Ve svých videích učíte lidi, jak obstát ve rvačce na ulici. Většinou radíte, jak rychle a efektivně udeřit jako první a takzvaně „vypnout“ soupeře. To zrovna nezní moc jako sebeobrana. Není to spíš agrese?

Nejdříve je nutné vysvětlit, že videa jsou pouhým doplňkem ke knížce Jak vítězit ve rvačkách. V ní je všechno od základu podrobně a v souvislostech vysvětleno. Každé z mých videí je tím pádem nutně vytrženo z kontextu, na což také ve videích opakovaně upozorňuji. K vaší otázce: Hned druhá kapitola mojí knihy se jmenuje „Rvačce se vyhni, pokud to jen trochu jde“. Pokud se tedy rvačce vyhýbám, ale protivník na mě vyvíjí tlak, chová se agresivně, vyhrožuje, vstupuje do mojí osobní zóny, strká do mě a dává mi jasně najevo, že se nehodlá smířit s urovnáním a chce se rvát, pak bych byl hlupák, kdybych ho nechal udeřit prvního. Takže na čí straně je agrese? Na straně toho, kdo se snaží situaci urovnat a v poslední chvíli, aby nebyl v nevýhodě, z nutnosti udeří, nebo na straně toho, kdo celou situaci vyvolal a vyhrotil až k fyzickému konfliktu?

Jak by taková věc dopadla u soudu? Vím, že svým divákům radíte raději z místa rvačky utéct před příjezdem policie…

Cituji zákon: „Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící, nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.“ Přeloženo do běžného jazyka to tedy znamená, že mohu začít svoji obranu už ve chvíli, kdy útok přímo hrozí, a ačkoliv ještě nezačal, ze situace jasně vyplývá, že v příštím momentu začne. Kdybych totiž čekal, až útok začne, byl bych v nevýhodě, protože útočník ví, kdy přesně, jakým způsobem a na kterou část mého těla zaútočí. Já to ale nevím a musím se tedy přizpůsobit jeho akci. Tím se ovšem ocitám v nevýhodě, protože lidská nervová soustava není schopna reagovat okamžitě, ale vždy jen s určitou časovou prodlevou. Z toho důvodu nejjistější způsob, jak se ubránit a zůstat zdravý a živý, je předejít protivníka a na poslední chvíli sám zaútočit jako první. Ovšem v rámci zákona nesmí být moje obrana očividně nepřiměřená. Nesmím tedy bodnout nožem někoho, kdo do mě na zábavě strčil ve frontě na pivo. No a ten útěk ještě dřív, než dorazí policie... Nikdo vás přece nemůže nutit, abyste někde zůstával, pokud se vám tam nelíbí. Jediný, kdo by vás mohl donutit setrvat v místech, kde být nechcete, je policie. A proto je moudřejší tomu předejít. Krom toho je velice nerozumné tam zůstávat i proto, že by se vzápětí na místě mohli objevit kámoši vašeho protivníka, kteří by vám vaše vítězství asi příliš nepřáli.