Co si obecně myslíte o počinu Marka Obrtela vrátit vyznamenání s odůvodněním, že NATO je zločinecká organizace a proto taková vyznamenání dále nechce?

Obrtelův krok je nanejvýš významným morálním, ale i odborným činem. Na rozdíl od mnoha jeho salónních kritiků, kterých se jistě vyrojí jako much, byl na bojišti. Jeho bojové zkušenosti jsou ale trochu jiného druhu, než se běžně předpokládá. Jako lékař neustále napravoval to, co se stane, když člověk stojí „na nesprávné straně zbraně“.

A na rozdíl od vojáků, kteří si v mnoha případech „přiložili polínko“, a nejsou tedy nezávislí, a už kvůli obhajobě svých činů budou hájit oficiálně podávané teze, Obrtel do konfliktů nezasahoval. Byl však bezprostředně konfrontován s důsledky činnosti ozbrojených sil jako lékař i jako člověk.

Měl nepochybně mnoho důvodů i příležitostí nad tím vším přemýšlet. A na rozdíl od ostatních měl mnoho vlastních zkušeností, ale i citlivých informací z první ruky. Skutečně těžko najít lepší místo pro všestranně kvalifikované vyhodnocení situace!

Vyhodnotí-li pak takový člověk NATO jako zločineckou organizaci, a není-li to řečeno jen v afektu nebo v důsledcích nepřekonané bolesti, měl by to být v nejbližších dnech důvod k několika krokům.

Předně by si měl učinit svůj vlastní obrázek nejvyšší velitel armády, tedy prezident republiky. Nejlépe osobním setkáním, protože takový krok, jaký učinil Marek Obrtel, to není žádná sranda.

Politická reprezentace, tedy obě parlamentní komory, by měly zadat svým příslušným orgánům, aby Obrtelovy důvody uvedené v dopise důkladně prošetřily. S tím, že by vyloučily, že pohled na problematiku NATO a zákonnosti bude i po prošetření týž, jako předtím, tedy že nedozná žádného prohloubení (aniž bych chtěl předvídat výsledek).

Celý text otevřeného dopisu Marka Obrtela ZDE

V neposlední řadě by se měla zaktivizovat akademická obec, zejména odborníci na mezinárodní právo, a říci své stanovisko k činnosti NATO. Ze zpětného pohledu totiž možno získat mrazivý dojem, podložený mnoha dílčími (ale „tvrdými“) evidencemi, že v podstatě všechny akce NATO započaly přinejmenším „cinknutou“ (tedy nikoliv nestrannou) analýzou a že se uváděné důvody (casus belli) v podstatě v žádném případě nepotvrdily. V horším případě se prokázaly být podvrženými, což by tezi o zločinném charakteru NATO potvrzovalo. Dokonce v podobě organizovaného zločinu, a to na nejvyšší úrovni.

Lze takové gesto pochopit, anebo jde spíše o nesmyslný krok?

Takové gesto lze velmi dobře pochopit a uvítat, protože může přispět k vyjasnění rolí ve státě.

Marek Obrtel implicitně nesouhlasí s politickým aktivismem náčelníka generálního štábu Petra Pavla, který se jako voják (!) vyslovuje k mezinárodně-politickým otázkám, zejména k tomu, kdo je „nepřítelem“ NATO. Generál možná zapomněl, že politici států NATO nejprve dali státům tehdy ještě Varšavské smlouvy výslovně najevo, že se NATO po skončení studené války nebude rozšiřovat na východ. Pak dokonce byly uzavřeny smlouvy NATO s Ruskem, bylo navázáno Partnerství pro mír – ale pod tím vším se NATO neustále posunovalo na východ. Pod tlakem Ruska nebyla na jednání summitu NATO na jaře 2008 zařazena otázka vstupu Ukrajiny a Gruzie. (Ukrajinští představitelé jednali o vstupu do NATO dokonce výslovně v rozporu se svými vlastními zákony!) Musel se proto dodatečně najít nějaký důvod, proč oba státy porušily neutrální status quo. Gruzínský konflikt započal v létě 2008, na ukrajinský se připravovala půda zřejmě od téže doby. A pak se začalo mluvit o tom, že „ruské ohrožení“ je důvodem, proč chtějí být v NATO. Chronologie je však usvědčuje ze lži.

Proto je politický aktivismus „engéše“ Pavla nejen nemístný, ale i věcně chybný. Na rozdíl od něj se Marek Obrtel politicky nemýlí a je v souladu s nejvyšším velitelem české armády, prezidentem republiky Milošem Zemanem.

Obrtelův krok je do jisté míry neefektivní, spektakulární, idealistický – vylučuje tedy jakékoliv vedlejší motivy, jako je zištnost nebo kariérní ambice. Marek Obrtel se zachoval jako whistleblower – už to nemohl vydržet a hlasitě dal najevo, že se podle něj děje velká špatnost, dlouho už a ve velkém. Tento krok sám o sobě má obrovský smysl a význam!