Jak nahlížíte na ty, kteří v Česku podporují imperiální politiku Vladimira Putina? Nevnímáte je jako jakousi pátou kolonu, jak bývají svými odpůrci mnohdy označováni?

Přesně to jsem chtěl říct. Já jsem si kdysi udělal z vlastní iniciativy takový svůj monitoring. Bylo to v době, kdy jsem ještě měl zpravodajské možnosti. Například z dotazníků k žádostem o vydání cestovního pasu vyplynulo, že lidé, kteří se výrazně angažovali ve prospěch tohoto bývalého vysokého důstojníka KGB, mají úzké vazby na komunistický systém, na ty staré pořádky. Sblížili se s praktikami totalitní komunistické ideologie, postavili si kariéru na kolaboraci s touto ideologií. A dnes se to v nich probouzí a podvědomě cítí, že by se staré pořádky mohly vrátit a oni se tak mohli ocitnout opět v nějaké důležité funkci. Nechci ale jmenovat nikoho konkrétního. Jednalo se o pozice jako byl úsekový důvěrník, předseda Svazu československého přátelství, předseda Svazu socialistické mládeže. To všechno byly figury, které pociťovaly moc. Zmíněné dotazníky měly být zničeny a já jsem pak vytýkal pravdoláskařským disidentům, kteří místo aby se snažili tyto důkazy zachránit, abychom věděli kdo je kdo, tak se raději věnovali heslům jako „Máme holé ruce“ a „Nejsme jako oni“. Já byl tehdy nepochopen.

Ve filmu Sametoví teroristé jsem odpovídal na dotaz, proč pořád zmiňuji Rusko, když to už není dnes aktuální. Já hovořil právě o těch vazbách na minulý režim. Tento film pak dostal cenu diváků v Německu na Berlinale. Bylo to v době, kdy vypukl konflikt na Ukrajině.

Jak se vlastně díváte na roli Ruska v celém současném konfliktu s Ukrajinou?

Když jsem ještě za komunismu pracoval s lidmi, kteří přišli z Ukrajiny - například s Volyňskými Čechy – byl na nich patrný strach. Byli velmi kritičtí k tehdejšímu Sovětskému svazu, který je násilně připojil, a když cítil, že je to potřeba, poslat tam svoje estébácké jednotky. Proti zvůli hegemonie Sovětského svazu se v minulosti dokázal postavit Bandera, který byl v koncentračním táboře, byl vyšetřován nacisty a nakonec zavražděn komunisty. Bojoval proti totalitním praktikám, za samostatnost. Je ale také pravda, že jeho jednotky se musely probíjet jakýmkoliv způsobem a došlo při tom i na zrůdné činy. Nicméně Ukrajina má svou historii danou bojem za svobodu. Odpor k Rusku přetrvává, ale ruská síla je stále obrovská a snaží se Ukrajiny strategickým způsobem zmocnit, vyslat tam své vlivné osoby, které tam vyvolávají všelijaké provokace, které těžko lze vyšetřit, protože jakmile nastane boj tajných služeb, tak normální občan nemá šanci do toho vůbec proniknout.

V posledních dnech se vedou úvahy o tom, co světu přinesou ekonomické sankce vůči Rusku. Jaký bude podle vás dopad těchto opatření Evropské unie vůči Rusku?

To víte, že to zasáhne i firmy, které by chtěly prosperovat a které si to nezaslouží. Ale jsem přesvědčen, že je nutné zavést i tato opatření, protože Rusko je nepolepšitelné. Rusko se bude neustále snažit získávat terén pro svoje zájmy, k čemuž je ochotno použít i nekalé praktiky. Třeba se Rusko nakonec vzhledem k sankcím podvolí. Já si ale myslím, že ne. Spíše situace bude gradovat. Rusko si sankce líbit nenechá a přijde s nějakými protiopatřeními, s čímž má praxi. Těžko říct, kam to až dojde. Ale přesto patřím k těm, kteří zastávají názor, že sankce vůči Rusku jsou nezbytné.

A co se týče dalšího vývoje na východě Ukrajiny. Hrozí, že boje přerostou v něco většího?

Myslím, že ano. Zpravodajské služby jsou dnes v pohotovosti. Konflikt na Ukrajině patří mezi priority. Rusové jsou specialisté na vyvolávání všelijakých provokací. Těžko se jim pak dokazuje, kdo za tím stál. Rusové hrají na několik tahů dopředu.

Vídeň je podle informací rakouské ORF i nadále hlavním městem světové špionáže. Působí zde přes sedm tisíc agentů. Jaký je váš odhad míry přítomnosti zahraničních agentů na českém území?

Na českém území například ruské tajné služby operují velmi čile. To jsem zažil ještě v dobách, kdy jsem byl u BIS a prokazoval jsem to v době, kdy nastoupila vláda ČSSD a lidé s temnou minulostí toto moc slyšet nechtěli. Když jsem upozorňoval třeba na působení Generálního konzulátu Ruské federace v Brně v problematice napojení na levicový extremismus, tak byla dána přednost kauze Markéty Regecové, která nechtěla prodat pozemek Philipsu. Nebo se musely skupovat knihy o Kavanovi. To bylo pro mě úděsné, že praktiky těchto zpravodajských služeb, jako je ruská, které byly v té době poměrně snadno prokazatelné, se zastavovaly a musely se dělat jiné aktivity. Já byl pak krátce nato zatčen. Takže samozřejmě už nevím, jak to vypadá dnes. Vzhledem k tomu, co jsem sám zažil, mohu tvrdit, že ruské tajné služby bývaly na našem území velmi aktivní a věřím tomu, že jsou i nadále.

Jak na vás zapůsobilo rozhodnutí bratislavského okresního soudu, podle kterého byl Andrej Babiš veden coby agent StB neoprávněně?

Důkazní hodnota materiálů, které tam byly předloženy, je poměrně vysoká. Spoléhám na odvolání. Ale pokud by měl bývalý agent StB a nomenklaturní kádr komunistické strany Andrej Babiš tento spor vyhrát, potom můžeme říct, že tu vlastně žádná StB nebyla, že to byli jen hodní strýcové, kteří jen občas někde něco napsali. To by bylo skutečně plivnutí do tváře všem politickým vězňům. Pokud Babiš vyhraje, Ústav pro studium totalitních režimů a na Slovensku Ústav paměti národa budou zbytečné.

Krátce před sedmnáctým listopadem došlo ke skartaci materiálů v rámci příkazu generála Lorence a podle mých neoficiálních zpráv si část těchto materiálů vyžádali Sověti a už je nevrátili. Když jsem byl u BIS, zaznamenal jsem, že byly z Babišova svazku účelově vyselektovány některé klíčové důkazy výměnou za přechod některých pracovníků slovenské informační služby do české BIS. Tenkrát ale Babiš nikoho tolik nezajímal. Bývalý šéf českého fotbalu František Chvalovský, se kterým jsem byl na cele, mi říkal: „Jen počkej, co se z toho Babiše ještě vyklube.“ A já jsem si říkal, že nějaký tuctový agent StB bude rád, že je rád. A dnes je to ministr financí.

Získal jste osvědčení účastníka třetího odboje a statut veterána. Toto ocenění byste měl brzy převzít z rukou Babišova ministra obrany Martina Stropnického. Jak se k tomu postavíte vzhledem k Vašemu postoji k Andreji Babišovi?

Určitě si s panem Stropnickým vyměníme několik názorů. Nebudu z toho ale dělat nějaké teatrální vystoupení. Budu se mu snažit promluvit do duše. Pan ministr zřejmě ani nebude mít prostor mi něco vyvracet a bude rád, že tento akt bude mít za sebou. Tak jako on si nenechá mluvit do toho, jakým způsobem má herec ztvárnit kladnou či zápornou postavu, já si nenechám vyvracet to, za co jsem třicet let bojoval, a poté jako profesionál v těchto kruzích po dobu deseti let pracoval a byl znovu uvězněn.

Jak nahlížíte na Andreje Babiše z hlediska jeho schopnosti zavázat si osobnosti veřejného života, ať už jde o ty, kteří jsou nyní v poslaneckých lavicích, nebo třeba Karla Gotta, Petru Kvitovou a mnohé další? Čím je pro ně podle vás přitažlivý?

Karel Gott je pro mě symbolem normalizace. Vyrostl z normalizačního bahna a dotáhl to vysoko za pomoci komunistických figur, kterým dělal užitečného idiota, přednášel antichartu. Jednou při výslechu, když jsem dostal docela silný úder pěstí od jednoho příslušníka StB jménem Jan Úlehla, tak jsem spadl na zem a krvácel jsem z nosu. Poté se otevřely dveře a z nich vyšel přepychově oblečený příslušník StB Jan Zuska a za ním se ozývala na plné pecky píseň Oči má sněhem zaváté od Karla Gotta. Když slyším jeho jméno, vždycky si vzpomenu na tuto událost. Musím ale uznat, že má skutečně pěkný hlas. Co se týče Petry Kvitové, tak ta má v hlavě jen tenisový míček a síť.

Pro tyto osobnosti je přitažlivý pochopitelně penězi, mocí. Babiš také dokáže z toho zla, které se děje, vytěžit maximum. Umí tomu nastavit jakoby zrcadlo. Babiš byl zkrátka na správném místě ve správný čas, ale pro mě to je zločinec. Je to osoba naprosto amorální. Jestliže tu máme jednou nějaký zákon o protiprávnosti komunistického režimu, a tento nomenklaturní kádr komunistické strany a agent Státní bezpečnosti je dnes ministrem, tak je to něco hrozného. Bohužel jsme takový národ. Ještě nějaký čas potrvá, než ho lidé prokouknou.

V této souvislosti se objevilo označení České republiky jako prodejné země, přičemž prý prožíváme největší krizi hodnot od listopadu 1989. Souhlasíte s tímto názorem?

Ano, naprosto s tím souhlasím. Shodli jsme se na tom i s bývalou senátorkou a zástupkyní ombudsmana Jitkou Seitlovou.