Mnohým se zdá, že se za poslední týden svět zbláznil. Donald J. Trump, který hlásil, že na poli zahraniční politiky bude mimořádně zdrženlivý, nechal v pátek odpálit na syrskou leteckou základnu 59 tomahawků. Pravda, skoro nic se netrefilo. A od té doby jedou spekulace, proč to udělal: Chtěl opravdu potrestat zlého Bašára Asada za „chemický útok“? Je to začátek větších amerických akcí v Sýrii, i když to americká veřejnost nechce? Byla to taková „propagační střela“ před jednáním Rexe Tillersona v Rusku? Nebo ho „zbulíkovala“ dcera Ivanka, která podle některých informací nemohla snést pohled na ty zplynované děti? Co to, proboha, s drobným časovým odstupem bylo? 

Ta Ivanka coby hybatelka amerického raketového útoku, to mě opravdu pobavilo. A vlastně to svým způsobem jen korunuje celý uplynulý týden, který se nesl ve znamení jakési těžké duševní poruchy politiků a médií západní části světa. Na chemický útok, který byl podle všeho „false flag“ operací Al-Káidy a tureckých tajných služeb, USA pohotově – až moc pohotově, tedy předpřipraveně – reagovaly útokem proti Sýrii, o němž dopředu informovaly Rusy (a tím i Sýrii a možná i Írán), hlavně aby nezpůsobily větší škody a nevyvolaly skutečný konflikt. Jeden podfuk byl přebit druhým a západní politici nad tím coby poslušní pudlíci jásají. A americkým médiím, která až doteď nenechávala na „ruském agentovi“ Trumpovi nitku suchou, to stačí, aby oslavovala „zrod skutečného prezidenta“, který to „Rusům natřel“. To zůstává opravdu rozum stát. 

Nevím, jestli je to začátek americké agrese proti Sýrii, ale řekla bych, že nikoli. Soudím tak podle přemrštěné rétoriky západních politiků, kteří se aktuálně přebíjejí v soutěži o to, kdo víc toho Asada znectí. Mimochodem, vítězem je už dopředu mluvčí Bílého domu Sean Spicer, který se rozhorlil natolik, až analogiemi s Hitlerem pěkně nahlas a veřejně popřel holocaust. To taky zůstává rozum stát. Zkrátka, čím hlasitější a nesmyslnější slova, tím méně akce, a co víc, každá akce může v tuto chvíli samozřejmě vyvolat reakci a válku nejen se Sýrií, ale především s Ruskem (a možná i obchodní válku s Čínou) a současně i zvýšený příval uprchlíků do Evropy.