Tak tedy, co se to, proboha, stalo? Jak je možné, že Donald Trump vyhrál? Navzdory všem médiím, průzkumným agenturám, celebritám, „osobnostem“, akademikům, velkým sponzorům... Něco se pokazilo, nebo to zkrátka tito pánové již nedrží v ruce a moc „elit“ je ve skutečnosti papírový drak? V USA, ale i v Evropě?

Však víte, že jsem byla přesvědčená, že zvítězí Hillary Clintonová. Ne proto, že by byla lepší kandidátkou, ale protože byla establishmentem, stovkami milionů dolarů, médii i propagandou k vítězství jednoznačně „odsouzena“. Při pohledu na tu sílu jsem nevěřila, že by mohla prohrát. Ale stalo se. Značné množství lidí už mělo dost sociální nerovnosti, politické korektnosti, která omezuje svobodu slova a svým způsobem zamlžuje realitu, globalizace, na níž štědře vydělává pár lidí, zatímco většina zůstává bez práce, a nad tím vším hlavně udržování politiky, která to vše jen petrifikovala. Trumpa, který miluje filmy, za nejlepšího herce prý považuje Clinta Eastwooda a podle všeho se přinejmenším některé jeho tvrďácké role snaží – ať už vědomě nebo ne -- předvádět i v realitě, přitom nevolili jen rasisté, jak se snažila podsouvat protistrana, protože si u černochů nebo Hispánců vedl lépe, než jeho „politicky korektní“ republikánský kolega Mitt Romney. Zdá se, že v jeho řeči o nutnosti změn uvěřili hlavně „zapomenutí“ dělníci a pracující. V souběžných referendech ve čtyřech státech voliči odhlasovali i navýšení minimálních mezd…

Výsledek voleb současně značí, že silně přeceňujeme význam mainstreamových médií, která pro obyčejné lidi nepředstavují takovou autoritu, jakou by chtěla být, a možná dokonce pro protežované politiky nebo politiku působí jako jakýsi „polibek smrti“. A něco podobného platí i pro různé aktivistické spolky, think-tanky nebo mediální „expertní mluvící hlavy“, které si žijí v jakémsi svém světě vlastní pravdy, zcela mimo svět skutečný, přičemž platí, že sice chtějí vytvářet vlastní realitu pro všechny, ale spoustu lidí žijících ve skutečném světě nezajímají. Co budou ona média, zástupy konkrétních novinářů, komentátorů, propagandistů, aktivistů, zkrátka lidí, kteří z Trumpa udělali „Putinova agenta“, dělat teď? Omluví se? Spáchají čestně harakiri? Nebo pojedou dál, jako by se nechumelilo, a jen si k výpadům proti Rusku a Číně přiberou ještě Bílý dům a začnou obhajovat právo na svržení demokraticky zvoleného prezidenta nejen tady u nás, ale i v Americe? A když k tomu přidají ještě Orbána, Wilderse, Le Penovou a další, promění si „svou realitu“ v totální blázinec obklíčený hrozbami snad ze všech stran… Jak dlouho s tím mohou asi tak vydržet?  

Pro značnou část politického establishmentu je Trumpovo zvolení tvrdou ranou, ale nemyslím si, že moc „elit“ už je jen jakýmsi papírovým drakem, jak říkáte. Přeskupí se, vymyslí nějakou novou agendu, a zase to rozjedou, přinejmenším do posledního sorosovského dolaru. Nicméně, po Brexitu je to už druhý příklad, kdy voliči přehlasovali establishmentem předkreslenou linii. Aniž bych propadala nějakému nadšení z toho, že byl zvolen jeden ze dvou neuvěřitelných kandidátů, je pro mě Trumpovo vítězství příjemným překvapením. Mám na mysli skutečnost, že „to jde“. Na stará kolena snad začnu věřit, že demokracie coby „vůle lidu“ tváří v tvář oligarchii a korporacím ještě pořád může fungovat.