Podle názorů některých politických komentátorů se bezpečnostní situace v Evropě stále zhoršuje. Média poukazují na poslední akce Ruska, které prověřuje nejrůznější domácí instituce, a to od bank přes různá ministerstva až k aktivním zálohám, jak by reagovaly v případě válečného stavu. Kreml také staví ploty s ostnatým drátem na hranici s Polskem. Turecko se vojensky pustilo nejen do Islámského státu, ale také do syrských Kurdů a není zcela vyloučeno, že bude znovu pouštět utečence do Evropy, pokud Brusel nezruší pro Ankaru vízovou povinnost. Sdílíte vy sám ohledně evropské bezpečnosti podobné obavy? 

Bezpečnostní situace ve světě se skutečně zhoršuje. Klid byl jen několik let po konci studené války, kdy se Spojené státy staly suverénním hegemonem. No a potom začala vznikat celá škála regionálních konfliktů na Blízkém východě, v Africe a podobně. Nemůžeme tedy vůbec říct, že po skončení studené války máme ve světě klid. Ty konflikty jen dostaly regionální rozměr a u řady z nich hraje roli i islámský fundamentalismus. Nicméně tyto střety, jak všichni vidíme, mají zásadní vliv i na Evropu. Od zimy 2013 nás ještě navíc znepokojuje konflikt na Ukrajině, kde se často bojuje v Doněcké nebo Luhanské oblasti a kde se zapojuje různými formami i Rusko. Samozřejmě nemohu také pominout anexi Krymu a s tím související sankce vůči Rusku, které považuji spíše za politický nástroj, jak projevit nesouhlas s něčí politikou. Rusko je tak sice naším protivníkem, ale v žádném případě si nemyslím, že by chtělo v současnosti vojensky napadnout některý z členských států NATO. Ono se jen vydalo svojí tradiční cestou. Tedy, když se mu nedaří na poli ekonomickém, hledá vždy vnějšího nepřítele. K další nestabilitě pak samozřejmě přispívají díky zmíněným regionálním konfliktům v Sýrii, Iráku nebo Afghánistánu i tzv. zhroucené státy, jako je například Libye nebo Somálsko a v důsledku toho vyvolaná migrační krize, se kterou si Evropská unie stále neumí poradit. Ano, současná bezpečnostní situace není určitě růžová.

Letní měsíce znamenaly pro Francii, Německo, Belgii i Turecko vlnu teroristických útoků. Dá se něčemu podobnému vůbec zabránit například zesílenými bezpečnostními opatřeními, důkladnou kontrolou na hranicích a podobně? Prezident Miloš Zeman se vyslovil pro deník Blesk, že by nebylo od věci více ozbrojit veřejnost, aby se pak mohla podobným útokům bránit. Souhlasíte s ním, nebo se spíše přikláníte k názorům některých bezpečnostních expertů, že by bylo vhodnější v ČR vyzbrojit jen určité skupiny lidí, jež by prošly speciálním výcvikem (vojenské zálohy, nové pomocné sbory Policie ČR), a veřejnost by se měla jen připravovat na chování v podobných situacích?      

Já osobně jsem pro velmi liberální postoj k vlastnictví zbraní u nás. A to hlavně z toho důvodu, že český zákon je v tomto ohledu velmi dobře zpracovaný. Názory, že zbraně mohou mít k dispozici jen armáda nebo policie považuji nejen za scestné, ale myslím si o nich, že jsou typické především pro totalitní režimy. Bohužel, v posledních letech je zastávají i někteří politici členských zemí EU. Osobně v této záležitosti rozumím i našemu panu prezidentovi, on tím ozbrojováním veřejnosti určitě nemyslel, že by se měly lidem z náklaďáků rozdávat samopaly, nýbrž jen konání v rámci toho už zmiňovaného kvalitního českého zákona. Prostě slušný, netrestaný člověk, který splnil patřičné požadavky, má mít možnost si koupit krátkou nebo dlouhou zbraň pro svou ochranu či pro své záliby. Co mi v Česku trochu chybí, jsou například organizace zřízené či podporované státem, které by běžným lidem poskytovaly takový základní výcvik se zbraní. Nemyslím tím už dnes fungující soukromé střelecké nebo sportovní kluby, spíše podobnou organizaci, jakou byl Svazarm, samozřejmě bez jakékoliv ideologické či politické propagandy. 

Souhlasil bych i s tím, aby byla veřejnost odborně připravována na chování při možných teroristických útocích, živelných katastrofách nebo průmyslových haváriích. To základní vzdělání, co se týká takovýchto mimořádných událostí, chybí především na základních a středních školách. Nemělo by to být žádné běhání po poli se samopalem, ale mládež by se mohla seznámit s příslušnými postupy a později za určitých okolností i se základním použitím střelné zbraně. Zásadně jsem ale proti zřizování pomocných sborů policie. Myslím, že v roce 2014 se objevil podobný návrh na vznik asistenčních sborů. Protože řada z nás si ještě pamatuje na pomocníky VB, kteří především udávali a špiclovali, tak bych se toho už nechtěl dožít. Navíc máme v České republice v rámci členských zemí EU jeden z nejvyšších počtů policistů na 100 tisíc obyvatel. To se celkem málo ví.“ 

Jak vlastně hodnotíte současné aktivity Ruska, které se mimo jiné připravuje i na gigantické vojenské cvičení Kavkaz 2016. Máme ho skutečně považovat za reálné nebezpečí, jak o tom někdy hovoří čelná reprezentace NATO?

Rusko a také NATO si mohou cvičit, jak chtějí, a myslím si, že to hned neznamená přípravu na nějaký válečný konflikt. I když Rusové do své výzbroje nyní investují celkem značné finanční prostředky, uvědomují si, že na vleklou, intenzivní válku ekonomicky nemají. Oni se mohou blýsknout efektním zásahem, jako například v Sýrii, ale rozsáhlý konflikt by je jistě rychle vyčerpal. Také se zřejmě dobře poučili z několika konfliktů, naposledy třeba ze střetu s Gruzií, když v jednom z horských průsmyků na čas uvízly jejich tankové jednotky. Kdyby byli tenkrát Gruzínci agresívnější, tak jim i těmi pár bitevními letadly, co měli, tu jejich obrněnou brigádu zničili nebo minimálně zablokovali, což by pak ten konflikt i docela protáhlo. Určitě by i tak Rusové zvítězili, avšak za značných ztrát. Je jasné, že už jsou přece jen opatrnější.

Také česká armáda už začala procvičovat mobilizační postupy. Podle vyjádření náčelníka Generálního štábu Armády ČR Josefa Bečváře pro idnes.cz by prý byla armáda schopná na vnější ohrožení rychle zareagovat, a to i aktivováním svých záloh. Myslíte si, že v oblasti obrany státu a zabezpečení našich hranic podniká česká vláda dostatečné kroky za současné nestabilní situace ve světě?  

Česká armáda může pracovat jen s vybavením a zdroji, která má. Všeobecně se ví, že byla posledních několik let zanedbávána stejně jako školství. To je tak vždy, když se určitý problém řadu let podceňuje a potom při krizi je jeho řešení ještě daleko náročnější. My jsme si bezpečnostní rizika uvědomili až při ukrajinské krizi a najednou jsme zjistili, že máme zastaralou výzbroj a nedostatečný počet bojových jednotek i armádních záloh. Nyní se ten trend zlepšil, připravují se různé nákupy, aktivují a rozšiřují se zálohy. Rozpočet na obranu je necelých 48 miliard korun, což činí 1 procento HDP, takže do dvou procent, které požaduje po svých členech NATO, toho chybí ještě dost. Bude to trvat ještě několik let, než se ten handicap alespoň částečně napraví. Naše protiletecká obrana je na tom také opravdu velmi špatně, dělostřelci již před pár lety například vyřadili raketomety RM-70 typu Grad, velmi účinné a prověřené v řadě válečných konfliktů, přitom tu jejich modernizovanou verzi s úspěchem nabízí naše zbrojařská firma k exportu.

Premiér Sobotka přišel nedávno s návrhem vybudovat evropskou armádu, což prezentoval i na posledním jednání Visegrádské čtyřky s německou kancléřkou. Všichni zúčastnění podle zpráv z většiny médií s tímto návrhem souhlasili a chtějí ho podpořit i na nastávajícím summitu EU. Myslíte si, že tento projekt má nějakou šanci na svou realizaci v blízké budoucnosti? 

Především bych chtěl říci, že za základní pilíř bezpečnosti Evropy, a tím i Česka, považuji NATO. Vybudování evropské armády je už starší téma, tak od 50. let minulého století. Francie ve zmíněné době chtěla vybudovat Evropské obranné společenství. To tehdy ale ztroskotalo díky ukončení korejského konfliktu a také proto, že stále přetrvával strach z Němců. V současné době by se na projektu evropské armády samozřejmě podílel zásadním způsobem bundeswehr, a to zvláště po odchodu Velké Británie z EU. Tato vize ale není podle mého názoru reálná, jelikož by se na ní nedomluvilo všech 28 členských států. Také většinou armáda reprezentuje jeden suverénní stát, to znamená, že EU by musela udělat další krok ke své federalizaci, a tuto myšlenku řada evropských politiků odmítá. Navíc určité jednotky určené pro „rychlý zásah“ má už Evropa vybudované od roku 2007. Nazývají se Battlegroups a představují zatím asi 18 útvarů o síle asi 1500 až 2500 vojáků, kteří mohou být podle potřeby nasazeni v rámci konfliktů spíše nižší intenzity (a to se souhlasem Evropské rady) až do vzdálenosti 6 tisíc kilometrů od Bruselu, tedy i na Střední východ a africký kontinent. Jsou složené z příslušníků členských států a také my máme svou Battlegroup spolu se Slovenskem. Vznik Battlegroups byl iniciován po konfliktu v Čadu, kde zasahovali Francouzi; a tehdy se zjistilo, že něco podobného by nebylo špatné vytvořit pro celou EU. Nicméně ještě nebyly nasazeny do žádného konfliktu, i když pravidelně drží hotovost, což je za současné situace paradox. Je velmi těžko pochopitelné, že nebyly vyslány například do Mali, kde nyní slouží i čeští vojáci, jelikož se na tom v EU nakonec nedohodli.

Angela Merkelová přijela v minulém týdnu jednat do ČR i o podpoře uprchlických kvót, v čemž ale zřejmě neuspěla. A to ani na Pražském hradě, ani později ve Varšavě při setkání s premiéry V4. Jak hodnotíte vlastně její misi? Někteří politikové ji za to kritizují, že vlastně tak supluje aktivity vedení EU a že tím vlastně prokázala, kdo v Unii vede centrální politiku. Souhlasíte s tímto názorem?

Ano, Německo se pasuje do role lídra EU, zvláště po referendu o Brexitu. Někde jsem si přečetl větu, že bychom se nyní měli bát spojení francouzského centralismu s německou důsledností. Tomu bychom měli čelit, samozřejmě v rozumné míře. I proto je pro nás velmi příhodným uskupením Visegrádská čtyřka, v té ale nemůže docházet k podobným věcem, jako když Poláci vloni na poslední chvíli změnili svůj názor na uprchlické kvóty. Teď by ale měla být situace poněkud jiná, proto možná i kancléřka Merkelová odjela z návštěvy ČR trochu dříve. Proti kvótám je nutné se postavit a hledat proti nim v EU další spojence. Jejich zavedení je nesmyslné, a pokud k tomu dojde, ještě více se znásobí ta krize důvěry, která je mnohem horší než nedávná finanční a ekonomická krize, která evropské země postihla. To by mohla přispět k definitivnímu rozklížení Evropské unie.

Jinak naše členství v EU je pro nás hodně důležité. Jak bychom jinak mohli čelit tlaku Německa a vůbec na mezinárodní scéně uspět při různých důležitých jednáních? Na to jsme moc malá země, správnější cestou je reforma EU, aby v ní fungovaly rovnocennější vztahy.  Aby si například v otázce migrační politiky rozhodovaly samotné státy o tom, kolik si přijmou uprchlíků a jak dlouho jim budou poskytovat azyl.

Do Česka nyní dorazilo osm uprchlíků na základě závazku naší vlády z loňského roku, kdy jich máme celkově zaopatřit 1591. Měli jsme je skutečně přijmout, když jsme byli v EU i přes náš nesouhlas v této záležitosti přehlasováni? Není to první signál toho, že ČR se nakonec dalším kvótám stejně podřídí, jak o to usiluje i kancléřka Merkelová? České ministerstvo vnitra také požaduje půl miliardy korun na vybudování dalších zařízení pro 6 tisíc uprchlíků. Nekoresponduje tento požadavek právě s tím, že se česká vláda k naplnění uprchlických kvót nechá nakonec přece jen přemluvit?

Česká vláda opravdu nikomu nesdělila, zda těch 12 příchozích uprchlíků (nejprve dorazili v tichosti čtyři a až potom těch dalších osm) přiletělo v rámci závazku na přijetí těch loňských kvót. Co si ale pamatuji, tak nejprve jsme se sami nabídli, že jich přijmeme 1600 a potom nám byl jejich počet díky přehlasování v Radě ještě navýšen o 2 tisíce. My bychom měli být na další uprchlickou krizi i jiné případy, které s ní souvisí, dobře připraveni. Německo zpřísňuje svou návratovou politiku a je možné, že ti ilegálové budou hledat cestu před nuceným návratem do své země i v okolních státech sousedících s Německem. My máme zatím nachystáno v různých zařízeních asi 2 tisíce míst, a proto není na škodu se na takovou situaci lépe připravit rozšířením kapacit než potom narychlo stavět stanové tábory a žiletkový drát na hranici. 

Daleko důležitějším aspektem než vytvoření evropské armády je ale ochrana schengenské hranice. Právě v září by proto měla být zřízena Evropská pohraniční a pobřežní stráž, která by mohla zasahovat na různých hranicích států i na moři proti nelegálním běžencům. Měla by fungovat v rámci sdílených pravomocí, což znamená, že s jejich zásahem musí jednotlivé národní státy souhlasit, pokud ne, tak jim může finálně hrozit vyloučení ze schengenského prostoru nebo pozastavení hlasovacích práv. Do rámce této nové soustavy orgánů Unie a členských zemí má být začleněný i Frontex. Doufám, že tyto jednotky budou konečně zasahovat razantněji při narušení unijních hranic, především proti převaděčům, a změní se také dosavadní status, kdy lodě pobřežních sil vozí uprchlíky od libyjských a tureckých břehů do Evropy namísto transferu do zemí jejich původu.