Evropskými médii obíhají pochvalné články na poslední bratislavský summit. Prý se EU poučila a ví, že musí občanům nabídnout přímé řešení migrační krize, být taková, jakou chtějí, a řešit jejich problémy. Je to oprávněná chvála? Jak daleko jsou momentálně představy elit EU od představ občanů na jejím západě, východě a jihu? 

Bratislavský summit prezidentů a premiérů 27 členských zemí EU měl vyřešit nejen bezpečnost fyzickou, ale také hospodářskou a sociální. Premiér Sobotka prohlásil, že „v Bratislavě zvítězila vůle řešit rychle a společně reálné problémy, které zatěžují EU“. Rozeberme si to: Co jsou „reálné problémy EU“, které je třeba řešit „rychle a společně“? 

Je to problém migrace. Zaprvé. Kupodivu. Muslimskou migraci už na bratislavském summitu nikdo nevítal. Ani Tante Merkel. Je náhle problémem. Protože Tante Merkel už má problém se svými Němci… „Na summite sme prijali deklaráciu a namaľovali mapu,“ pravil slovenský premiér. „Cestovní mapa“, která je výsledkem, je ale o dalším směřování evropského integračního projektu. Všimněme si, že EU chce řešit dosavadní rozporné zájmy jednotlivých členských zemí, zejména v otázce Brexitu a migrace větší mírou integrace. Ale integrace a nabubřelá moc Junckerovy Komise je příčinou, a ne řešením problému. My potřebujeme nikoliv diktát shora, provázený hrozbami, ale souhlas zespoda, provázený solidaritou s ostatními členskými zeměmi. Přesto podle závěrů chce bratislavský summit „nabídnout vizi atraktivní EU, které mohou věřit a kterou mohou podporovat“. Nakonec dle mého názoru ji nenabídl. Ale lze to ještě? 

Diskuze měla zajistit „provádění smlouvy EU a Turecka“ o zabránění migraci. Ale Erdogan za to přece požaduje bezvízový styk do podzimu, jinak hrozí spuštěním další „vlny“ migrantů. Nekompromisně. Takže „provádění smlouvy EU a Turecka“ je buď žvást, nebo souhlas s bezvízovým vstupem osob s tureckým pasem do EU. Což je pozvánka muslimských bojovníků ze Sýrie k infiltraci EU či na dovolenou v Evropě za peníze EU. Nepřijatelné riziko. Přitom Turecko si houby dělá z podmínek EU vůči turecké legislativě a jeho tajná služba i armáda podporují v Sýrii teroristy. 

Lídři EU v Bratislavě chtěli i „posílení hranice mezi Bulharskem a Tureckem“. Podíváme-li se na mapu, největší množství migrantů nešlo pěšky přes muslimské Bulharsko, poslušně až servilně plnící požadavky NATO, ale přeplulo do křesťanského, předchozí politikou Trojky zbídačeného Řecka s vládou levicového premiéra Tsiprase. Migranti se pak shromáždili v Makedonii, přes Srbsko, a nikoliv přes Rumunsko pak pokračovali dále do Evropy, jejíž „první linii“ tvoří maďarsko-srbská hranice. Takže „posílení hranice mezi Bulharskem a Tureckem“ znamená, že jsme obětovali Řecko. Už podruhé. Levicový premiér Řecka nemá odvahu k pohrůžce neudržení Řecka v EU. Přitom jeho setrvání v Unii za každou cenu je strategickou otázkou a klíčovým aktivem pro NATO, kde je kupodivu Řecko také členem – bez protestu… Řecko je klíčovou zemí i na ruském plánu významných projektů v oblasti energetiky jdoucích z východních regionů do EU – zejména toho, který přinese plyn z Kaspického moře do Evropy jinou trasou než přes Ukrajinu. 

Problém je „pokračovat v úsilí o dosažení širšího konsensu EU ohledně dlouhodobé migrační politiky“ včetně „solidarity“ – čti nepřetržitých kvót. Výsledkem jsou škrty v eurofondech na budoucí rok o 24 procent, přičemž tyto prostředky by se měly použít na řešení otázek migrace. Zplnomocněnec vlády SR pro vyjednávání rozpočtu EU Vazil Hudák s tím souhlasil… 

Bratislavské jednání vyzvalo také k rychlému spuštění evropské pohraniční a pobřežní stráže, evropského cestovního informačního a autorizačního systému ETIAS, jenž s podobá americkému systému ESTA. Ten umožňuje předběžnou kontrolu vstupujících osob. Unie by podle bratislavského summitu dále měla uzavřít dohody se třetími zeměmi umožňující rychlejší návraty přistěhovalců, kteří do EU nebudou přijati. On snad někdo bude chtít migranty, zejména ty odmítnuté, dobrovolně? 

O čem budou „dohody“ a jak vyvážené budou? Jako s Tureckem? Bude Evropa slibovat například Libyi rekonstrukci infrastruktury po ničivé válce, kterou do této země přinesla? Bezvízový styk? Nebo bude vyhrožovat dalším bombardováním? 

V případě nesouhlasu sousedících zemí s příjmem odmítnutých uchazečů o azyl to znamená nucenou koncentraci ve shromažďovacích táborech pod dozorem kulometů, vystěhování na výsadkových lodích (které ovšem Francie prodala Egyptu) na území třetích zemí bez jejich souhlasu – čili porušení výsostných vod, anexi pobřeží a násilnou přepravu statisíců lidí armádou. 

V Bratislavě se lídři EU dohodli i na společné obraně, boji proti terorismu a radikalizaci. Co hodlá evropská armáda společně bránit, když není dnes schopna pomoci Řecku ubránit jeho ostrovy před nájezdy pašeráckých lodí? Budeme platit žoldáky k obraně zájmů francouzského uranového průmyslu v Africe? Nebo k obraně italského zájmu o levnou ropu z Libye? Vznikne „internacionální armáda“ podobná té z Varšavské smlouvy, která v roce 1968 okupovala ČSSR? Bude moci tato armáda zasahovat uvnitř území EU na obranu „společných zájmů“ – například proti protivícím se vládám, jako je Orbánova? Kdo bude velet a kdo dá za všechny ostatní země rozkaz k zahájení války (a tím i za důsledky, které toto rozhodnutí bude mít)? Otázkou posílení evropské vojenské kapacity je i nutnost posílení evropské zbrojní soběstačnosti – po odchodu Británie a po oslabení NATO v případě zvolení Trumpa v USA prezidentem. Vrátíme se k projektům Tornádo, Leopard a budeme živit francouzské a německé zbrojovky? Proč? Česká nebo rakouská armáda je vtip. Protože v Alpách ani na Šumavě nemá proti komu válčit; a Česko stejně jako Rakousko nemají ani dostatek peněz na nákup pohonných hmot, natož na zaplacení vojáků a vystřílených nábojů. Ropu do Česka dodává Rusko, náboje Německo. Válka je drahá. Vyčerpává surovinové, finanční i lidské zdroje. Občané, zmlsaní půlstoletím relativního míru na evropském kontinentě ale od EU a jejích politiků čekají záruku bezpečnosti. 

Pokus postavit jednotnou frontu EU tváří v tvář Brexitu je v troskách bez ohledu na líbivé řeči. Příliš mnoho národní chamtivosti, příliš mnoho protikladných zájmů. Málo odhodlání likvidovat důvody, které k Brexitu vedly, stejně jako málo odhodlání shodit demokratickou fasádu a vypořádat se s uprchlíky jednoznačně a nehumánně. 

Jednoduchá, ale nutná otázka: Co to vlastně dělá Angela Merkelová, která uznává chyby, ale politiku vůči imigrantům nemění? A o co se snaží například Juncker, když nadává východním zemím EU? Jsou ti lidé zpomalení, či lépe řečeno konzervativní, nebo nás jen nemají rádi a nedbají na nás? 

Co, respektive kdo je to „nás“? Jean-Claude Juncker řekl, že „nechce více Evropy, ale lepší Evropu“. Olé… Takže prosím evropské politiky, aby přestali dávat Ukrajině falešné sliby a stáhli se. Ukrajina se nestane členem EU, nebude mít bezvízový ani bezcelní styk. Je to ožebračená země s nepřijatelnými metodami státní správy. Obchodujme s ní, ale nestarejme se o ni. Nechme ji jejímu osudu. 

Francouzský návrh na vybudování velitelství EU pro vojenské operace je krásný, ale byla by to další parazitní struktura neschopná akce. Protože získat souhlas vosího hnízda 27 zemí je těžké. Frustrace generálů by mohla vést k laxnosti podobné laxnosti Frontexu nebo k vojenskému převratu v Evropě. 

Merkelová v Bratislavě uvedla, že EU byla doteď v „krizové situaci“ a že bylo životně důležité, že se její státníci dohodli na „pobrexitovém“ akčním plánu. Vzápětí italský premiér Renzi odmítl uspořádat tiskovou konferenci se svými německými a francouzskými protějšky. Protože se více neshodli, než shodli. Renzi nesouhlasil s jejich pozicemi v oblasti přistěhovalectví a ekonomiky. A tak vyhlodané italské banky nebude nikdo sanovat. Maďarský premiér Viktor Orbán zase odsoudil migrační politiku EU jako „sebedestruktivní a naivní“. Ministr zahraničních věcí Lucemburska vyzval EU, aby Maďarsko vyloučila z EU. Orbán prohlásil, že bez toho, aby Německo určilo pevný strop na počet přistěhovalců, které je ochotno přijmout, bude dál fungovat zvací „nasávací efekt“. Nastoupí nová pohraniční policie EU chránit maďarské hranice a bude stejně tvrdá jako maďarská armáda? Anebo bude stejně neschopná jako německá policie, která nemá přehled, kdo do Německa vstoupil? Orbán dodal, že představitelé evropských zemí podél balkánské migrační trasy, včetně Rakouska a Německa, se sejdou ve Vídni, aby se pokusili najít cestu vpřed. Lídři evropských zemí však na sobotním summitu v rakouské metropoli žádné dohody nedosáhli. Řešení EU krize EU je přestat kritizovat EU. A to je špatný vtip, ne strategie. 

Visegrádské státy – Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česko – chtěly v Bratislavě, že je třeba posílit roli národních parlamentů, což podporuje dodržování zásad subsidiarity a proporcionality. Méně Bruselu, více sluchu národním vládám. Přestat ignorovat malé země. Žádný diktát a vydírání. „Duch Bratislavy byl duchem spolupráce,“ řekla kancléřka Merkelová. Popcorn? V Merkelové Evropě čeká ráj. Nedivte se uprchlíkům. Postavme v Libyi gigantický tábor pro zadržené uprchlíky, nabádá Orbán. Bezvýsledně, samozřejmě. Migrační dohodu, jakou má nyní EU s Tureckem, chce Orbán uzavřít i s Egyptem. 

Země Visegrádu trvají na tom, že evropská integrace je společným projektem, ne Junckerovým. Chtějí nezdvojovat NATO a netouží budovat pod francouzským vedením evropskou armádu. Politici V4 jsou optimisté, co se týče americké ochoty platit evropskou část NATO. Volný pohyb je důvod, proč se Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česko připojilo k EU, tvrdí. Efektivní EU musí zlepšit komunikaci o výhodách jednotného trhu a skutečného potenciálu svých čtyř svobod, včetně volného pohybu osob. 

Bulharsko, které je nejchudší zemí EU, vybudovalo plot a instalovalo vojáky na hranici, ale říká, že potřebuje větší podporu ze strany EU, aby mohlo kontrolovat, kdo přichází. Summit v Bratislavě ani schůzka ve Vídni nepomohly. Divíte se protiunijním náladám a touhám po „exitech“? Já ne. 

Co se týče migrační krize, ta se přesouvá zatím do prostoru Středozemního moře a týká se Afričanů. Vy jste stokrát navrhl jedinou možnost: Střílet, potápět. To asi pánové neschválí. Rýsuje se něco, co by se vešlo do jejich představ o tom, co je přijatelné a přitom by to problém zmírnilo? 

Ne. Dokud se nerozhodne Evropa ke krvavým odstrašujícím akcím (a to se nestane do doby propuknutí masových ozbrojených konfliktů migrantů vůči bezpečnostním složkám na evropském území, neboť je vidět, že násilí z Calais nestačí), neexistuje efektivní metoda, jak znemožnit migrantům opustit Afriku či Turecko. Migrační touha, onen Merkelové ráj zůstane. Je jediná možnost. Rozstřílet několik pašeráckých lodí i s lidmi na palubě po vniknutí do teritoriálních vod země EU, nechat je utopit bez pomoci, natočit masakr na video a pouštět jako reklamu v afrických televizích. To samé lze u dělat při pokusech o násilné překonání hraničních plotů. Ale to znamená rezignovat na humanistické principy, na nichž evropská integrace politicky stojí. To znamená přiznat si, že stojíme proti nové válečné taktice, jako když jsme stáli proti vojskům Čingischána, ne proti humanitární krizi z válečného utrpení, které vyvolala kořistnická evropská a americká politika. Čili masakr je vojenskopsychologicky účinný (stejně jako buzerace uprchlíků v detenčních táborech na území Česka), ale vhledem k „nevinným mrtvým“ politicky nesnesitelný. Čili preventivní akce nezačnou. Stejně tak nezačne anexe Libye a vyhazování uprchlíků z lodí na libyjském pobřeží pod hrozbou kulometné palby. Musíme čekat, až si s násilím začnou migranti frustrovaní z toho, že se migrační sen nerealizoval. Realisticky tvrdím, že za současného vedení zemí EU je násilí nemožné. Znamenalo by to přijmout izraelské metody – i s riziky „zamrzlosti“ a mezinárodně politickými důsledky. 

Může se stát, že to vyřeší separátní akce Orbána, tedy stavění plotů, nebo Rakušanů, tedy omezování dávek a hraniční kontroly? Náš prezident Zeman žádá zavedení kontrol na hranicích, za což je často terčem posměchu. Koneckonců, oni ti migranti skutečně chtějí hlavně do Německa a Švédska… 

Možná. Ale vstupují na území EU v Řecku nebo v Itálii. A až Němci zjistí, že všichni se do Berlína nevejdou, budou se rozptylovat opačným směrem. Pak bude nutné kontrolovat německo-českou hranici a nahlížet do pasu každému Němcovi, jestli není migrant. Což povede k diplomatickým incidentům. Čili nyní musíme chránit řeckou a italskou hranici. Obvod pobřeží řeckých ostrovů je obrovský. Tato námořní hranice nejde uchránit. A to už vůbec ne pouhou pohraniční stráží Řecka. Stejně tak lze jen těžko uchránit hranici italskou. Řecko má pozemní hranici o délce 1228 km, Česko 2290 km, ČSSR mělo 3347 km. Za existence „železné opony“ československou hranici strážilo 18 až 30 tisíc mužů, plus množství celníků a příslušníků Veřejné bezpečnosti v pohraničních obcích a městech. Osm až deset mužů na kilometr hranice, a to za situace, kdy byl v provozu elektřinou nabitý plot a minové nástrahy podél celé západní hranice. Ovšem řecké pobřeží je delší než patnáct tisíc kilometrů. To by znamenalo permanentní službu 150 až 200 tisíc vojáků s příslušnou hlídkovou technikou – rychlými čluny, vrtulníky, radary. Plus permanentní policejní součinnost na pobřeží. Takto intenzivní ostrahu hranice nelze financovat z rozpočtu vysátého Trojkou, bez nezištné solidarity celé EU. Místo okamžité organizace pomoci Řecku a Itálii se EU hádá. 

Co ekonomická a sociální podstata EU? 

Vzájemná rovnost, vzájemná důvěra a společná sociální spravedlnost. Podpora znevýhodněných k vyrovnání nerovností. Podpora inovací a růstu ekonomik. Ekonomická spravedlnost a vzájemná výhodnost. Společný trh. Společná spotřebitelská pravidla. Společné nadstátní investice, zejména do infrastruktury. To vše bez dohod o integraci nejde dělat. 

Obíhají informace o blížících se problémech Deutsche Bank – je to známka blížící se katastrofy? 

V roce 2012 se provalilo, že během finanční krize zatajila ztráty za 12 miliard dolarů. Také se ukázalo, že v krizovém roce 2008 dosáhla části zisku manipulací s úrokovou sazbou LIBOR. Nakonec The New Yorker přišel s informací, že přes londýnskou pobočku prala Deutsche Bank peníze ruských oligarchů, kteří jsou na sankční listině USA. Objem toxických úvěrů Deutsche Bank je dle znalců obrovský. Navíc jí za podvody s hypotékami udělilo americké ministerstvo spravedlnosti obrovskou pokutu, 14 miliard dolarů, zatímco Deutsche Bank na tento účel vytvořila rezervy ve výši 5 mld. USD. Poškozuje ji i politika nízkých úrokových sazeb Evropské centrální banky. Rizikem pro DB je i Brexit, neboť pětina příjmů DB pochází z Velké Británie. Nejrůznější skandály a soudní procesy vyšly Deutsche Bank od roku 2012 již na víc než 12 miliard eur. Akcie DB (NYSE:DB) se dostávají pod 11,3 eur za akcii. Ještě loni se obchodovaly za 27,95 eur za akcii, v květnu 2007 ale stála akcie 160 eur. V rámci restrukturalizace chce nové vedení DB propustit během dvou let 35 tisíc zaměstnanců, zbaví se šesti tisíc externistů, zruší pobočky v deseti zemích včetně Austrálie a přestane vyplácet dividendy. Do příštího roku se chce zbavit 200 ze svých 700 poboček. Zisk za letošní druhé čtvrtletí klesl meziročně o 98 procent. To je katastrofa. Americký FED v březnu informoval, že banka neprošla zátěžovými testy, takže by nemusela přežít případnou finanční krizi. Z evropských zátěžových testů vyšla mezi dvanácti nejhoršími. Institut ZEW zjistil ještě před udělením pokuty americkým ministerstvem, že by DB chyběl kapitál ve výši zhruba 19 miliard eur, což je víc, než kolik činí aktuální tržní hodnota banky. Dalšími bankrotáři by byly vedle Deutsche Bank francouzské banky Société Générale (minus 13 miliard eur) a BNP Paribas (minus 10 miliard eur). Podle zátěžových testů nejhůře dopadla italská Monte dei Paschi di Siena, irská Allied Irish a rakouská Raiffeisen. Zpráva analytiků Société Générale praví, že DB by i při příznivém jednání o narovnání s americkými úřady potřebovala dodatečný kapitál. Server Manager Magazine přinesl informaci o tom, že se uvažuje o spojení Deutsche Bank s konkurenční Commerzbank. Kancléřka Angela Merkelová pro Deutsche Bank vyloučila jakoukoliv státní pomoc. Což se suma sumárum rovná doporučení runu na banku a následnému bankrotu. Nebude to ale bankrot německého státu? 

Nyní teprve největší německá banka pod americkým tlakem zjistí, jak se muselo cítit ožebračené Řecko… To není trest pro banku, to je americká asymetrická odpověď Merkelové, že si nemá vyskakovat a má tlačit Evropu k přijetí TTIP. 

Zároveň Francie odmítla dohodu TTIP, což je pro smlouvu s USA hluboký zářez… 

Unie se sice nedohodla, zda ukončit jednání o obchodní dohodě s USA, ale výhrady mají i jiné země. Protesty proti CETA a TTIP probíhají v Berlíně. Francie a Rakousko chtějí ukončit jednání, výhrady mají Slovinsko a Lucembursko, prozradil Jan Mládek z Bratislavy. 

Toxická je ale i hospodářská a obchodní dohoda s Kanadou CETA, která je obdobou TTIP s USA. Protože Česká republika převzala smlouvu o ochraně investic s USA podepsanou Václavem Havlem těsně po revoluci. Tato mezistátní smlouva ratifikovaná Parlamentem pod číslem 187/1993 Sb. a novelizovaná po vstupu ČR do EU pod číslem 102/2004 Sb. má přednost před českou Ústavou a požaduje „nediskriminační zacházení“ a „zacházení podle doložky nejvyšších výhod“ pro americké společnosti alespoň tak příznivé jako pro třetí země. Čili pro Kanadu. USA touto smlouvou jsou tak tiše připojeny ke smlouvě CETA, aniž to kdo tuší. Smlouva o ochraně investic s USA má platnost ještě deset let po jejím vypovězení... 

Státní tajemník pro EU Prouza před švédským think-tankem opakoval to, co u nás říkají některé ostře prozápadní organizace: Vlivem ruských dezinformací Češi odmítli uvěřit západním verzím konfliktů na Ukrajině a v Sýrii a odmítají členství v EU. Je ohroženo západní směřování Česka? Jak chápat podobné obavy? Pravda? Bezradnost? Nečekané důsledky jejich akcí na Ukrajině? Nešikovnost? 

Pravda. A pravda je i nejlepší propaganda. Rusko nepotřebuje dezinformovat, stačí informovat. Bez ideologických nálepek. Bez europornografických hodnotových komentářů. Bez sluníčkářské hysterie. To, že děláme užitečné idioty cizím zájmům, není dezinformace, ale informace. Že lezeme do prdele USA a Západu, aniž z toho co máme, víme dlouho. Západní směřování Česka ohrozilo už „humanitární“ bombardování Jugoslávie v roce 1999, jásání nad barevnými revolucemi a jary, naposledy mejdany českých politiků na ukrajinském Majdanu a naše podivné chování v Sýrii, kam jsme dodali zbraně a střelivo, aniž jsme věděli komu. 

Vrátíme-li se zpět k té EU: Kde se za těch 26 let od listopadu poztrácelo české nadšení pro Západ a západní Evropu? 

Bylo promrháno sebejistou drzostí, s níž zde západní firmy pod ochranou svých ambasád kradly. Včetně těch amerických. Vzpomeňme Tatru Kopřivnice, Aero. České nadšení pro Západ bylo promrháno podhodnocenou korunou, prací za žebráckou mzdu, zlodějskými privatizacemi, spekulativními bankroty a odstraňováním české konkurence z evropského trhu. Nezaměstnaností a ztrátou pracovních i životních jistot. Sprostotou politiků, počínaje Václavem Havlem a jeho kšefty s Lucernou, konče Václavem Klausem a kauzami Komanický, Helbig. Kupónovou privatizací a útěky podnikatelů té doby před právníky a berňákem do daňových rájů. Lehkými topnými oleji. Kšefty s tabákem a pančovaným lihem. Rozprodejem strategických zásob ze státních hmotných rezerv nebožtíkem Luxem. Rozprodejem armádního vybavení, včetně Migů 29. Nákupy padáků, pandurů. Rozprodejem části nemocnic, rušením jeslí a mateřských školek. Žebráckou výší důchodů, bezdomovectvím. Ponížením. Rozkradením 300 miliard ročně na „dividendy“ těchto zlodějů, které odtečou do zahraničí. Nulovými či zápornými úroky bank. Kvalitou západních potravin pro český trh. To všechno přišlo s nálepkou „svoboda“, „demokracie“ a „západní“. 

A existují nějaké věrohodné koncepty, jak zůstat zemí s potenciálem dosažení dnešní západní životní úrovně, a přitom se obejít bez EU? Zmiňuje se Visegrád plus, hovoří se o spolupráci s Čínou… anebo také o EU, která minimalizuje svou agendu na volný obchod. 

Minimalizace agendy EU jen na volný obchod nelze. Uprostřed Evropy nelze být ani „nezávislým“ nebo jen něčí vzdálenou periferií. Vždy to musí být ucelený společný prostor pro investice, práci i pro volný pohyb lidí. Ať už to bude Hedvábná stezka 2, V4+, Středoevropská unie, partnerství s Ruskem a Eurasijská hospodářská unie. Evropská unie z toho ale nevychází doposud nejhůř, přes všechna negativa. 

Ani vy jistě nechcete to, co ti „Prouzové“ podsouvají: Cestu do „Putinovy náruče“ jako nutný důsledek odklonu od cesty „silné Evropy“ a „úzké evropské spolupráce“. Ono to v tom Rusku ostatně co do životní úrovně za moc nestojí. 

„Putinova náruč“ není polštář pro líné. Je to národní oligarchickou pravicí bezohledně řízený stát s rovnou daní a minimem sociálních standardů. Proč? Protože byl předtím vykraden Jelcinem a jeho oligarchy; nyní vstává z popela. Putin není remake sovětského pokusu o komunismus či socialismus. Nemylme se. Nicméně zajímavé na Putinově náruči je jeho stálý zájem o Evropu. Že je to zájem účelový, velmocenský, není špatné a je dobře to vědět. Neutralizuje to částečně světovládné tendence USA vzešlé ze Strategie pro nové americké století. 

Nikdo nám ale nevnucuje životní úroveň ruských bomžů. Nikdo nás nenutí chlastat lacinou vodku na nároží a fetovat krokodila. Eurasijská hospodářská unie neřeší vnitřní pravidla členských států ani míru jejich vnitřní demokracie. Řeší pouze spravedlivý obchod bez cel a společnou obranu. Pokud bych měl srovnat NATO a Rusko co do ochoty angažovat se při obraně svých periferií, vychází Rusko prozatím dokonce hůř. Podrazilo Srbsko a nechalo ho zničit. Neinvestuje do obrany Sýrie tolik, kolik by mohlo a z taktického hlediska mělo. Taktizuje. Minimalizuje náklady a maximalizuje zisky za každou cenu. Pro Česko je ale Rusko bezedným trhem. Stejně jako Čína. Nevyužíváme nabízejících se příležitostí a to je škoda. Připojili jsme se k embargu, na kterém proděláváme. Naše chování v zahraniční politice by mělo být vyvážené a racionální – mělo by zohledňovat naše státní (nechci záměrně říkat národní) zájmy. Zejména ty ekonomické. Ne zájmy druhých států, pokud z jejich zájmů nic nemáme. 

Ale umíme si definovat vlastní státní zájmy? Je jimi zastydlý antisovětismus přetavený v antirusismus, nebo je jimi ekonomická výhodnost výroby a obchodu? Je logické, že se nyní alespoň snažíme propojit s ostatními, jejichž zájem je podobný. Ale povede se to? Při pohledu na fanatické katolíky ve Varšavě pochybuji. Nechci zákaz potratů, ani kněze v ložnici. My se ovšem nikdy s termínem „Brusel“ neztotožnili. My ho brali vždy jako kasičku na levné prachy, a jinak jako nutné zlo. Smějeme se zakřiveným banánům a uniká nám podstata integrace. My musíme nejdříve chtít se integrovat. Doposud se chtěly integrovat pouze elity, ne občané. Budeme to chtít a naučíme se to dříve, než budeme přímo ohrožení? Umíme se vůbec integrovat? 

Začněme třebas novou integrací se Slovenskem, se kterým nás mnohé spojuje. Mnohé nás už nerozděluje, časy Mečiara a luďáků z Matice slovenskej jsou pryč. Slovensko zjistilo, že euro mu nevadí. Přejme si Česko-Slovensko jinak a lépe. A můžeme začít dělat politiku pod heslem nadmíru národoveckým: Vraťte nám ukradenou Evropu. Ano, ukradenou. Evropu ukradenou Evropskou komisí pro nadnárodní korporace a cynické bankéře. Protože původní koncept „naší“ Evropy, do které jsme vstupovali, byl jiný: Byla to sociální Evropa roku 2002 projektovaná pro lidi, ne pro hamižné korporace. 

Ivan Langer se nedávno přiznal, že v referendu o vstupu do EU hlasoval PROTI. Jaká byla vaše volba a stojíte si za ní? 

Ivan Langer je pupeční šňůrou spojen s rozkradením tohoto státu těmi nadnárodními korporacemi ve jménu neoliberalismu. Já hlasoval PRO. I dnes bych, i když daleko opatrněji, hlasoval PRO, ale podmiňoval bych svůj hlas společnou daňovou politikou a společnou sociální politikou. Minimální evropskou mzdou, minimálním evropským důchodem. Chci Evropu sociální, chci Evropu demokratickou, za jejíž politiku se nemusím stydět. Nechci vydírat a ožebračovat Řecko, nechci bombardovat Libyi. Nechci se ani vysmívat pobrexitové Británii. Chci inkluzivní a sociálně spravedlivou unii, solidární ke svým občanům, kteří ji tvoří. Která jejich zájmy umí bránit před vnějším nebezpečím. Která jim svým servisem slouží. Ne rozhádanou Evropu plnou zlodějů, solidární tak akorát k davům uprchlíků z černé Afriky či k radikálním islamistům Středního východu, kradoucí bohatství Ukrajiny a dalších zemí s bezostyšností piráta Drakea. Nechci německý Drang nach Osten, netoužím ani po vilémovské světovládě či britském Commonwealthu. 

Toužím ale po respektu od ostatních členských zemí, kterého je akutní nedostatek. Nejsme hadr na poblitou německou podlahu. 

A co ten tzv. CZEXIT, je to jen chiméra? 

Počet obyvatel České republiky je počtem obyvatel jednoho asijského velkoměsta. Takže nemáme nárok na prezidenta a vládu, ale jen na primátora a zastupitele… Nesmějte se. Bez Evropy jsme malí, slabí a bez vyjednávacích schopností. Bez komparativních výhod. Nemáme suroviny mimo uranu a některých vzácných zemin, nemáme už skoro žádné uhlí, železo, ropu, plyn. Nejsme už potravinově soběstační. A dlouho nebudeme. Máme jen rozvodí tří evropských řek a pracovité ruce. A to je málo. V EU jsme součástí kontinentální mocnosti. Měnit pravidla můžeme, pokud budeme chtít, zevnitř. Prozatím se české politické elity bály ozvat a jasně a zřetelně formulovat českou pozici. Byly servilní a prodejné. A to je ostuda. Závidím Slovákům Fica a závidím Maďarům Orbána – přes politické rozdíly. CZEXIT je jen chiméra hlupáků. Anebo způsob, jak se stát bavorským či maďarským venkovem. Chcete to? Já nechci Úsvit či Jobbik stejně, jako netoužím po Kotlebovi či Berndu Posseltovi.