dokonce globálního vládnutí. Klaus považuje suverénní národní stát za osvědčenou a ničím nenahraditelnou pojistku demokracie.

„Prototypem tohoto ... procesu je evropské integrování v podobě současné Evropské unie i rychle rostoucí moc OSN a podobných ´světových´ organizací. Sloganem dneška stále více začíná být ´global governance´. Zítra to bude skutečností. Přehlédnutelná, dohlédnutelná, ´dotknutelná´, a proto elementárně kontrolovatelná parlamentní demokracie začíná být - a já se smutkem říkám, že více a více bude - vystřídávána úplně jiným rozhodováním, které s demokracií nebude mít nic společného," varuje ve své knize Klaus.

Postupné kroky k postdemokracii

Potlačování národních států států, jako je tomu dnes v EU, způsobí podle Klause oslabování občanských práv a vůbec principu občanství. „Bude znamenat postdemokracii, která je - a já se to nebojím říci - nedemokracií ... Bude se tím posilovat i dosavadní tendence podřídit každý lidský čin legislativní kontrole (anglicky se hezky říká to ´legislate us´), na každou maličkost vytvořit zákon, nepřetržitě nás monitorovat a regulovat," obává se prezident.

„Nečekám sice změnu skokovou, ale ony drobné, malé, nepřetržitě probíhající změny budou ve svém součtu ke kvalitativní změně stačit. Jinak řečeno, nečekám někým zorganizovanou revoluci, ale předpokládám pokračování dnešních, podle mého vidění věcí evidentně jednoznačných a jednosměrných, tendencí pohybu o demokracie k nějaké nové formě nedemokracie, ne-li totality," prognózuje Klaus.

Dříve bylo možné před totalitou emigrovat

Před globálním vládnutím a takzvaným novým světovým řádem varuje i jeho vicekancléř Petr Hájek. „Nový světový pořádek, nová světová vláda se rodí zcela otevřeně nezastřeně, už to není žádné tajemství. G20 je jasným zárodkem této světové vlády a nikam jinam to nevede," řekl ParlamentnímListům.cz Hájek.

„Ale ještě bychom si měli říct, proč vlastně být proti světové vládě. Pokus o světovou vládu je pokusem o světovou totalitu. Dokud my jsme žili v totalitě, tak byla nějaká alternativa. Mohli jsme říct tam za hranicemi je nějaká pochodeň svobody. Pak nebude nic, nebude žádná alternativa. Jedno křídlo snahy vytvořit světovou vládu dnes například představuje havlismus," dodal Hájek.

Čtěte také:

Z blogu Jiřího Pehe

Kdybychom přijali provokativní tezi prezidenta Václava Klause, že idea globálního vládnutí je „totální levicový kosmopolitní nesmysl", museli bychom odkázat do říše totálních levicových kosmopolitních nesmyslů celou řadu prestižních institucí a respektovaných osobností, od nejrůznějších zcela nelevicových think-tanků až po prestižní západní univerzity a profesory, jakož i některé státníky.

V řadě děl, která byla na téma globálního vládnutí publikována, jen málokdo sní o globální vládě (global government), což je pojem, jenž Klaus, jak se zdá, směšuje s pojmem global governance, který se do češtiny nedá přesně přeložit a o který v současné diskuzi především jde. Nejlepší by asi byl český výraz „globální správa".

Před několika lety definovala některá dilemata globální správy velmi precizně například profesorka z Princetonské univerzity Ann-Marie Slaughterová v knize Nový světový pořádek. Mimo jiné napsala, že mezinárodní společenství už nějakou dobu nefunguje primárně jen jako systém vztahů mezi vládami národních států, ale také jako globální systém horizontálních sítí, jež vytvářejí především různé složky vládní moci v národních státech a nevládní organizace. Globální spolupráce těchto jednotlivých složek státní moci se stává důležitější než je spolupráce centrálních vlád. Doplňuje ji i stále robustnější síť nevládních aktérů.

V kontextu „global governance" se tak mluví o nejrůznějších modelech. Některé vskutku kladou důraz na posilování stávajících mezinárodních institucí jako je OSN, jiné mluví o globálních sítích, v nichž hrají primární roli nadnárodní občanská společnost a jasnější i lépe vynutitelná pravidla fungování mezinárodního společenství.

Je dobře, že se tato debata přenesla z roviny teoretických diskuzí na půdu OSN. Nebyla tam přenesena proto, jak naznačil Klaus, že právě OSN usiluje o globální vládnutí, či v něm dokonce chce hrát ústřední roli. OSN se stala přirozeným fórem pro takovou debatu, protože je to jediná skutečně globálně fungující mezinárodní organizace, jakkoliv má mnoho nedostatků.

Klaus ve svém ekonomizujícím pohledu na svět například směšuje zcela legitimní debatu o „global governance" se snahami čelit světové ekonomické krizi větší regulací trhů. I proto o této věci v souvislosti s diskuzí o „global governance" mluví, ačkoliv souvislost je v tomto případě jen mlhavá.

Na regulačních opatřeních se totiž dohodla nikoliv nějaká posílená verze OSN nebo globální občanská společnost, ale zcela konkrétní státy ve zcela konkrétních uskupeních jako jsou G20 či G7. Tato uskupení se vyznačují i tím, že v nich není zastoupena Česká republika.

Chceme-li tedy mít na zásadní rozhodnutí s globálním dopadem alespoň trošku vlivu, bylo by záhodno přenést je v rámci nějakého nového modelu globální správy například na reformovanou OSN, v níž může Česká republika alespoň něco ovlivnit. Jediným důsledkem případného neúspěchu vytvoření systému alespoň jakési globální správy, například právě skrze OSN, bude, že se budou dále posilovat uskupení jako je například G20, takže se budou rozhodnutí, jež naše životy přímo ovlivňují, dělat bez nás.

Český prezident naznačuje, že kdosi usiluje o zavádění více byrokracie či vznik nových státních či nadnárodních institucí nebo přímo o globální vládnutí. Podle něj by ale naopak mezinárodní organizace, včetně OSN, prý měly snižovat své výdaje, zmenšovat počet svých úředníků a ponechat řešení na vládách členských států, které jsou občanům těchto zemí přímo zodpovědné.

Těžko říct, jak to český prezident vlastně myslí. I on totiž jistě ví, že svým občanům jsou odpovědné přinejlepším jen vlády demokratických zemí, a že kdyby mezinárodní společenství ponechalo vždy „řešení na vládách členských zemí", asi by se ještě teď vraždilo v bývalé Jugoslávii, Rwandě, Dárfúru i jinde. A miliony lidí by hynuly na nejrůznější hladomory či v důsledku katastrof, s nimiž si prostě vlády řady členských zemí nevědí rady.

Jinými slovy: Klausova ideologie „neviditelné ruky" aplikovaná na fungování mezinárodního společenství by byla nejrychlejší cestou k nějaké další globální katastrofě. Genocidy a podobné události mají totiž, pokud se proti nim včas nezasáhne, tendenci přerůstat národní hranice a měnit se v mezinárodní krize, obzvláště v době, kdy globalizace svět stále více propojuje. Už proto by OSN měla být dozajista reformována tak, aby byla silnější.

K tomu nebude stačit, jak navrhuje Klaus, na jedné straně OSN zeštíhlit, na druhé straně reformovat Radu bezpečnosti, aby lépe odrážela podmínky ve světě v 21. století. I proto je otevřená diskuze o „global governance" na poli OSN zcela legitimní.

Co není legitimní, je vystupování českého prezidenta v kontextu českého ústavního systému. Klaus si opakovaně plete svoji pozici intelektuálního provokatéra s pozicí prezidenta. Koho ony teze, které prezident prezentuje, vlastně reprezentují? Byly nějak předjednány s vládou? Nevadí ministru zahraničí a premiérovi, že je i Českou republiku mohou ve světle Klausových hloupých provokací považovat ostatní státníci za partnery, s nimiž nemá smysl vést vážný dialog?

Navíc jsou Klausovy výroky urážlivé. Jestliže o „global governance" vážně diskutují na půdě OSN političtí vůdci demokratických zemí, tedy našich nejbližších spojenců v EU i Americe, a český prezident v téže době exhibuje s výroky o „totálním levicovém kosmopolitním nesmyslu", vlastně Česká republika ústy svého prezidenta říká těmto politikům, že jsou to hlupáci, kteří jsou v lepším případě oběťmi jakési levicové propagandy, v horším ji sami aktivně šíří.

Jistou útěchu lze, stejně jako v minulosti, naštěstí nalézt v tom, že současného českého prezidenta na mezinárodní politické scéně nikdo, ale opravdu nikdo nebere příliš vážně.