Někteří ekonomové věští Ukrajině ekonomický propad kvůli tomu, že bude nucena přijímat evropské zboží v plné šíři a své zboží do EU bude exportovat jen omezeně, přijde o obchodní vztahy s Ruskem a utrpí její zemědělství. Jak vidíte asociační dohodu?

Já to vidím na dvou úrovních – krátkodobé a dlouhodobé. V krátkodobém horizontu je možné, že Ukrajina bude ekonomicky tratit, protože se bude muset přeorientovat, vyvázat se z některých pohodlných vazeb, které tam dodnes fungují, tak jako fungovaly v Československu v končící éře RVHP vzhledem k provázanosti československého exportu na Sovětský svaz a pak na Rusko. Samozřejmě, že to něco stálo, protože se tam vyváželo zboží, které se nedalo prodat jinde než v Rusku a na Východě. To samé teď čeká do určité míry i Ukrajinu. Evropská unie to bude těžko moci vykompenzovat tak, aby Ukrajina netratila.

Ten dlouhodobý rozdíl já vidím v tom, že to je modernizační proces, který bude Ukrajině jen ku prospěchu, pokud ho podstoupí.  Asociační dohoda s Evropskou unií není jen obchodní dohoda. Tato dohoda také vyžaduje modernizaci institucí od země, která se touto dohodou k něčemu zavazuje, a je to předstupeň kandidatury na členství. Vidím tu tedy jednoznačně klady, protože Ukrajina je momentálně zemí, která trpí nejvíc tím, že má nemoderní hospodářství a zaostalou instituční strukturu, kterou zdědila ještě z dob Sovětského svazu. Pokud toto všechno s pomocí asociační dohody nezmodernizuje, tak jako tak nebude schopna časem v globální ekonomice soutěžit.

Myslíte si, že dělá Evropská unie dost pro změnu těchto poměrů na Ukrajině?

V tom, co Ukrajině nabízí, je to stejné, jako ve všech ostatních případech. Jde o modernizaci, transfer know-how a tak dále. V tomto směru dělá určitě dost, stejně jako dělala pro ostatní přistupující země. Ale pokud jde o tu konkrétní pomoc, tak tam bylo potřeba reagovat na nějakou konkrétní politickou situaci, která vznikla právě kvůli tomu konfliktu s Ruskem, a tam určitě EU mohla udělat víc, třeba jednorázovou finanční pomocí. Ale to je slabina EU, protože ty procesy jsou tak složité, že rozhodnout, že na Ukrajinu EU pošle například 20 miliard euro je nemožné v tom, jak je EU vytvořená. Teoreticky více pomoci mohla, ale prakticky udělat moc více nemohla.

Jak hodnotíte postup Vladimira Putina v rámci ukrajinské krize?

Je to postup navazující na starou ruskou politiku, která se vytváří z určitých, z mého pohledu přemrštěných, představ Ruska o jeho významu ve světě a reálné síle. Putin prostě šel do dobrodružství na Krymu, které vzápětí ona údajně neschopná EU „odměnila“ sankcemi a Putin možná trochu se zpožděním přišel na to, že v tom dnešním světě je i Rusko natolik provázáno svými ekonomickými vazbami se Spojenými Státy, Evropou. Podcenil tuto ekonomickou provázanost do té míry, že se pustil do dobrodružství tradiční ruské imperiální politiky, která je ovšem v současném světě kontraproduktivní. Kvůli sankcím začal mít problémy například ruský bankovní sytém. To byl možná i hlavní důvod, proč Putin ustoupil od přímé anexe nebo intervence na východě Ukrajiny a v podstatě to nechal na těch „zelených mužíčcích“, které známe už z Krymu, kteří tam účinkovali coby povstalci, ačkoliv byli přímo vyzbrojováni a podporováni z Ruska. Ukázalo se ale, že toto nebude stačit a evidentně si Putin vyhodnotil situaci tak, že do nějaké otevřené anexe nepůjde, že by se mu to daleko více nevyplatilo, než vyplatilo. Myslím si proto, že se přepočítal, že ta jeho politika vůči Ukrajině se ukázala být v tomto smyslu jako příliš nerealistická.

A čím si vysvětlujete jeho masivní podporu v Rusku?

Ta podpora je vždycky stejná u všech nacionalistických diktátorů anebo nacionalistů obecně. Vyrůstá z emocí, které souvisí s národní hrdostí a tím, že průměrnému občanovi lze velmi snadno prodat, že určitý kus území je jejich, nějaký cizí stát jim ho uzurpoval a přichází vůdce, který to všechno napraví. To je celkem srozumitelné. Takto to funguje i ve vyspělejších zemích, než je Rusko, a určitě by to takto zafungovalo i v některých vyspělých demokratických zemích. Putin vsadil na kartu, která se v politice nakonec krátkodobě osvědčí, ale, jak už jsem řekl, nemusí se mu to vyplatit dlouhodobě. Sice si obrovským způsobem zlepšil v té době upadající popularitu, ale zároveň má teď na krku balvan v podobě Krymu, který evidentně neprosperuje a bude mít ekonomické problémy. Navíc fakt, že nedotáhl do konce východní Ukrajinu, se mu může vrátit jako bumerang, protože řada lidí, kteří ho podporovali, to může vnímat jako slabost.

Jaká budoucnost podle Vás tedy čeká Vladimira Putina a jeho režim? Jaká nebezpečí na něj číhají zevnitř ruské společnosti?

Já myslím, že na Putina přímo v tomto okamžiku nečíhá nic ze strany demokratizačních nebo demokratizujících se liberálních sil, protože ty jsou v současnosti v Rusku upozaděny a potlačeny. Nedokážu si představit, že by se zmohly na nějakou akci. Nebezpečí, které se vztahují na diktátory, je, že se může vynořit nějaký další silný vůdce, který přijde s radikálnějším postojem, než má Putin, a takříkajíc ho porazí z prava. Rizikem pro každého vůdce, který koncentruje moc do svých rukou, je, že pokud přestane spoléhat na demokratické mechanismy rozhodování, tak je možné, že se může vynořit ještě radikálnější Putin.