Gruzínského prezidenta a oděského gubernátora Michaila Saakašviliho přišly v úterý zatknout bezpečnostní složky. Opoziční politik vylezl na střechu domu, vyzval agenty SBU, aby se k němu nepřibližovali, vyhrožoval, že ze střechy skočí. Tajná služba ho zadržela, ale nakonec Saakašviliho příznivci osvobodili. Co tento výstup podle vás znamená? Už jsou to vlastně čtyři roky po Majdanu, připadá vám popsaná situace v kontextu výročí v něčem symbolická?

Symbolické je to přinejmenším v tom, že jde o viditelný rozštěp uvnitř vládnoucí politické elity. Saakašvili se přidal k tzv. vítězné revoluční skupině a symbolizoval v podstatě téměř všechna hesla, se kterými Majdan pracoval: boj proti korupci, antiruství, nadšení pro Evropskou unii a samozřejmě velice důvěrné vztahy se Spojenými státy. Tohle je vlastní devadesáti procentům nové politické elity. Najednou vidíme, že se uvnitř neuvěřitelně hádají. Spor musel zákonitě přijít.

Jak situaci na Ukrajině v této době čtete?

Ukrajinská společnost je rozťatá sama o sobě. Jestliže si chce někdo zachovat politickou nebo sociální budoucnost, musí se co nejdříve oddělit od politické elity. Jakékoli svobodné volby, i ty, co zakážou tzv. proruské politické strany, což tam samozřejmě hrozí, smetou větší část elity, která je momentálně u moci. Kdo se včas neoddělí a nepřijde s nějakým slibotechnovým programem odlišným od skupiny Porošenka, je odsouzený k zániku.

Co je podle vás důvodem?

Když se podíváte na základní data třeba Mezinárodního měnového fondu, vidíte, že Ukrajina v současné době nedosáhla úrovně HDP, kterou měla v době Sovětského svazu. V roce 1992 měla větší HDP, než je předvídán pro letošek i příští rok. Lidé tam žijí v nějakém prapodivném světě. Schválně jsem se díval i na další čísla. Porodnost je na jednu ženu 1,54. Základní předpoklad udržení společnosti je 2,11. Objektivně vzato to tam není příliš k žití.
Do toho přichází absurdní pomoc ze Západu. Přicházejí peníze, ale představa, že se čtyřicetimilionová země změní na základě pomoci ze zahraničí, nikoli z vnitřních zdrojů, je naivní. Musíte vytvořit podmínky pro rozvíjení ekonomiky, a to tato pomoc nevytváří.
Navíc migrace z Ukrajiny do střední a západní Evropy… Vždyť do Česka bereme všechny kvalifikované a jsme na to hrdí! A kdo zůstane na Ukrajině? Všichni inženýři, doktoři v rámci naší pomoci odtud odejdou? To je přece úděsné. To je zacházení s Ukrajinou neokoloniálním způsobem jako s Afrikou. Země ztrácí možnost se vzpamatovat z vnitřních sil, a to nemluvím o velké emigraci z Ukrajiny do Ruska. Z ukrajinského vojensko-průmyslového a kosmického výzkumu odešlo do Ruska spousta lidí a ti jim musejí chybět. Tzv. pomoc podřezává životní tok Ukrajině.   

Kdo si myslíte, že by se časem mohl chopit na Ukrajině moci? Pomalu se blíží i prezidentské volby...

V rámci svaté války proti Rusku odpustí Západ Ukrajině cokoli. Kdyby nebyla cítit nervozita u Maďarů a Poláků, nikdo se na Západě neohradí proti novým úpravám jazykového zákona. Když je to protiruské, tak je to možné, ať jde o cokoli. Svatá válka proti Rusku je prioritou, a když jsou Ukrajinci ochotní jít na krev? Správně. Je potřeba je podpořit. V této situaci prognózovat, komu vůbec dovolí tzv. ze zákona jít do voleb, koho neoznačí za agenta Moskvy, se vůbec nedá odhadnout. Dovedu si představit, jak by dopadly svobodné volby, ale nedovedu si představit, jak dopadnou volby na Ukrajině, které samozřejmě budou prohlášeny západními spojenci za svobodné, ať se stane cokoli.
Vidíme, že společnost na Ukrajině kvasí. Před týdnem poslal ukrajinský patriarcha dopis moskevskému patriarchovi, což Západ samozřejmě zapomněl zmínit. Přes církev je možná nastartovaná cesta ke komunikaci. Ukrajinský patriarcha je právě tím, který odtrhl ukrajinskou pravoslavnou církev od ruské pravoslavné církve po rozpadu Sovětského svazu, ale nezískal uznání od žádné zahraniční pravoslavné církve. Jeho autokefálnost nebyla, není a nebude podle všeho respektována. Snaží se navázat kontakt s Moskvou. Ať už výsledkem bude oficiální rozdělení, nebo sjednocení, sám fakt, že se navazuje dialog, je nesmírně důležitá změna. Uvidíme, co příští týdne a měsíce přinesou.

Co teď bude klíčové po stránce zahraniční politiky USA vůči Ukrajině? Budou se nějak více angažovat, nebo spíš nechají Ukrajinu svému osudu?

Pokud jde o americkou zahraniční politiku, platí, že je krajně nečitelná. Ne proto, že by dokázali něco utajit, ale proto, že levá ruka neví, co dělá pravá. Nedokážeme dnes říci, která linie vztahů vůči Rusku, potažmo Ukrajině se ve Washingtonu prosadí. Vidíme tlak na dodávky zbraní na Ukrajinu zase ve jménu svaté válku proti Rusku, což je krajně nebezpečná záležitost. Polofašisté jsou na rozdíl od jiných států na Ukrajině dnes velmi dobře zorganizovaní. Jsou ochotní zbraně používat. Oni je nepoužijí proti ruské armádě, to bude genocida Rusů na Ukrajině. To je úplně jiné kafe. Samozřejmě to může některým našim extremistům vyhovovat, protože Moskva se na tohle nebude moci jen tak dívat. Americká zahraniční politika se nedá v současné době prognózovat. Nedá.  

Když to shrneme a vrátíme se ke kyjevskému Majdanu. Co se splnilo z toho, co od něj lidé očekávali, z toho, co bylo slibováno, a co ne?

Životní úroveň zůstala pod úrovní z doby Sovětského svazu, sociální diferenciace je obrovská, oligarchové vládnou dál. A že se omezila korupce, to si snad myslí už jen Američané. Sliby vyzněly naprázdno. Opakuji znovu: Tohle je omyl všech barevných revolucí. Ony vyrůstají často z oprávněného hněvu proti sociální diferenciaci, proti korupci, ale přinášejí k moci lidi, kteří nejsou schopní zorganizovat sociální a ekonomické síly pro skutečnou změnu. Je to jen povrchová změna elity, vymění se jeden oligarcha za druhého oligarchu. To není změna, která by mohla přinést likvidaci korupce a ekonomický růst, který by byl pro blaho všech. Jedna jako druhá z těch barevných revolucí byly čistě politicko-mocenské revoluce bez sociálního rozměru. Výsledkem je samozřejmě obrovské zklamání, které pak proroste do rozštěpu politické elity, což prožíváme dnes na sporu Porošenko – Saakašvili.