Letošní rok přinesl několik převratných a pro mnohé nečekaných změn. Především jde o brexit, který zaskočil evropské státníky, a vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách, i když miliardář byl ještě na počátku primárek považován za outsidera. Jaké události ve světě a u nás považujete za zlomové vy?

Myslím, že zlomový na těchto událostech je především fakt, že se lidé ve volbách nechovali podle průzkumů veřejného mínění ani podle přání většiny médií a tzv. elit. To ukazuje na to, že jednak si elity nedokáží, ve své odtrženosti od reálného života, uvědomit, že mínění lidí je odlišné od toho, co je jim vnucováno, a jednak na skutečnost, že lidé jsou jednostranným působením médií, politickou korektností, unaveni a naopak dospívají, i díky možnosti porovnávat skutečnosti, k opačným názorům.

Podle výběru Trumpových spolupracovníků už je možné usuzovat, kam budou zájmy americké administrativy směřovat. Už bylo oznámeno, že se ministrem zahraničí stane Rex Tillerson, označovaný jako „proruský“. Co to bude znamenat pro Evropu?

V první řadě je ještě předčasné hodnotit skutečné činy Trumpa jako prezidenta. To, co se obvykle použije v kampani, ještě nemusí znamenat, že bude prosazováno v praxi. Navíc je potřeba si uvědomit, tak jak o tom píše například G. Friedman, že ani americký prezident není všemocný a potřebuje podporu Kongresu, a proto postoj USA vůči světu v tomto okamžiku závisí spíše na přání Kongresu než prezidenta. Hodně záleží na pozici, kterou si Trump dokáže vybojovat u Američanů. Pokud se stane oblíbeným prezidentem, bude i více podporován poslanci a senátory, kterým bude záležet, z důvodů jejich možného opětovného zvolení, na veřejném mínění. Tím více pak bude moci prosazovat své záměry.

Fakt je ten, že svět by si zasloužil alespoň postupné snížení napětí, které je vyvoláno zejména rozpory mezi Ruskou federací a USA. Pokud Trump dokáže prosadit pragmatický přístup k Rusku, tak jak to zatím avizuje, může dojít na ukončení eskalace silných slov a činů z obou stran. Prezident USA bude i nadále prosazovat zájmy USA, ale už nemusí tak důrazně trvat na výjimečnosti a vedoucí úloze Spojených států ve světě, na myšlence unipolárního světa a může najít styčné body pro spolupráci s Ruskem. Vedlo by to ostatně i k posílení obchodních vztahů nejen s Ruskou federací. Zatím oznámené nominace členů kabinetu naznačují, že nejde o žádné jestřáby, ale naopak o prakticky a pragmaticky založené lidi. Podobný postup by mohl skutečně vést k alespoň částečnému urovnání vztahů, omezení možné vojenské konfrontace a napnutí úsilí na společné řešení hlavních bezpečnostních problémů, především terorismu, ale i nedostatku zdrojů potravin, jídla, vody atd.

Evropa se k takovému vývoji, přes všechny silácké výkřiky jejich některých, zdá se často od reality odtržených představitelů, podle mě ráda připojí. Vždyť například společný postup USA a Ruska v otázce migrace, boje proti islámskému fundamentalismu, je pro ni životně důležitý.

Experti předpovídají, že z Trumpova vítězství se rozhodně neraduje Ukrajina, kterou nový americký prezident hodí přes palubu a přestane ji podporovat. Co se tedy stane s Ukrajinou? Jak to ovlivní situaci kolem Krymu a na východě Ukrajiny?

Situace na Ukrajině je ukázkou fiaska politiky EU a některých jejích představitelů ve snaze připojit tuto zemi k Západu. Podcenily se hlavní snahy nových „představitelů“ státu, které zřejmě nespočívaly v oblasti zvýšení blahobytu Ukrajinců, ale v získání moci a všech výhod z ní plynoucích. Korupce, hlavní udávaný důvod „Majdanu“, kvete dál a víc, lidem se lépe nedaří, Ukrajina je černou dírou na peníze a země je v podstatě v občanské válce. Pokud Trump a jeho lidé budou naslouchat i hlasům některých amerických představitelů, kteří pragmaticky hodnotí pokusy o zapojení Ukrajiny např. do NATO jako provokaci vůči Rusku, pak opět při rozumné domluvě s Ruskou federací může dojít k uklidnění situace. Pravdou je, že nebudou v tomto případě naplněny ambice současné ukrajinské vlády.

Jaká jsou podle vás největší nebezpečí pro světovou bezpečnost? Očekáváte ukončení některých konfliktů? A nerýsují se někde konflikty nové?

Skutečně bude velmi záležet na nové americké administrativě. V pozitivním případě může dojít k uklidnění situace na Ukrajině, k volbám v Sýrii, kdy nikde není řečeno, že prezident Asad zůstane prezidentem, ke společnému postupu proti Islámskému státu, k omezení migračních vln a v neposlední řadě k omezení zbrojení na všech stranách. Společný postup velmocí si zaslouží i Afrika. Pokud by současná situace pokračovala, pak se skutečně musíme obávat narůstající eskalace napětí s nejasnou a zřejmě velmi negativní prognózou vývoje.

Na druhou stranu asi dlouho bude pokračovat boj s islámskými teroristy nejen na Středním východě, ale i jinde ve světě. Vzrostou nové hrozby při postupném narůstání nedostatků zdrojů pitné vody a dalších. Pokud nedojde k dohodám s Čínou, může dál eskalovat situace v Jihočínském moři.

Velkým tématem právě skončívšího roku se stal tzv. boj s dezinformacemi, fake news, ruská propaganda atd. Je dezinformační kampaň, která se dnes hojně využívá na všech stranách, skutečně tak nebezpečná?

Konfrontační politika a její nástroje jsou stejné na obou stranách. Je na každém, aby si dokázal udělat úsudek sám. V dnešní době internetu to není nikterak nemožné. Soudný člověk dokáže rozlišovat mezi skutečně „fake weby“ a zdroji přinášejícími skutečné informace. Ovšem někdy jsou za dezinformační zprávy vydávány i ty pravdivé. Hojně se používá slovo „populismus“ – až to někdy zavání tím, že toto slovo může nahrazovat i slova „mínění většiny“.

A jde bojovníkům proti dezinformacím skutečně o upřímnou snahu vymýtit propagandu, která ovlivňuje postoje veřejnosti? Mohou tyto snahy skutečně něčeho docílit?

Pokud jde o boj proti skutečným dezinformacím, pak musí být veden především pravdivě, pragmaticky a neideologicky. Žádná informace není jen černá nebo bílá. Bohužel zastánce jedné barvy se nutně dopouští alespoň částečné, nebo dokonce úplné dezinformace. Navíc „jednobarevní“ musí nutně ztrácet podporu pro svá tvrzení. Jednobarevná propaganda je spíš na škodu. Klišé „za vším je Putin“ už moc lidi nepřesvědčí.

Jakým způsobem můžeme srovnat prokázanou činnost ruských informačních agentur jako jsou Sputnik nebo Russia Today, které působí a ovlivňují veřejné mínění na Západě – a naopak činnost organizací spadajících do portfolia miliardáře Sorose a podobných dalších neziskovek, které naopak vyvíjejí činnost spíše na Východě?

Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Zase je to o barvách.