Hlavní politickou událostí tohoto týdne je jednoznačně „Kauza Čapí hnízdo“ neboli žádost policie o vydání poslanců ANO Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka kvůli vyšetřování dotačního podvodu. Kauze už jste se věnoval v minulém týdnu, co vás na reakcích z politického spektra zaujalo od té doby?

Fakticky nic nečekaného. Představitelé stran, co „spolu chodí“ už dvě desetiletí, jsou nadšeni nadějí, že se policejními manévry kolem předsedy a místopředsedy ANO – bude líp, která by mohla ohrozit jejich hegemonii v rozdávání prebend a spolčení s kriminálním podsvětím, rozkolísají sympatie voličů ANO a obnoví se „staré pořádky“. Z komentáře paní Němcové (ODS) – předsedkyně mandátového a imunitního výboru, který má posuzovat oprávněnost (sic!!!) žádosti policie o vydání zmíněných poslanců, vyzařuje čirá „nepodjatost“.

Zastánce „volné soutěže programu politických stran“, předseda pelichající TOP 09, Kalousek překvapil textem: „Já osobně, a zdůrazňuji, že je to můj soukromý názor, nepochybuji o tom, že v minimálně dvou veřejně známých případech majitel Agrofertu a jeho předseda představenstva se dostali do kolize s trestním zákoníkem. To je případ Čapího hnízda a případ korunových dluhopisů Agrofertu. Pokud se žádost týká některého z těchto dvou případů, TOP 09 podpoří vydání Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání…“.

Věčná škoda, že Kalousek obdobný postoj nezaujal v miliardové kauze letadel CASA a bojoval až do roztrhání těla za nevydání kolegyně Parkanové trestnímu stíhání, které se hlemýždím tempem vleče policií a justicí osm let. Aby ne, když byla do obchodu zapletena společnost Kalouskova dobrého přítele a donátora Richarda Hávy, Omnipol.

„Babišův případ je fatální zkouškou důvěry v českou justici!“ napsal David Klimeš na serveru iRozhlas. Abych nebyl manipulativní, v textu pod článkem autor chápe onu „zkoušku důvěry“ ve smyslu, zda Babiš a celá jeho rodina dostanou pořádné flastry.

Já si myslím, že „Babišův případ je primárně fatální zkouškou důvěry v politický systém!“, který opakovaně připouští zasahování Policie ČR do parlamentních a jiných voleb. Který připouští, aby Policie ČR a Státní zastupitelství občas řídily státní převrat (kauza Nečas a divoké manévry policie na Úřadu vlády, přičemž čtyři roky po „demonstraci síly“ se miliony v eurech a desítky kilogramů zabaveného zlata proměnily v hubené nepřiznání darovací daně paní Nagyovou, dnes Nečasovou a selhání důstojníků vojenského zpravodajství).

Na to by se měla dnes rozpomenout kandidátka v naději na funkci premiérky po Nečasovi, poslankyně Němcová. Manipulace volbami Policií ČR se netýkají jen Babiše, v minulých letech postihly strany bez rozdílu, zda jde o levici, či pravici. Vzniká dojem, že jde o pravidelnou demonstraci síly.

Dozorující státní zastupitel byl detektivem Pavlem Nevtípilem a spol. informován o žádosti o vydání až na poslední chvíli. Do čí kompetence spadá tým Pavel Nevtípil a spol.? Do kompetence policejního prezidenta, který je součástí ministerstva vnitra řízeného předsedou konkurenční politické strany ČSSD Milanem Chovancem.

Není namístě předpokládat, že by měl pro potvrzení čistoty předvolební policejní akce proti představitelům konkurenčního politického subjektu úřadující předseda ČSSD a ministr vnitra v jedné osobě odstoupit? „Jak chutná moc!“ – často citovaná kniha spisovatele L. Mňačka by se pro soudobé parlamentní a vládní politiky měla stát povinnou četbou.

A. Babiš se dopustil nesouměřitelného srovnání současného postupu policejních orgánů s děním 50. let. Tehdy by byl už na samotce v Ruzyni, posléze před státním soudem a nakonec na šibenici. Nerad říkám slovy Petra Pitharta, že možná „slyším trávu růst“, nicméně nějaké paralely s poválečným vývojem se nabízejí. Tehdy byl jednou z klíčových postav předúnorových událostí 1948 ministr vnitra Václav Nosek, který infiltroval Sbor národní bezpečnosti oddanými stoupenci KSČ a přeformátoval Státní bezpečnost na jednostrannou mocenskou sílu strany, následně vyvolal střet a poté demisi ministrů nekomunistických stran. Volby pak tvrdily muziku.

V parafrázi nadpisu článku D. Klimeše je podle mého mínění „Babišův případ primárně fatální zkouškou důvěry v dozorový vliv státního zastupitelství nad vyšetřováním“. Občas totiž vzniká dojem, že státní zástupci nekriticky přejímají podklady policejních orgánů a vědomě svalují celou odpovědnost na rozhodnutí soudu, na což poukazoval soudce vrchního soudu Zelenka v případu D. Ratha. Nejednalo se o Rathovu vinu, ale o dodržení procesních pravidel, v nichž úkol státního zastupitelství nekončí doslovným převzetím policejního materiálu, nýbrž mělo by končit jeho kritickým přezkoumáním.

Důvodem zvýšené míry kritického zkoumání předvolební akce detektiva Pavla Nevtípila a spol. státním zastupitelstvím by měla být kauza Sitta versus Rittig, kde byl postup jmenovaného detektiva a státní zastupitelky označen odvolacím soudem za jednostranný a předpojatý ve prospěch kmotra Rittiga. Zájemce o detaily odkazuji třeba na tento link.

Respektovaný advokát Josef Lžičař k případu Babiš a Čapí hnízdo řekl:

„V trestním řízení bude obtížné zjistit, kdo bude pachatelem a kdo by mohl být pomocníkem. V tento okamžik se obávám, aby nebyla vytvořena nějaká konstrukce zločinecké organizace... Za posledních deset let se rozjelo několik velkých kauz, ale posléze se ukázalo, že o zločin vůbec nejde…“

I kdyby se kauza Babiš nakonec ukázala v obdobném světle, bude už po parlamentních volbách 2017. Ti, co „spolu chodí“ a mají tak rádi „staré pořádky“, by si oddechli a senátor za ODS A. Novák by se třeba i mohl přestat skrývat před stomilionovým trestním stíháním za účast v obchodu s dotacemi ROP Severozápad. Poslanec za ČSSD Wolf by mohl být omilostněn a nemusel by se skrývat v cizině před nastoupením trestu. A exhejtman Rath by si mohl vydobýt ještě nějaké ostruhy vypovídáním o projektu Čapí hnízdo, což se už pokoušel veřejně nabídnout. Nesměl by ovšem říct ani slovo o shánění prostředků straně na volební fondy.

Celá kauza se úzce dotýká problému evropských dotací. V poslední době se čím dál častěji ozývají názory (i kvůli tomu, že evropští politici spojují další přísun dotací s loajalitou a „solidaritou“ vůči bruselské politice), jestli by nebylo lepší dotace oželet a vůbec se na tomto systému projektového přerozdělování nepodílet. Co si myslíte o tomto postoji? A jak přínosné pro Českou republiku podle vás čerpání dotací doposud bylo?

Na rozdíl od mnoha novinářů a politiků, kteří se v médiích předvádějí jako znalci problémů všeho druhu, mé kompetence v této otázce jsou omezené. Dotace z evropských fondů měly ve svém počátku bohulibé cíle – pomoci vyrovnávat hospodářskou a sociální úroveň zemí EU bohatších a chudších, a to bez dalších podmínek. Nyní se ukazuje, že je možné tyto dotace využívat jako nátlak na různá rozhodnutí suverénních zemí, resp. trest za neposlušnost reprezentantům „tvrdého jádra“ EU v otázkách, které s hospodářskou a sociální politikou nijak nesouvisejí.

Sama konstrukce a mechanismus dotací vyvolávají pochybnosti. Pokládám za významný názor k diskusi článek V. Klause ml.:

„Česká republika sebere peníze daňovým poplatníkům. Sestřičkám v nemocnici, učitelkám, penzistům, co si kupují v obchodě nákup s DPH… Lidem a firmám na svém území. Poté je několika příkazy k úhradě posílá v mnohamiliardové výši do Bruselu. Tam se k tomu (teda oni to říkají) přidá ještě něco od švédských a nizozemských učitelek.

Pak se za dozoru velkých hráčů, megalobbistů a eurokmotrů nastavují operační programy, aby se peníze nevrátily občanům, ale využily se na ty „správné programy“ se správnými dodavateli a se správnou ideologií. Takže se třeba podporuje inkluze ve školách. Nebo genderové audity. Nebo poloteroristické ekologické happeningy a akce. Nebo do škol ultradrahé dotykové tabule. Samotné programy se vždy záhadně jmenují. Třeba VSIRI32 – Vzdělání Stabilita Inovace Regionální Implementace. Číslovka 32 je tam jen pro legraci, aby vše bylo ještě více záhadné, tajemné a hlupáčkům skryté…“

Týdeník ECHO nedávno zveřejnil poněkud šokující analýzu Lenky Zlámalové, upozorňující na to, jak dokázal zdegenerovat dotační systém v Evropské unii. Stručně jej lze charakterizovat slovy, že chudí dotují bohaté.

Eurodotace v ČR kromě magnátů čerpá třeba „… monopolní dodavatel vody, francouzská firma Veolia. Ze zcela zvráceného dotačního systému si mnoha miliony polepšily nadnárodní koncerny Coca-Cola, Heineken, Wrigley či Nestlé. A jak vyplývá z informací ministerstva pro místní rozvoj, totéž se stane v období 2014–2020. Nejvíce opět dostanou čeští miliardáři a silné firmy…,“ potvrzuje názor ekonomky Zlámalové Ondřej Svobodný ze Strany svobodných občanů.

Strana svobodných občanů upozorňuje na mediální masáž, jíž je v souvislosti s dotacemi podrobena veřejnost. Stěžuje si, že je nám pořád předkládáno, jak na dotačním systému EU vyděláváme, ale již se mlčí o tom, na co byly tyto peníze vynaloženy a v jakých kapsách nakonec skončily. „Evropské dotace se staly synonymem rozkrádání, korupce, plýtvání, klientelismu, získávání neospravedlnitelných výhod na trhu. A je to jen zčásti vina lidí, kteří se v prostředí dotací pohybují: jakýkoliv systém dotací z tzv. veřejných rozpočtů totiž automaticky generuje míru korupce přímo úměrnou velikosti balíku peněz, s nimiž se operuje, a také vzdálenosti od jeho zdroje. Abstraktní „evropský rozpočet“ či „evropské peníze“, které nepatří nikomu a zároveň patří všem, nabízejí bezpočet temných zákoutí, v nichž se mohou dobývači renty pohodlně ukrývat a budovat si své pozice…,“ napsal Luboš Zálom ze Strany svobodných občanů. 

Zároveň připomíná, na jak kontroverzní projekty byly evropské dotace vyplýtvány: „Například na rozhledny v údolích, hektary solárních elektráren, cyklostezky odnikud nikam, soukromé architektonické podivnosti, farmu Bolka Polívky, bezpočet nikým nenavštěvovaných penzionů či noční kluby atd. (…) Bruselská politická aristokracie se pokouší si nás všechny koupit – za peníze, s nimiž nemá žádné morální právo disponovat. Jsou to peníze německých, francouzských, španělských, britských a dalších daňových poplatníků. Jim byly ukradeny státem – nám nepatří. To si musíme uvědomit – nechceme-li být pouhými nesamostatnými kořistníky, ochotnými poníženě se plazit před bruselskými mocipány…“

U regionálních operačních programů bylo přes 30 procent příjemců dotací anonymních, vyplývá z detailní analýzy dotací, kterou vypracovala nezisková organizace Good Governance. Akcionářskou strukturu, sídlící v některém z daňových rájů, nelze dohledat.
CELÝ SERIÁL PL.CZ POLITIKA Z NADHLEDU JIŘÍHO SVOBODY.

Vraťme se k dotaci na Čapí hnízdo. Sám Andrej Babiš tvrdí, že iniciativa policie, která žádá jeho vydání a konstruuje závažná obvinění, ukazuje, že policie vstoupila do služeb jeho oponentů a tradičních politických stran. Vy jste o propojení politiky a policie po roce 1989 natočil hned několik filmů, do tématu tedy alespoň trochu vidíte. Jste ochoten věřit tomu, že policie může v případě Čapí hnízdo pracovat na politickou objednávku?

Nejde o to, zda v případě Čapího hnízda jde o trestné činy, či nikoli. To vědí jen komentátoři pracující s informacemi, které cíleně vytékají z policejních struků. Jak uvádí mluvčí státního zastupitelství, nikdo nebyl zatím obviněn.

Policisty bych musel pokládat za nesvéprávné, kdybych měl věřit, že si příčinnou souvislost s parlamentními volbami neuvědomují. I oni jistě již uvažují, jaký volební lístek hodí do urny. Mohli by kvůli zachování čistoty také prohlásit, že k volbám vůbec nechodí. Případ, ať skutečný, či vykonstruovaný, si nevyžaduje urgentní zásah. Je starý deset let a korektnost tehdy z pozice svých funkcí potvrdili hejtman Bendl (ODS) i hejtman Rath (ČSSD) i analýza tehdejšího ministra financí Kalouska (TOP 09).

A tak plně sdílím názor Václava Klause ml.:

„Zaprvé, v České republice se přestává rozhodovat u voleb. Již minulé volby byly zcela ovlivněny policejními a mediálními akcemi, tunami zlata, špionážemi a podobně. Že z toho nakonec zbyla nezdaněná luxusní kabelka paní Nagyové – je jiná věc. Pomalu se posouváme k rozvojovému světu, soubojům oligarchů, převratům. To je obecně tragédie pro tuhle zemi – bez ohledu na to – jestli to Nečasovi, potažmo Babišovi přejeme, či nikoli. Bez ohledu na to – jestli to sami pomáhali roztáčet, či nikoli…“

Klausův názor plně potvrzuje načasování kriminalizace předsedy a místopředsedy hnutí ANO:

Aby byla 60 dní před parlamentními volbami 2017 patřičně ochromena předvolební kampaň ANO, policie v čele s detektivem Pavlem Nevtípilem obviňuje nejen Babiše, ale rovnou i jeho ženu, děti, švagra a možná i další příbuzné. Alespoň se to všude možně píše a je zřejmé, že jde o cílené úniky informací ze žádosti o vydání, či dokonce ze spisu, aby byla veřejnost s předstihem řádně médii masírována. Právo veřejnosti na informace je nezpochybnitelné, ale proč unikají ze žádosti o vydání jen fragmenty a není veřejnost seznámena s celým textem?

Natočil jsem film Sametoví vrazi o propojení kriminálního podsvětí a politiků. V roce 1989 jsem ale natočil rovněž film Jen o rodinných záležitostech o zločinných procesech 50. let, kdy policisté (tehdy StB), řízení ze zahraničí i z domácích politických kruhů, konfabulovali obvinění, státní zástupci je pak při procesu předčítali a soudci podle stejných pravidel soudili. Major StB, kterého hrál Milan Kňažko, v jedné scéně kaceřuje své podřízené: „Znáte zločince, znáte trest, a přitom je nejste schopni přimět, aby se přiznali…!“ A básník napsal: „Psovi psí smrt!“

Část policie a různých tajných služeb a těch, kdo jim vládnou, je vždy v pokušení zasahovat do politických poměrů země (nejen u nás).

Když už jsme u tohoto tématu – co považujete za nejzásadnější zásah policie nebo jiné bezpečnostní složky do rozhodování voličů po roce 1989?

Domnívám se, že „Kubiceho zprávu“ těsně před volbami 2006, která byla cílena na rozhodování voličů ČSSD. Kubice přinesl tajnou zprávu do sněmovny a dva poslanci (ODS a KDU-ČSL) dali „tajnou zprávu“ narychlo spíchnutou k dispozici některým novinářům. V rozporu se zákonem o volbách byla část konfabulací zveřejněna.

Kubiceho zpráva obsahovala směs faktů a pomluv z podsvětí, na které se odvolávala. Kupř.: „… na tvrzení lidí z podsvětí, že vykonavatelem vraždy Mrázka je osoba Kočka, člověk blízký Paroubkovi…,“ a ještě lépe citace z dokumentů nalezených při domovní prohlídce Mrázkova přítele, podnikatele Tomáše Pitra, z nichž vyplývá, že „… Paroubek má při letních dovolených na jachtě u svého přítele Bohumíra Ďurička k (sexuální) dispozici i jeho nezletilou dceru…“ Ani jedno, ani druhé se nepotvrdilo, ale to už bylo po parlamentních volbách a zadavatelé úkolu si mnuli ruce.

Předseda ČSSD Paroubek ztratil nervy a omezil se na politické výkřiky místo toho, aby výsledek voleb napadla ČSSD u soudu a usilovala o prohlášení voleb za neplatné, neboť byly zmanipulovány policejním důstojníkem, dvěma poslanci, členy branného výboru a sdělovacími prostředky, které flagrantně porušily zákon o volbách.

Kubice se později stal ve vládě ODS ministrem vnitra.

Andrej Babiš si přesto, že je propírán v médiích, drží celkem stabilní voličskou podporu. Jak se podle vás tento vstup kauzy Čapí hnízdo do předvolební kampaně projeví na rozhodování voličů? A jak vůbec podle vás normální člověk, pro kterého jsou miliardy z Bruselu nepředstavitelnými částkami, vnímá celý příběh s dotací na Čapí hnízdo?

Úkolem médií by mělo být moderování (zprostředkování) ucelených informací, na jejichž základě by si občané podle svého rozumu měli udělat vlastní názor. Tuto úlohu mainstreamová média rozhodně neplní. Nepokoušejí se občanům zprostředkovat celkové částky eurodotací, doplněné z veřejných peněz, ani cíle, na které jsou vydávány. Neinformují, jaké prostředky byly vydány ze soukromých prostředků na vznik Čapího hnízda (kvalifikované odhady hovoří o téměř jedné miliardě) oproti výšce dotace. A už ani v nejmenším se nepokoušejí popsat krajinný význam areálu, který byl na přelomu století zříceninou. Ani náhodou není zmíněna naučná stezka procházející různými biotopy a expozicemi hospodářských zvířat i volně žijících živočichů. Komu záleží na tom, že stavba jízdárny získala nominaci na titul Stavba roku 2010 a dostala se do top 10 Světového festivalu architektury v Barceloně v roce 2011.

Strategickým cílem je zopakovat osud Věcí veřejných – část poslanců by byla zkompromitována, část by se nechala uplatit a hnutí by se rozpadlo.

Pokud jde o vliv intervence policejních orgánů na výsledek voleb, nejsem věštec. Do voleb zbývá ještě 60 dní a záleží na tom, zda si voliči uvědomí, že se jim pokoušejí někteří politici a některé orgány státní moci zcizit svobodné rozhodnutí ve volbách a pokoušejí se znovu instalovat „staré pořádky“ těch, kteří už vlastně nic neslibují, kromě všeobecného houfování na programové shodě „levice i pravice“ ANTIBABIŠ. Neumím odhadnout, nakolik voliči podlehnou mnohadenní mediální masáži sdělovacích prostředků, jež jsou s těmi, kteří „spolu už desetiletí chodí“, propleteni a spřízněni, a tak se neptají, proč policie nesměřuje žádost o vydání poslance na komplot Bakaly, který způsobil státu škodu mnoha miliard a nevyčíslitelnou škodu těch, kteří přišli do ostravského regionu proto, aby zde nalezli bydlení, které jim bylo spolčením ukradeno.

Předvolební akce několika policistů ČR je zásadní zkouškou, zda si lidé nechají parlamentní volby 2017 ukrást.