Dva roky, které uplynuly od zvolení Miloše Zemana prezidentem, znamenaly podle Josefa Mlejnka jistou destabilizaci politického systému. „Protože se do významného úřadu dostal člověk, který nechce pojímat prezidentský úřad jako reprezentativní, ale chce provozovat samostatnou politiku. To samozřejmě naráží na to druhé – a podle Ústavy nejvýznamnější – centrum výkonné moci, a tím je vláda. Potvrdily se tak všechny obavy a chmury odpůrců zavedení přímé volby prezidenta v České republice,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Neznamená to však, že by to nutně muselo dopadnout stejně, kdyby v přímé volbě vyhrál jiný kandidát. „Ale ty nejhorší obavy a chmury spočívaly v tom, že vítěz voleb se ujme toho úřadu přespříliš aktivně nebo přespříliš aktivisticky a vnese do toho systému nestabilitu,“ vysvětluje politolog. A Miloš Zeman už po pár měsících ve funkci potvrdil, že pasivním činitelem rozhodně nebude. Po demisi Petra Nečase nejmenoval Miroslavu Němcovou premiérkou, přestože se předsedkyně sněmovny zaštiťovala podporou 101 hlasu, ale vybral si Jiřího Rusnoka, který podle mnohých sestavil „Zemanovu“ vládu.

Nejmenovat Němcovou chyba nebyla, Rusnokova vláda už ano

Pro tyto kroky Miloše Zemana z prvního roku v prezidentské funkci má politický analytik pochopení z poloviny. „Pokud jde o nejmenování Miroslavy Němcové, tak ona stejně reálně sto jedničku za sebou neměla, jak se později ukázalo. A prezident ani není povinen jmenovat někoho, kdo deklaruje, že má 101 mandát. To bych mu nevyčítal, protože tehdejší koalice se rozpadla. A pověřit sestavením vlády někoho, kdo je z té koalice, by vhodné nebylo. Jiná věc ovšem je, že namísto toho, aby se prezident snažil tu situaci řešit na základě dohody s politickými stranami, tak začal vytvářet prezidentský kabinet. To je ten problém,“ myslí si Josef Mlejnek.