Byla jste v Sýrii zrovna v době, kdy padlo Aleppo. Lépe, dokonce jste byla v Aleppu během týdne, kdy – alespoň podle referování médií – Aleppo padlo. První otázka, samozřejmě, je prostá: Padlo Aleppo? A co je důležitější: Co jste přitom viděla, zažila, jak jste to reflektovala vy a lidé ve vašem okolí? Co jste viděla, slyšela, cítila? 

Byla jsem pár dní při tom, smím-li lehce parafrázovat název geniálního filmu Blakea Edwardse. A nebyla jsem sama, v Aleppu byly desítky novinářů ze všech koutů světa, Norskem počínaje a Japonskem konče. Pro mě bylo ale nejzajímavější právě ono „být při tom“. Shodou okolností jsem se ocitla pouhé dvě uličky od kampusu aleppské univerzity, kam v tu chvíli dopadl granát odpálený Al-Káidou nebo nějakou její přidruženou „umírněnou, demokratickou, feministickou, rovné šance a sexuální menšiny uznávající“ silou. Od exploze mě dělilo vzdušnou čarou nějakých sto padesát metrů. Místní novináři mi zabránili běžet za roh si všechno nafotit, protože „naši umírnění“ prý vždy počkají, až na místo dorazí záchranáři a sanitky, a pak tam vystřelí ještě jednou, aby pozabíjeli co nejvíc a co nejkvalifikovanějších lidí. A byla to pravda. Za čtvrt hodiny do oblasti dopadl další granát. Následovalo zesílené ostřelování z děl syrské armády do míst, odkud palba vycházela, a asi po půl hodině přelétla syrská stíhačka a následovala řada explozí kousek dál. Na ně pro změnu reagovali teroristé další palbou z granátometů do města; podle místních novinářů, kteří už dokonale rozlišují svištivé zvuky, létaly vzduchem i rakety. 

Tím, že to vyprávím, se nechci chlubit, jak jsem statečná. Ale protože v Aleppu, které je několik let fakticky válečnou zónou, příliš nefunguje internet ani mobilní sítě, po návratu „k netu“ jsem si zpětně „projela“ zprávy západních médií z onoho dne. Smrt civilistů v syrském Aleppu sice zmíněná byla, ale až jako „138. odstavec“ zprávy, jejímž hlavním trhákem byly obraty typu „těžké bombardování“ nebo „série náletů“ na „ztrápené civilisty ve východním Aleppu“. Byla jsem ale u toho. Ten den zabíjel džihád. Žádné „masivní nálety“ se nekonaly, toho bych si fakt všimla… Nevím, kolik lidí – a navíc civilistů – onen jeden nálet s pěti souvisejícími výbuchy tehdy zabil, ale vím, že to, co psala západní média ony dny, kdy jsem (minulý týden) v Aleppu byla, nebyla pravda. Čili to byla – slovníkem našich politiků – „nepravda“. Nebo se prostě zase jen obyčejně lhalo. Netvrdím, že jsem pochopila vše, co se v Aleppu odehrává, ale jsem ráda, že jsem tam byla – a navrch to i přežila. Od teď mám alespoň základní představu, jak žijí lidé v syrském Aleppu, mám představu i o těch našich „umírněných“, stejně jako o těch, kteří z východního Aleppa vyšli ven… ale k tomu se určitě ještě dostaneme.