Letošní rok přinesl několik převratných a pro mnohé nečekaných změn. Především jde o brexit, který zaskočil evropské státníky, a vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách, i když miliardář byl ještě na počátku primárek považován za outsidera. Jaké události ve světě a u nás považujete za zlomové vy?

Myslím, že zlomový na těchto událostech je především fakt, že se lidé ve volbách nechovali podle průzkumů veřejného mínění ani podle přání většiny médií a tzv. elit. To ukazuje na to, že jednak si elity nedokáží, ve své odtrženosti od reálného života, uvědomit, že mínění lidí je odlišné od toho, co je jim vnucováno, a jednak na skutečnost, že lidé jsou jednostranným působením médií, politickou korektností, unaveni a naopak dospívají, i díky možnosti porovnávat skutečnosti, k opačným názorům.

Podle výběru Trumpových spolupracovníků už je možné usuzovat, kam budou zájmy americké administrativy směřovat. Už bylo oznámeno, že se ministrem zahraničí stane Rex Tillerson, označovaný jako „proruský“. Co to bude znamenat pro Evropu?

V první řadě je ještě předčasné hodnotit skutečné činy Trumpa jako prezidenta. To, co se obvykle použije v kampani, ještě nemusí znamenat, že bude prosazováno v praxi. Navíc je potřeba si uvědomit, tak jak o tom píše například G. Friedman, že ani americký prezident není všemocný a potřebuje podporu Kongresu, a proto postoj USA vůči světu v tomto okamžiku závisí spíše na přání Kongresu než prezidenta. Hodně záleží na pozici, kterou si Trump dokáže vybojovat u Američanů. Pokud se stane oblíbeným prezidentem, bude i více podporován poslanci a senátory, kterým bude záležet, z důvodů jejich možného opětovného zvolení, na veřejném mínění. Tím více pak bude moci prosazovat své záměry.

Fakt je ten, že svět by si zasloužil alespoň postupné snížení napětí, které je vyvoláno zejména rozpory mezi Ruskou federací a USA. Pokud Trump dokáže prosadit pragmatický přístup k Rusku, tak jak to zatím avizuje, může dojít na ukončení eskalace silných slov a činů z obou stran. Prezident USA bude i nadále prosazovat zájmy USA, ale už nemusí tak důrazně trvat na výjimečnosti a vedoucí úloze Spojených států ve světě, na myšlence unipolárního světa a může najít styčné body pro spolupráci s Ruskem. Vedlo by to ostatně i k posílení obchodních vztahů nejen s Ruskou federací. Zatím oznámené nominace členů kabinetu naznačují, že nejde o žádné jestřáby, ale naopak o prakticky a pragmaticky založené lidi. Podobný postup by mohl skutečně vést k alespoň částečnému urovnání vztahů, omezení možné vojenské konfrontace a napnutí úsilí na společné řešení hlavních bezpečnostních problémů, především terorismu, ale i nedostatku zdrojů potravin, jídla, vody atd.