Určitá část české společnosti stále poměřuje dnešní život tím, jak se jí žilo před listopadem 1989.

Jo, vy myslíte ten listopad s velkým L? Tu Velkou listopadovou kapitalistickou revoluci?

Zejména lidé nad 50 let upozorňují na jevy jako korupce, nemožnost vymoci právo či bezpečnost. Podle sociologů na ně spíše dolehla nejistota v zaměstnání (během nedávné krize), zadluženost a exekuce, nízké mzdy či výdaje spojené s výchovou dětí. Kde je původ toho, že mnozí lidé mimo Prahu nepovažují tento režim za svůj? Co s tím dělat?

No tak, nejen mnozí lidé mimo Prahu, ale i mnozí lidé v Praze nepovažují tento režim za svůj… Proč? Protože svou práci, třeba zdarma, dávali do tvorby země, která byla jejich. Kde bankovky byly kryté zlatem (na které přispěla i jejich babička zlatými náušnicemi v době budování republiky) a „dalšími aktívami Štátnej banky československej“, které vznikly při rekonstrukci státu po válce a v době rekonstrukce fašisty a Američany zničeného poválečného průmyslu.

Ty důvody jsou (sociálně) psychologické. Většina lidí, kteří svůj produktivní život prožili při „budování socialistické společnosti“ nikoliv jako nepřátelé či přesvědčení disidenti (a těch byla naprostá většina z tehdejších patnácti milionů občanů Československa) a stáří prožívají nyní při rozkrádání toho, co zbylo, se s novým režimem neidentifikovala. Já vím, že společenské vlastnictví výrobních prostředků je tak trochu iluze… Ale ti lidé, kteří poctivě pracovali, ve svém volnu chodili na brigády a byli hrdí na to, co společně vybudovali, tomu věřili.

Podstatné je to slovo společně. Ti lidé budovali infrastrukturu komunit, které tvořily společnost. Budovali v každé i té nejmenší vesnici školu, školku i jesle, zdravotní středisko, hospodu, samoobsluhu, poštu, autobusovou zastávku s krytým přístřeškem. Později polikliniky, kulturní domy a domovy důchodců. Do posledních vísek byla zavedena elektřina, později vodovod a čistička, všechny i ty nejmenší vesnice měly zpevněnou silnici. Lidé to vše budovali pro sebe, své blízké i sousedy. Každé JZD mělo jídelnu, šatny a sprchy. Jezedácká či tovární jídelna vařila nejen pro zaměstnance, ale i pro důchodce či sousedy. S kastrůlkem mohl přijít každý. V naturáliích byla zajištěna i záhumenková produkce a v osmdesátých letech i stavební boom, kdy si lidé stavěli svépomocí družstevní byty či zvelebovali domy. To bylo ohromné množství práce vynaložené pro komunity, které stát nezaplatil, a přitom sloužilo bezzásluhově všem. Za pořizovací a režijní náklady. Bez zisku. Ziskem byl prospěch lidí.