V minulém roce odteklo z České republiky na dividendách 289 miliard korun, což je rekordní odliv kapitálu ze země v historii. Je namístě přijmout nějaká opatření proti tomuto trendu – viz úvahy o zavedení sektorové daně, nebo by se mu měl nechat volný průběh?

Víte – tohle je pro mnoho lidí velmi bolavé téma. Já chápu, že lidé mají pocit, že peníze „by přeci měly zůstat doma“, jenomže z pohledu ekonoma to je komplikovanější. Už od 90. let jsme k nám lákali zahraniční investory, aby u nás investovali, a tím naší ekonomice dodali technologie, pracovní příležitosti a růst. Dokonce jsme jim dávali různé investiční pobídky. Oni zde ale investovali proto, aby měli zisk. Ne proto, aby vydělané peníze odvedli na speciální sektorové dani „za trest“. Ten zisk je jejich. Není možné k nim najednou přistupovat jinak a trestat je za to, že přišli, když jsme je k tomu vybízeli. Chovali bychom se jako ničemní hospodáři – proč by potom existovaly všechny ty instituce na podporu exportu jako například Czechinvest? To by byl naprosto schizofrenní přístup. Oni nám dali něco na začátku, teď za to platíme odchodem zisků. Musíme to ale chápat tak, že ten zisk by tu vůbec mnohdy nebyl, kdyby investor na počátku nepřišel a nerozjel tu byznys. Takže pořád je to pro nás přínos. I když jiná věc pak je, jaké investory jsme si sem pozvali, ne všichni za něco stojí.

Češi jsou poměrem cena/výkon jedni z nejvýhodnějších zaměstnanců v celé Evropě. Proč jde u nás na platy tak málo peněz, když třeba v Estonsku nebo Slovinsku, což jsou chudší země než ČR, inkasují zaměstnanci na platech mnohem větší část příjmů svých firem, a ten poměr u nich se blíží německým nebo britským standardům?

Protože jsme se jako ekonomika vydali špatným směrem: Začali jsme se příliš orientovat na konkurenci nízkou cenou. Konkurovat se dá i jinými způsoby, třeba kvalitou jako Němci, designem jako Italové a tak dál. Tlak na slabou korunu, který téměř tři a půl roku vyvíjela ČNB, k tomu jenom napomohl. Teď, po konci intervencí, by se to mohlo začít velmi pomalu zlepšovat.

Proti nízkým platům u nás byla zaměřena kampaň odborů „Konec levné práce v Česku“, v posledních měsících zvedají hlavu i zaměstnanci v autobusové dopravě, minulou sobotu stála výroba ve Škodě Auto, na úterý vyhlásili výstražnou stávku za vyšší mzdy v gumárenském podniku Mitas, koncem minulého roku protestovala část zaměstnanců České pošty. Jsou stávky v tuto chvíli jediným způsobem, jak změnit až nedůstojné platové podmínky valné části zaměstnanců v ČR? A nejde i tak jen o kosmetické úpravy?

To je úplně chybná cesta! Ten problém se nedá vyřešit tak, že například zvýšíme minimální mzdu, nebo že posílíme odbory, nebo že budeme stávkovat. Ten problém není v tom kterém konkrétním podniku. Ekonom by řekl: Ten problém není mikroekonomický. Ve skutečnosti je makroekonomický. Jak jsem už vysvětlila, bylo nastartováno celé chybné směřování ekonomiky. Nedostává se nám technologií, orientujeme se na výrobu s vysokým podílem ruční práce a s relativně malou přidanou hodnotou ve srovnání třeba s Německem. Snaha o jakékoliv „administrativní“ navýšení mezd by nás mohla přiblížit problémům, které zažívá jižní Evropa. Ta skoro úplně ztratila konkurenceschopnost s prudkým navýšením mezd po zavedení eura, které nebylo doprovázeno strukturálními změnami v ekonomice.

Prezident Miloš Zeman při návštěvě Středočeského kraje kritizoval, že v Česku je nyní 150 tisíc úředníků, mezi něž nejsou zahrnuti ostatní státní zaměstnanci jako hasiči, policisté, učitelé nebo zdravotníci. Když v roce 2002 končil jako premiér, bylo jich pouze 80 tisíc. Připomenu, že Petr Nečas po svém nástupu do čela vlády chystal na rok 2011 snížení počtu státních úředníků o pět až osm procent. O zeštíhlení úřednického aparátu ve smyslu méně úředníků, ale s vyššími platy mluvil i Andrej Babiš. Přitom tahle vláda nabírá tisíce nových a náklady na jejich platy jdou do miliard. Lze spravovat zemi efektivně, aniž by se neustále přijímali další úředníci, kteří zase jen tvoří více nových právních norem?

Co se na to dá říct jiného, než že má v tomhle ohledu Miloš Zeman pravdu? Vlastně u nás platí cosi jako „Zákon rostoucího počtu státních úředníků“. Jistě, za určitých okolností a v určitých dějinných epochách se dostávají do vlády střelci typu Margaret Thatcherové, kteří vždy udělají průvan třeba v odborových svazech nebo mezi státními úředníky, ale po jejich odchodu obyčejně zase začne počet státních úředníků narůstat. Krom toho, že produkují stále víc byrokracie, a tím víc sešněrovávají naše životy, také existuje v zemi stále více lidí, kteří musí být živeni těmi, kdo produkují skutečné hodnoty, a naopak ubývá těch, kdo jsou schopni státní úředníky živit.