Minule jste konstatovala, že z hlediska vojenské situace není na bitvě o Aleppo co komentovat. Už je? Čtenáři samozřejmě vnímají trvající kritiku, že Asad a Rusové páchají válečné zločiny, bombardují civilisty apod. Pojďme si říct, proč to vlastně dělají. Chtějí východní Aleppo vyhubit, nebo je zde nějaký vojensko-taktický cíl, který by ty „hory mrtvých dětí“ ospravedlnil? Ze strany příznivců Putina slyšíme vysvětlení, že je to nutné proto, aby rusko-syrsko-íránské síly otevřely civilistům, kteří jsou uvězněni v Aleppu, možnost utéct. 

Dovolím si vás poopravit: bojuje se jen o východní, džihádem ovládané čtvrti Aleppa, protože většina města s více než milionem obyvatel je pod kontrolou režimu a jako taková je pro změnu terčem džihádu. Oběti z řad civilistů jsou odtud hlášeny skoro každý den, ale to je – soudě podle mlčení Západu – nejspíš v pořádku. Nicméně, k vaší otázce: syrské oddíly se svými spojenci z několika směrů postupují do východního Aleppa, upevňují své pozice a ve středu odpoledne se dokonce objevily první zprávy, podle nichž některé tamní islamistické skupiny zahájily s vládou jednání o kapitulaci a volném odchodu. Pokud je to pravda, bude to zlomový okamžik v této bitvě, protože „příklady táhnou“, a pokud se první skupiny rozhodly to vzdát, budou je následovat další a řady džihádu ve východním Aleppu budou slábnout, což pro změnu urychlí osvobození těchto čtvrtí. Vedlejším produktem bude i významné oslabení džihádu v Sýrii, protože ti, kteří až tak nevěří na dychtivě čekající černooké panny v ráji, dají přednost prostému přežití, zatímco skalní fanatici se nevzdají a ve východním Aleppu prostě „zůstanou“. Nahradit je čerstvými „kovanými kádry“ nebude vůbec snadné, tím spíš, pokud Turecko bude dál opravdu kontrolovat, kdo že to přes jeho hranici do Sýrie míří.

Na druhou stranu se nyní spekuluje o tom, že už existuje dohoda mezi Saúdy, USA a Tureckem, která umožní Daeši volný odchod z iráckého Mosulu ještě před zahájením velké ofenzívy k osvobození města, a předpokládá se, že by bojovníci Daeše mohli zamířit na východ Sýrie, do oblasti svých bašt v Rakká a Dejrizoru. Takže džihád v Sýrii posílen přece jen být může. 

Nicméně jakmile – neříkám pokud, ale jakmile – východní Aleppo padne, válka se promění ve „zbytkovou“ vojenskou operaci, která by postupně čím dál demoralizovanější Al-Káidu a její spojence vytlačila i ze severní provincie Idlib, díky čemuž by režim ovládl nejlidnatější regiony Sýrie, všechna velká města a celé středomořské pobřeží. Mám dojem, že jste minule těmto oblastem říkal „useful“ Sýrie. Čili, válka by v zásadě skončila, a to při setrvání Bašára Asada v čele státu, načež by zbyla „jen“ likvidace – možná posíleného – Daeše daleko na východě země… A konec války podle scénáře, který nesepsal Západ, musí Washington, Londýn a Paříž děsit, protože se prokáže, co už beztak spousta lidí na Blízkém východě ví, tedy, že už Západ nemá žádnou větší roli. Že přinejmenším tento region vstupuje do postamerické éry. Oddálit to Západ může podporou Daeše na východě Sýrie, kde by mohl vzniknout i nějaký ten „chalífát“, využívaný jako vojenský i politický nástroj. Myslím ale, že hlavním výsledkem by bylo jen opakování hysterie, kterou dnes známe kolem bombardování východního Aleppa… 

Západní rétorika je ohnivá: Rusové prý způsobili nejhorší humanitární katastrofu od konfliktu ve Rwandě. Jestli se proti nim nezasáhne, každá další válka bude takto krutá, takto bez pravidel. Zatímco Britové bojují proti Daeši, Rusové krvavě umetají Asadovi cestu k dobytí Sýrie vražděním západních spojenců. Jak se postavit ke každému z těchto tvrzeni? Jak se postavit k francouzsko-americkému volání po zavedení „sankcí za Aleppo“? Pokročilo někam vlastně jednání mezi USA a Ruskem, alespoň trochu? 

Nemá smysl se zabývat jednotlivými výroky, které ze Západu zaznívají. Jak onehdy shrnul izraelský deník Haarec, Rusko v Sýrii postupuje a USA jen o to hlasitěji křičí. A navíc je to svým způsobem i zábavné. Máme tu migrační krizi v Evropě, máme tu vyhlídku na rozpad EU, máme první klimatické uprchlíky, další finanční krizi a související kolaps Západ čeká snad každým dnem, máme tu prezidentské volby, které budou pro USA (a tím nejspíš i pro svět) svým způsobem tragédií, ať už dopadnou jakkoli, máme tu čerstvě půldruhého milionu zoufalých lidí na uragánem zničeném Haiti, máme tu vyhlídku na americkou válku s Ruskem na evropském území, máme tu vyhlídky na americkou válku s Čínou, máme tu existenciální problémy, kam se člověk podívá, ale někteří západní politici a některá média se tváří, že budoucnost „našeho světa“ a snad i přilehlých galaxií závisí na přežití několika tisíc teroristů z Al-Káidy ve východním Aleppu, které schováváme za „horami mrtvých dětí“. Fakt je takový výklad světa uvěřitelný? To je přece už nějaká psychiatrická diagnóza, ne? Nebo historicky přelomový pokus dosáhnout toho, že historii budou psát poražení? 

A když Britové tvrdí, že bojují proti Daeši, ale jejich generální štáb připouští maximálně tři nálety měsíčně, co si o takovém „boji“ myslet? O to legračnější je, že kritizujeme Rusko, že proti Daeši prý nebojuje, ale když na jeho základny podnikne nálet, máme to za projev neodpustitelné podpory Asadovu režimu. Znamená to tedy, že americké nebo britské nálety na Daeš také neodpustitelně podporují Asadův režim? Co se týče Francouzů, nemůžu si teď vybavit, co sami vlastně dělají kromě toho, že jejich prezident Hollande s čím dál větší mírou hysterie kritizuje Rusko. Dokázal tím ale jen to, že Putin coby „zbytečnost“ zrušil svou nadcházející cestu do Paříže. 

Co se týče jednání, na spadnutí je jakési další kolo rozhovorů za účasti Ruska, USA, Turecka, Saúdů a Kataru a je zřejmé, že se mezitím obě strany – kromě různých pohrůžek a varování – dál informují o pohybu svých letadel, aby předešly případnému střetu. Zdá se tedy, že Rusko dál nabízí podíl na politickém řešení, nyní podle všeho výměnou za ukončení podpory džihádu. Jaký smysl takové rozhovory budou mít? Netuším, ale tuhle mne cynicky pobavil titulek na jednom ruském webu, podle něhož „Moskva už hledání inteligentního života ve Washingtonu vzdala“. Na druhou stranu, dokud se jedná, neválčí se… Nějaká dohoda mezi Ruskem a USA a všemi dalšími zúčastěnými státy by se zhmotnit měla, a to nejen kvůli případnému Obamovu odkazu „prezidenta, který ztratil Blízký východ“, ale především proto, že ve skutečnosti nemůže válku v Sýrii jednou a provždy a jednoznačně vyhrát nikdo. 

Mimochodem, zmínil jste Rwandu. Organizace africké unie ve své vyšetřovací zprávě z roku 2001 o událostech, které k oné nezměrné tragédii vedly, konstatuje, že USA – pod vedením Billa Clintona a tehdejší velvyslankyně při OSN Madeleine Albrightové – tehdy na půdě OSN „takřka bez další pomoci zablokovaly ve Rwandě jakoukoli mezinárodní akci“ a „podkopaly efektivitu pokusů OSN o akci k odvrácení nebo alespoň zmírnění krveprolití“, neboť považovaly genocidu za svůj politický nástroj k prosazení „amerických zájmů“ (tedy zájmů korporací) v Africe. Během sto dní v roce 1994 byl zmasakrován až milion lidí. Jestli tedy někdo dnes na Západě opravdu argumentuje Rwandou, je to vrchol pokrytectví a nechutnosti. 

Někdy to bývá jako na potvoru, že ve chvíli, kdy se začne mluvit o nutnosti mezinárodní izolace Ruska, Putin někam vyjede a něco tam vyjedná, co o izolaci moc nesvědčí. Nyní třeba byl v Turecku, kde odřízl Ukrajinu od tranzitu ruského plynu. Proč bychom si tuto návštěvu měli pamatovat? A propos, co Sýrie? Hodil Vladimir Vladimirovič Erdoganovi jako oběť Kurdy? Dále padly informace o jednání se Saúdskou Arábií... Mimochodem, kam až dle vás pokročil Putin v tom, aby se mohl na Západ vykašlat a geopoliticky, infrastrukturně i ekonomicky se bez něj obejít? 

Putinův výjezd na mezinárodní energetické fórum do Istanbulu nabídl především už třetí jeho schůzku s tureckým Recepem Erdoganem, který se poté tvářil náramně spokojeně. Právě na tuhle chvíli si nechali oznámení o resuscitaci plynovodu Turk Stream, který povede po dně Černého moře a přes Turecko do Řecka a dál do Evropy. Žádné velké překvapení to ale není, protože se o projektu znovu začalo spekulovat hned po vojenském puči v Turecku, jehož potlačení se pro Ankaru i Moskvu stalo příležitostí k normalizaci vztahů. A co víc, ruský Gazprom už před měsícem dostal všechna turecká povolení ke stavbě oné podmořské části, takže samotné oznámení o obnovení projektu byla spíš jen slavnostní formalita. Netuším ale, jestli Turk Stream opravdu odřízne Ukrajinu od tranzitu. Současný svět se točí příliš rychle a často nečekaně, aby se dalo alespoň s nějakou rozumnou mírou pravděpodobnosti předvídat, co se stane za tři roky. Počkejme si. 

Ti dva ale dohodli i částečné obnovení tureckého exportu do Ruska a jednali i o Sýrii. Jejich prohlášení v tomto směru byla dost kusá, nicméně už jen sám fakt, že Ankara mlčí k ruskému a syrskému bombardování východního Aleppa, dokládá, že shody názorů dosaženo bylo. A k tomu se ještě shodli na prohloubení spolupráce armád a tajných služeb Ruska a Turecka. Je třeba mít stále na paměti, že Turecko je členem NATO, a jak se ukazuje, nechal Erdogan po puči vyhodit stovky tureckých důstojníků, kteří působili při Alianci, čímž „bruselské“ fakticky jaksi oslepil. Co budou turečtí zpravodajci těm ruským asi tak předávat? Máme ještě v Turecku někoho, koho bychom se na to mohli zeptat? Jistěže ano, ale takových zdrojů citelně ubylo. 

Co se týče Kurdů, nemyslím si, že by je Rusko Ankaře obětovalo, protože s nimi samo udržuje úzké vztahy, ale podle všeho se rodí nějaké konsensuální řešení, v jehož výsledku syrští Kurdové na severovýchodě Sýrie vlastní nezávislý stát mít nebudou a na západ od Eufratu nebudou mít žádnou strukturu vůbec. Je ve hře nějaká významná autonomie, konfederace uvnitř Sýrie? Fakt nevím. Uvidíme. 

Největší poprask ale Putin v Istanbulu vyvolal ve chvíli, kdy podpořil OPEC v jeho rozhodnutí omezit těžbu ropy a dosáhnout tak zvýšení její ceny. Ministři energetiky Ruska a Saúdské Arábie spolu poseděli a posléze Saúd řekl, že do konce roku může cena vystoupat k 60 dolarům za barel. Prachy potřebují všichni, a tak se najednou dokážou shodnout i „syrští“ nepřátelé. Tím spíš v době, kdy americká podpora Saúdům poněkud uvadá, a tak je Rijád nucen začít se o sebe starat sám, třebas i s pomocí donedávna nemyslitelných sil. Na druhou stranu je to vše ale především důsledek proměny Blízkého východu po arabském jaru: USA pomalu ale jistě vyklízejí pozice, protože o jejich politiku už arabský svět – díky dekádám zkušeností a rozbití Iráku a Libye – ztrácí zájem; a díky ruské asertivnosti tuto ztrátu zájmu nemusí tutlat v sobě, ale může ji projevit nahlas a v praxi. Vzniká tak prostor pro flexibilní a pragmatickou politiku, která překresluje geopolitické mapy. 

Nevím, jestli už Putin pokročil k tomu, aby se mohl na Západ vykašlat, ale zcela jistě v duchu odepsal spousty aktuálních západních „lídrů“ stejně, jako naši „lídři“ odepsali jeho. Míra vzájemné nedůvěry je dnes možná až kritická. 

Na náladě samozřejmě nepřidají ani zprávy, že Putin nařídil státním činitelům „stáhnout“ své rodinné příslušníky ze zahraničí, protože… podle jedněch jim tam něco hrozí, podle jiných máme válku na spadnutí. Když se proklikáte na prapůvodní zdroj této informace, tedy na místní web v ruském Jekatěrinburgu, a zjistíte, že zpráva nemá zdroj, nikoho necituje a neuvádí ani jediné jméno, že po několika dnech „oslovila“ především ruský bulvár, ale do normálních médií se nedostala, že posléze ji byl donucen popřít i Putinův mluvčí, a teprve o den později ji převzal západní mainstream, tak je zřejmé, že je to jen kachna. Že by ale tohle zjištění dokázalo rozehnat obavy ze třetí světové, tak to nevím. 

Na Blízkém východě se dějí ještě jiné věci, které by bylo asi dobré vysvětlit. Předně, saúdské masakry v Jemenu, krutosti s nimi spojené a vaše nedávná zmínka, že saúdská královská rodina by mohla padnout. Dále je zde oznámení, že Číňané zainvestují stavbu zcela nového hlavního města Egypta, protože Káhira je už přecpaná... Vy „Cairo“ máte ráda, nebude vám to líto? A mimochodem, co to vlastně Číňané dělají s Afrikou? Proč tam staví všechno možné, zatímco u nás jen kupují podniky, média a dokonce fotbalový klub? A jak blízko jsou k tomu, aby Afrika seznala, že se šikmookým mužem se černý muž domluví lépe než s bílým mužem, tedy s námi? Oni ti Číňané jistě nejsou lidumilové dělající charitu... 

Saúdské masakry v Jemenu – vedle odtajněného saúdského podílu na teroristických útocích z 11. září – nutí Washington, který se tak nějak „zaháčkoval“ proti Rusku na Ukrajině a v Sýrii a proti Číně v jihovýchodní Asii a moc neví, co dál, „ochlazovat“ vzájemné vztahy. A to v kombinaci se sílícími ekonomickými problémy kdysi pohádkově bohatého království pro vládnoucí rodinu opravdu nevěstí nic dobrého. Vlastně je klíčovou otázkou, zda ropní panovníci navyklí na to, že jim celý svět zobe z ruky, budou s to podívat se na realitu kolem racionálně a bez příkras. Zatím se mi to tak nejeví. 

Káhira je věčná, takže o své oblíbené pouliční kavárničky strach nemám. Řeč je totiž o projektu nového administrativního centra, tedy o jakési variantě Brasilie. Na tom je nejzajímavější pozadí celé akce. To si prostě pár tamních oligarchů a generálů vyhlédlo nějaké kousky pouště, koupilo je za pár šupů a posléze – „shodou náhod“ – právě v těchto oblastech vláda vystaví nové město. Pozemky najednou získaly milionové a možná i vyšší ceny. Jak prosté, že? Mimochodem, už pár let je v poušti desítky kilometrů kolem Káhiry vidět „města duchů“ v různé fázi dokončení, která také měla formálně ulevit metropoli, ale dneska by cynik řekl, že se na nich jen zkoušel vycizelovat celý ten fígl s bezcennými pozemky prodávanými za miliony. Skutečnost, že je Peking právě do takového projektu připraven vložit miliardy, znamená jen to, že do budoucna svůj vliv v zemi vkládá do rukou všehoschopné oligarchie. Ta, zdá se, totiž přežije všechno. 

Obecně platí, že Číňané skupují cokoli, co jim dává smysl. V Africe a Latinské Americe jsou to suroviny a v onom Egyptě třebas mají čáku mít pod palcem Suezský průplav, nevím. No a u nás už surovin moc nemáme, tak si koupí fotbalový klub… Nicméně, v Africe je cílem vyšachovat Spojené státy a Západ obecně, což se Pekingu začíná opravdu dařit, a to nejen investicemi do různých průmyslových odvětví, ale i velkorysými sociálními a vzdělávacími projekty. Například v Egyptě nabízejí snad desetitisíce stipendií na čínských univerzitách a pokud v nastoupeném tempu vydrží ještě pár let, bude egyptská inteligence namísto angličtiny a francouzštiny mluvit čínsky… 

Zmínili jsme Ukrajinu. Bez plynu z Ruska. Co zajímavého se v té zemi vlastně nyní děje, protože nám ji média tak nějak schovávají...? 

Nic k lepšímu se na Ukrajině nemění, to tedy opravdu ne. Před pár dny museli skousnout hořkou pilulku, když EU odkývala bezvízový styk Gruzii, ale Ukrajinu zase odložila „na pak“. A k tomu už se v plné nahotě ukazuje vzpurnost ukrajinských oligarchů, s nimiž si Západ neví rady. Ministr zahraničí Klimkin v rozhovoru pro Deutsche Welle vlastně řekl, že plnění minských dohod od Kyjeva nikdo čekat nemůže, protože plněny prostě nebudou, a když Francois Hollande zmínil nutnost uspořádat volby na Donbasu, odbyl ho kyjevský ministr vnitra Avakov jako malého kluka. Jinými slovy, z Ukrajiny se pro Západ stává pěkný bolehlav, protože se „naši demokraté“ vymkli kontrole a už si na demokracii ani nechtějí hrát, což ve výsledku znamená, že konflikt na Donbase se mění v trvale zmrazený. Samozřejmě za situace, kdy se k moci v Kyjevě nedostane nějaký „warlord“ a nerozhodne se – pro „největší slávu skvělého ukrajinského národa“ – dobýt Moskvu nebo tak něco. Co s tím bude dělat budoucí americký prezident, netuším, ale EU chystá summit, na kterém prý bude koumat, jak uchovat sankce proti Rusku a přitom s Ruskem rozšířit vztahy. Snaha o chytrou horákyni v podání Bruselu, zatímco NATO svým harašením u ruských hranic přivolalo k hranicím EU, do Kaliningradu, ruské Iskandery. Myslím, že ten Majdan fakt stál za to. 

Ve druhé prezidentské debatě podle některých názorů Donald Trump přetlačil paní Hillary. Přinejmenším tím, že ji neustále a celou dobu za něco nadával, zejména za tu nešťastnou věc se služebním e-mailem. Jak reflektujete tuto změnu taktiky? Uškodí Trumpovi moc zveřejnění nahrávky, kde se chvástá, jak umí být hrubý k ženám, nebo to lze Hillary vrátit poukazováním na sexuální život jejího manžela? Reuters odhadují, že kdyby na ni, které ani demokratičtí voliči příliš nedůvěřují, pořád takhle prskal, mohl by přimět její voliče, aby prostě zůstali doma. Je to pravděpodobné? Kam se nám posouvá finiš volební kampaně? Bude se ten zpropadený Putin radovat? 

Upřímně, už mě ten cirkus fakt unavuje, takže ho zkouším nevnímat. Moje sázka na vítězství teflonové Hillary, na níž neutkví snad jediný spáchaný zločin nebo prosté svinstvo, pořád platí. I když Trump se svým sexuálním harašením prý v řadách republikánů sympatie spíš získal, než aby je ztratil, jak se sluší ve slušné společnosti. Nechci spekulovat, kdo přijde nebo nepřijde k volbám, mně by při pohledu na oba kandidáty přišlo logické, kdyby se k urnám nedostavil vůbec nikdo, ale na to asi spoléhat nelze. Tak hlavně, ať už to máme za sebou a uchováme si přitom alespoň zbytky duševního zdraví. 

Vtip na konec: Vláda se zdráhá proplatit prezidentu Zemanovi cestu na Rhodos na konferenci Dialog civilizací, kterou pořádal Vladimir Jakunin. Stálo to 300 „táců“. Proplatila byste? 

On na podobné akce nemá prezident vlastní rozpočet? A to jim to neplatil Jakunin/Putin? Škrti! To jako, že si všichni „Putinovi agenti“ musejí svou namáhavou a nevděčnou práci dotovat ze svého? To je ale svět, že jo? 

Závěrem tradiční otázka. Co dalšího bychom měli během příštího týdne sledovat? 

Nechci vybírat nic konkrétního, ale to neznamená, že se budeme nudit. Skoro každý den přináší zajímavý, i když pro nás až ne tak příznivý vývoj.