Podle názorů některých politických komentátorů se bezpečnostní situace v Evropě stále zhoršuje. Média poukazují na poslední akce Ruska, které prověřuje nejrůznější domácí instituce, a to od bank přes různá ministerstva až k aktivním zálohám, jak by reagovaly v případě válečného stavu. Kreml také staví ploty s ostnatým drátem na hranici s Polskem. Turecko se vojensky pustilo nejen do Islámského státu, ale také do syrských Kurdů a není zcela vyloučeno, že bude znovu pouštět utečence do Evropy, pokud Brusel nezruší pro Ankaru vízovou povinnost. Sdílíte vy sám ohledně evropské bezpečnosti podobné obavy? 

Bezpečnostní situace ve světě se skutečně zhoršuje. Klid byl jen několik let po konci studené války, kdy se Spojené státy staly suverénním hegemonem. No a potom začala vznikat celá škála regionálních konfliktů na Blízkém východě, v Africe a podobně. Nemůžeme tedy vůbec říct, že po skončení studené války máme ve světě klid. Ty konflikty jen dostaly regionální rozměr a u řady z nich hraje roli i islámský fundamentalismus. Nicméně tyto střety, jak všichni vidíme, mají zásadní vliv i na Evropu. Od zimy 2013 nás ještě navíc znepokojuje konflikt na Ukrajině, kde se často bojuje v Doněcké nebo Luhanské oblasti a kde se zapojuje různými formami i Rusko. Samozřejmě nemohu také pominout anexi Krymu a s tím související sankce vůči Rusku, které považuji spíše za politický nástroj, jak projevit nesouhlas s něčí politikou. Rusko je tak sice naším protivníkem, ale v žádném případě si nemyslím, že by chtělo v současnosti vojensky napadnout některý z členských států NATO. Ono se jen vydalo svojí tradiční cestou. Tedy, když se mu nedaří na poli ekonomickém, hledá vždy vnějšího nepřítele. K další nestabilitě pak samozřejmě přispívají díky zmíněným regionálním konfliktům v Sýrii, Iráku nebo Afghánistánu i tzv. zhroucené státy, jako je například Libye nebo Somálsko a v důsledku toho vyvolaná migrační krize, se kterou si Evropská unie stále neumí poradit. Ano, současná bezpečnostní situace není určitě růžová.

Letní měsíce znamenaly pro Francii, Německo, Belgii i Turecko vlnu teroristických útoků. Dá se něčemu podobnému vůbec zabránit například zesílenými bezpečnostními opatřeními, důkladnou kontrolou na hranicích a podobně? Prezident Miloš Zeman se vyslovil pro deník Blesk, že by nebylo od věci více ozbrojit veřejnost, aby se pak mohla podobným útokům bránit. Souhlasíte s ním, nebo se spíše přikláníte k názorům některých bezpečnostních expertů, že by bylo vhodnější v ČR vyzbrojit jen určité skupiny lidí, jež by prošly speciálním výcvikem (vojenské zálohy, nové pomocné sbory Policie ČR), a veřejnost by se měla jen připravovat na chování v podobných situacích?      

Já osobně jsem pro velmi liberální postoj k vlastnictví zbraní u nás. A to hlavně z toho důvodu, že český zákon je v tomto ohledu velmi dobře zpracovaný. Názory, že zbraně mohou mít k dispozici jen armáda nebo policie považuji nejen za scestné, ale myslím si o nich, že jsou typické především pro totalitní režimy. Bohužel, v posledních letech je zastávají i někteří politici členských zemí EU. Osobně v této záležitosti rozumím i našemu panu prezidentovi, on tím ozbrojováním veřejnosti určitě nemyslel, že by se měly lidem z náklaďáků rozdávat samopaly, nýbrž jen konání v rámci toho už zmiňovaného kvalitního českého zákona. Prostě slušný, netrestaný člověk, který splnil patřičné požadavky, má mít možnost si koupit krátkou nebo dlouhou zbraň pro svou ochranu či pro své záliby. Co mi v Česku trochu chybí, jsou například organizace zřízené či podporované státem, které by běžným lidem poskytovaly takový základní výcvik se zbraní. Nemyslím tím už dnes fungující soukromé střelecké nebo sportovní kluby, spíše podobnou organizaci, jakou byl Svazarm, samozřejmě bez jakékoliv ideologické či politické propagandy. 

Souhlasil bych i s tím, aby byla veřejnost odborně připravována na chování při možných teroristických útocích, živelných katastrofách nebo průmyslových haváriích. To základní vzdělání, co se týká takovýchto mimořádných událostí, chybí především na základních a středních školách. Nemělo by to být žádné běhání po poli se samopalem, ale mládež by se mohla seznámit s příslušnými postupy a později za určitých okolností i se základním použitím střelné zbraně. Zásadně jsem ale proti zřizování pomocných sborů policie. Myslím, že v roce 2014 se objevil podobný návrh na vznik asistenčních sborů. Protože řada z nás si ještě pamatuje na pomocníky VB, kteří především udávali a špiclovali, tak bych se toho už nechtěl dožít. Navíc máme v České republice v rámci členských zemí EU jeden z nejvyšších počtů policistů na 100 tisíc obyvatel. To se celkem málo ví.“