America First. Amerika na první místě. Klíčový bod inauguračního projevu Donalda J. Trumpa a důvod, proč se zlobili mnozí státníci Evropy. Co je na tom heslu vlastně špatného? Jak se vám líbil první prezidentský projev DJT? Prý se málo zaměřoval na světové záležitosti, nesnažil se podat ruku svým odpůrcům a sjednotit USA, byl to prý egoistický projev... Zdálo se vám to tak? Nebo jen prostě všichni ti komentátoři neslyšeli v projevu to, pro co tak úpěnlivě chtěli Hillary? Mimochodem, z profesního hlediska, jak byste rozsoudila následné spory o účast mas na inauguraci? Padala obvinění ze lži, manipulace s obrázky, nový mluvčí Bílého domu sděloval „alternativní fakta“... 

Podle mého nemá moc smysl se zabývat americkými kritikami inauguračního projevu, protože větší část amerického mediálního a politického establishmentu by na něm nenechala nit suchou v každém případě, prostě z principu. Spíš mě překvapila velká slova, která zaznívala z Evropy a ze všeho nejvíc připomínala patetismus zhrzené, odkopnuté milenky, která přišla o luxus a přístřeší, byť je považovala za samozřejmost. Je čím dál jasnější, že si v Evropě během několika generací určité kruhy zvykly na pohodlný život – sice ve stínu, v roli posluhy, zato bez jakékoli zodpovědnosti a s vysokými prebendami – a teď se vztekají, protože se v reálném světě bez vedení za ruku a bez povelů neumějí orientovat. Všechny ty vzkazy typu „Ameriko, ty nám prostě musíš pomáhat!“ jsou vlastně neuvěřitelnou vizitkou, ukázkou toho, na jak „vysoký“ level samostatnosti to Evropská unie dotáhla. Teď to ale vypadá, že „nás“ chce Trump vyhnat ven „na mráz“; a neštěstí je hotové. A při všem tom hysterčení se nechtěně odkrývá i pravá podstata tolik opěvovaného „transatlantického partnerství“, které vždy provázela klišé o bratrství, souznění, shodných hodnotách a tak podobně – nebylo výhodné jen pro USA, které s poslušnou Evropou v zádech mohly utvářet „mezinárodní společenství“ a prosazovat cokoli, co si zamanou, je totiž současně existenciálně důležité pro většinu evropského establishmentu, a to bez ohledu na zájmy evropských národů. Nejdřív mě napadlo slovo symbióza, ale parazitismus je asi vhodnější. 

Co se týče oněch počtů lidí na demonstracích, rozdíly mi připadají normální. Účastníci akce své řady vždy přifukují, jejich kritici činí pravý opak. Děje se tomu tak běžně i u nás. 

Po inauguraci se DJT rozjel jako buldozer. Zrušil Transpacifickou obchodní dohodu, čímž asi spoustě lidí šlápl na kuří oka. Míní zastavit přísun jakýchkoliv uprchlíků do USA. Dal najevo, že nebude mít rád Číňany, kteří se roztahují po Pacifiku a... nedal najevo ani špetku nepřátelství k Rusku, ba naopak. Co z toho, co zatím provedl, bude mít zásadní následky? Kdosi řekl, že před volbami mu nadávali, že to, co slibuje, nemůže splnit, a teď mu nadávají, že to, co slíbil, plnit začíná. Je tomu tak? Mimochodem, jak se vám líbily protesty proti Trumpovi složené z rozzlobených žen, které se někdy převlékly, s odpuštěním, za vaginu. Vy sama jste minulý týden odhadla, že média nás těmi protesty budou zdatně „krmit“. Stalo se? 

Znovu bych ráda, stejně jako minule, zopakovala, že by bylo nejlepší dát Trumpovi oněch tradičních 100 dní a teprve pak začít hodnotit jeho konkrétní kroky. Diskutovat o tom, co řekl on a co některý z jeho týmu a co že to bude znamenat, nemá valného smyslu. Tím spíš, že spousta informací se k nám dostává jaksi ze třetí strany, když třeba nějaká agentura „zahlédne“ nějaký dokument a hned jeho obsah vypustí do světa, aniž by sama věděla, jestli byl ten text hodný alespoň šprochu. A za den, ale někdy i jen za pár hodin, se ukáže, že to byl jen další fake. 

Z kroků, které už učinil, je zajímavý třeba konec pacifické dohody o volném obchodu, TTP, ale ve své podstatě to byla už jen formalita, protože jediný „bílý“ spojenec Ameriky v regionu, Austrálie, ji sama vypověděla už někdy loni (plus minus v říjnu) a místo toho podepsala obdobnou dohodu s Čínou. A totéž lze říci i o dalších asijských zemích. Obamovo snažení o ovládnutí Asie tak končí hodně trapně a je nyní jen „trumpně“ byrokraticky ukončeno. 

Uvidíme, jak dopadnou podobné smlouvy s EU nebo s Kanadou a Mexikem, ale moc šancí bych jim také nedávala. Čemu ale moc nerozumím, je to rozhodnutí se stavbou zdi na hranici s Mexikem. Co tam chce stavět, když už tam ploty a další zátarasy přece jsou? Připadá mi to jen jako obrovské prázdné gesto, které jako by mělo jen do běla rozzuřit všechny jeho oponenty, kteří se tváří, že neví o těch už existujících plotech. Rozhodl se Trump, že si ty své odpůrce nějakou chvíli prostě „povodí“? Podivná hra nad mé chápání. Inu, Amerika! 

Ono Trumpovo tolikrát skloňované heslo „America First“ přitom podle mého není reakcí ani tak na globalismus, jako spíš na všechna ta úsporná opatření, která ožebračila pracující, zahájila likvidaci střední třídy, neustále navyšují zisky vybraného „nadnárodního“ 0,1 procenta a současně vhánějí teoreticky levicové, tedy pracující voliče, do náruče pravice, protože klasickou levici dnes jakoby zastupovala Hillary se Sorosem. Svět je fakt těžko uchopitelný. Vždyť „levicový“ Barack Obama se podle loňských propočtů Forbesu měl stát prvním americkým prezidentem, který se během výkonu funkce stal miliardářem, ale hned 95 procent všech pracovních míst, která za tutéž dobu v americké ekonomice „vytvořil“, je práce na částečný nebo termínovaný úvazek. Přesto z něj mnozí dělají boha. Není divu, že Trumpovi už tleská i levičák Bernie Sanders, kterého nechala Hillary manipulacemi vyšachovat z demokratických primárek – pole nezorané pro kohokoli, kdo by chtěl americkou ekonomiku povznést na úkor nadnárodních korporací, kterým je úplně jedno, odkud jim plynou zisky. 

Co se týče oněch ženských demonstrací, kvůli vysokým horečkám jsem je ani nesledovala, a navíc jsem ani nepochopila, proč že se to vlastně konají. Jistě, proti Trumpovi. Ale proč konkrétně? Že je děvkař a misogyn? A proto mu Madonna vzkazuje „Fuck You“? Osobně bych ale uvítala, kdyby tenhle „misogyn“, který se tváří, že se s ničím nepáře, nějak přistřihl křidélka těm skutečným a největším misogynům světa, středověkým Saúdům. Západní státníci se před nimi klanějí a ujišťují je svou podporou a žádné západní feministické hnutí proti tomu neprotestuje, nemýlím-li se. Třeba zrovna za to nemá zaplaceno. Nemýlím-li se. 

Hele, a proč říkáte „s odpuštěním, vagína“? 

Zatímco se DJT rozkoukává, v Astaně se jedná o budoucnosti Sýrie. Sponzoři akce: Rusko a Turecko. Západ nikoliv. Je to takové divné vidět, jak se o tak zásadní věci rozhoduje zcela bez západní iniciativy... Čtenáři jistě uvítají obsáhlý exkurs do průběhu akce i nabízených řešení. 

To není přesné: Přizvána nebyla Obamova administrativa, ta Trumpova ano, ale nakonec formální delegaci do Astany nevyslala, protože na ministerstvu zahraničí se zrovna „naléhavě transformuje“ – čili padají hlavy. Nicméně – ve druhé půlce listopadu Trump přijal mladou členku Sněmovny reprezentantů z Havajských ostrovů Tulsi Gabbardovou, která proslula jako jedna z mála hlasitých kritiků politiky „změn režimu“ v Sýrii, a navíc vždy požadovala, aby USA přestaly vyzbrojovat radikální džihád. Jen považte! Jejich setkání okamžitě vyvolalo spekulace, že si Trump do boje proti zbrojařům vybral fotogenickou političku a surfařku, která chce mír! Brrrr! Nakonec se dohodli na jakési blíže neurčené „spolupráci“ a nastalo ticho. Gabbardová se ale minulý týden zničehonic zjevila v Damašku, zajela do Aleppa a dalších měst a před Astanou pohovořila i s Bašárem Asadem. Jinými slovy, ačkoli přímo v kazachstánském hlavním městě Spojené státy zastupoval „jen“ tamní velvyslanec, očividně kariérní diplomat, který nemusel skončit k 20. lednu, tak Sýrie názor nového Washingtonu znala dopředu. Důležité je ale především to, že se „pracovní“ komunikační kanály po šesti letech války otevřely, což je obrovský zvrat. Turecko pod dojmem těchto jednání okamžitě ještě před Astanou s konečnou platností rozhodlo, že už tedy Asad v čele Sýrie zůstat smí, a na samotných jednáních pak Sýrie, Rusko, Turecko a Írán podpořily „svrchovanost, nezávislost, jednotu a územní celistvost“ Sýrie coby „multietnického, multináboženského, nesektářského a demokratického státu“. Mně osobně se ale víc líbilo konstatování syrského velvyslance při OSN Bašára Džaafarího, který syrskou delegaci v Astaně vedl: „Za naší stranu trváme na tom, aby byl sekularismus jedním z hlavních stavebních kamenů budoucího syrského státu.“ A „očišťované“ americké ministerstvo zahraničí vzápětí vše to, co v Astaně zaznělo, rychle podpořilo… 

Takže správná formulace by měla znít, že se o Sýrii jedná nikoli bez Západu, ale jen a jen bez EU. A unijní šéfka diplomacie – ztracená na svém opuštěném pískovišti – se rozhodla ukázat, že ještě žije, a někdy na jaro svolává svou vlastní mezinárodní konferenci o Sýrii, prý aby cosi rozhýbala a oživila a podpořila a tak… Legrační. Tedy vlastně smutné. 

A k Astaně ještě poznámka: Zatímco delegace džihádu hrdinně obhajovala právo Al-Káidy na život v Sýrii, kaidisté už jen samotnou cestu svých kolegů do Astany vyhodnotili jako zradu posvátné věci a během posledních dvou dnů prakticky zlikvidovali jednu z významných součástí Syrské svobodné armády a chystají se na další. Hrozí tak, že do dalších rozhovorů, které mají pokračovat v únoru v Ženevě, už nezbude žádná „umírněná“ opozice, s níž by vůbec mělo smysl jednat. Tím spíš, že řada islamistických skupin při pohledu na běsnění Al-Káidy začala s vládou v Damašku rychle uzavírat separátní smlouvy o příměří. 

Čili Astana oficiálně ukončila dosavadní Obamovu politiku v Sýrii, vystrčila Evropskou unii zcela mimo hru a její důsledky „pročišťují“ i situaci na často nepřehledném bojišti. Na dva dny „práce“ to není málo… 

To stojí za komentář: Exministryně Topolánkovy vlády Džamila Stehlíková nakvašeně poznamenala, že Rusové Západ v Sýrii totálně převezli. Převezli? 

Nezlobte se, ale mýlíte se. Názory paní Stehlíkové za komentář fakt nestojí. Tím spíš, když vytrhuje Sýrii z širšího kontextu vývoje na Blízkém východě, dejme tomu, v posledních šesti sedmi letech, čímž dává najevo jen svou rusofobii a současně i neznalost reálií. 

Pojďme si teď, když je Barack Obama z Bílého domu pryč, jednou provždy říci, prosím, do jaké míry je tvrzení, že Islámský stát založil Obama, hoax a nesmysl. Konspirátoři hovoří o záměru, jiní autoři píší o nezaviněném důsledku politiky. Tak tedy, co nyní již exprezident Obama „podělal“ svou nešikovností a co možná bylo, bylo-li, produktem jeho zlé vůle? Nastoupil v lednu 2009 a na stole mu ležel Irák coby zděděný problém. 

To se dostáváme trochu na nejistý led. Lze doložit, že Daeš, byť tehdy ještě pod jiným názvem, vznikal někdy před dvanácti třinácti lety v rámci diskusí mezi vězni amerického tábora Camp Bucca v Iráku. Lze doložit, že motorem a mozkem se posléze stali důstojníci ze Saddámovy armády a tajné služby, kteří byli už za Bushe rozprášeni a cítili silnou hořkost a zneuznání. To ale ještě Obama nebyl ve funkci. Nicméně, z výpovědí a oficiálních zpráv pozdějšího šéfa vojenské rozvědky Mika Flynna, který je dnes jedním z hlavních Trumpových poradců, víme, že už v roce 2012 si Pentagon byl plně vědom potenciálu Daeše a nechával ho být, protože v něm viděl mimo jiné účinnou nátlakovou zbraň na Bašára Asada. A Obamův ministr zahraničí John Kerry loni v září přiznal: „Věděli jsme, že Daeš sílí, sledovali jsme je, viděli jsme, že Daeš nabírá na síle, a mysleli jsme, že Asad bude ohrožen. Možná bychom za takové situace mohli Asada donutit k jednání, ale namísto vyjednávání mu přišel na pomoc Putin. Rusové přišli, protože Daeš neustále sílil. Hrozilo, že zahájí nástup na Damašek, proto Rusové vstoupili. Protože nechtěli vládu Daeše. A tak podpořili Asada.“ 

Jinými slovy, je pravda, že Irák sice Obama zdědil, ale Sýrii si udělal sám, a přitom na základě chybného kalkulu – stejně jako kdysi s Al-Káidou v Afghánistánu – pomohl vytvořit monstrum Daeše, které se náramně ale hodí Pentagonu. Takzvaná Obamova válka proti Daeši už americké daňové poplatníky stála 11 miliard dolarů, přičemž asi čtvrtina té sumy padá na shozené bomby, zatímco zbytek připadá na technickou obsluhu letadel, pohonné hmoty atd. atp. Čili vojenskoprůmyslový komplex se mohl v rámci „boje proti Daeši“, jemuž americké nálety ovšem nijak zvlášť neublížily, napakovat ještě mnohem víc, ale… Trump teď tvrdí, že boj proti Daeši a Al-Káidě je jeho skutečnou zahraničněpolitickou prioritou. On je snad chce vážně zničit! Ale, jak říkám, počkejme si na činy. Nicméně, mít v Americe zbrojovku, tak vzteky zatínám zuby, až se sklovina bortí, a – spolu s dalšími postiženými – přemítám, jak si uchovat kohoutky penězovodů otevřené donekonečna. Na druhou stranu: ano, fakt, že zahraniční politiku za Trumpa po zbrojařích ovládne ropný průmysl, je možná dobré pro obchod s Ruskem i Čínou, je to možná dobré i z hlediska odvrácení možné „třetí světové“, ale z hlediska ekologického přežití planety to na žádné velké štěstí taky nevidím… 

Česká i západní média zděšeně informují, jak obyčejní Rusové nadšeně slaví nástup DJT. Ruská TV je ho plná, je veřejně vzýván, dokonce dělají matrjošky s jeho obličejem (a to je v Rusku pocta!). Vidíte v tom příslib, že bude mezi Ruskem a USA lépe? A jinak, čeští „tradiční“ přátelé USA, kteří si moc přáli, aby vyhrála Hillary, zaraženě koukají i na to, jakým způsobem „čeští přátelé Putina“, čili všichni, kteří Hillary nechtěli, jásají nad DJT. Nad americkým prezidentem! Kdybyste provozovala neziskovku, která bojuje s ruskou propagandou a hájí západní hodnoty ztělesněné zejména AMERIKOU, co byste teď dělala? A co to Chovancovo centrum na odhalování dezinformací, není to rovnou na zavření, sotva to otevřeli? 

Věřte mi, já bych neziskovku, která bojuje s jakoukoli propagandou, nikdy nevedla, protože bych se v první řadě styděla, že bych se měla podílet na omezování svobody slova a orwellovském prosazování jediné správné, navíc často zcela nesmyslné „pravdy“. Nebo jinak, styděla bych se obhajovat režim, který je už tak na dně, že musí sám normativně určovat „pravdy“, protože v koutku duše doufá, že už snížením úrovně školství stihl adekvátně snížit rozhled mladých lidí natolik, že mu to projde, a ti starší, co něco pamatují, beztak jednou umřou. To je svým způsobem šílený stav naší „demokracie“. 

Jistě, Chovancovo centrum především vůbec nemělo vzniknout, stejně jako nyní Úřad vlády neměl přibírat Evropské hodnoty do svých jakýchsi „diskusních akcí o EU“, ale nešť. Pokud se ČSSD rozhodla spáchat politickou sebevraždu, tak budiž, beztak z těch středových měňavek nic moc nekoukalo, ale bylo by opravdu legrační, kdyby jim to všechno radili ti američtí experti, co prohráli volby paní Hillary… Jít s hlavou na špalek a ještě za to platit velké peníze, to už je frajeřina. Ale podobných „pravdivých center“ přibývá po celé EU, naposledy v Německu, navzájem se citují, vzniká spletitý pavouk tvrzení a informací, jež se tváří jako fakta… 

Mimochodem, vydavatel Orwellova románu 1984, americký Penguin, nyní zaplatil tisíce dotisků jen na tento týden, protože nestíhá uspokojit zájem – jak se nám dnes ten román o „temných silách komunismu“ nějak „zhmotňuje“, stal se jedničkou Amazonu… 

Závěrem tradiční otázka. Co dalšího bychom měli během příštího týdne sledovat?

Počítám, že gejzír Trumpových dekretů a nápadů jen tak nevyschne, takže se po období zpráv „Putin tohle“ a „Putin tamto“ těšme na pokračování ve stylu „Trump tohle“ a „Trump tamto“. Jestli to ale přinese něco skutečně důležitého, to fakt netuším.