Jak vidíte vztahy mezi EU a USA? V souvislosti s ukrajinskou krizí se už před několika měsíci hovořilo o tom, že Brusel jen uskutečňuje politiku USA, pokud je řeč například o sankcích či ostré antiruské rétorice. Můžeme říct, že EU a USA jsou rovnocenní partneři, nebo někdo z nich dominuje?

Současné Spojené státy americké nemají a ani nemohou mít mnoho partnerů. Existují podřízení, a těch je zatím dost, a potom nepřátelé, kteří se podřídit odmítají. Přitom Spojeným státům přibývá čím dál více nepřátel, neboť osud těch, kteří se podřídili, vyvolává hrůzu u všech ostatních. To, co se děje na Blízkém východě a na Ukrajině, to jasně ilustruje. Evropská unie je v současnosti kolonií USA, proto je nesprávné mluvit o tom, že Brusel má dnes nějakou vlastní politiku.

Je to jen plnění příkazů Washingtonu, tak jako v minulosti státy Varšavské smlouvy plnily příkazy Moskvy. Týká se to nejen sankcí, ale doslova všeho. Druhou otázkou je, že Brusel a EU není třeba ztotožňovat s Evropou mnoha oblastí a národů, které ještě stále žijí svým národním životem a snaží se obhajovat svoje národní zájmy. Jsem přesvědčený o tom, že většina Evropanů dnes nejen, že ví o svém podřízeném postavení ve vztahu k USA, ale jsou s takovýmto postavením velmi neposkojení.

Odtud pramení v Evropě rostoucí antiamerikanismus velkých mas lidí na pozadí servilní poslušnosti tzv. evropských elit. Tady v prvé řadě nemám na mysli postkomunistické oblasti, které se staly koloniemi na druhou jak EU, tak USA současně a jsou beznadějně ohlupované médii. I v těchto oblastech roste antiamerikanismus, ale zatím jen plaše a nesměle. Mám na mysli klíčové oblasti, jako Německo nebo Francie, kde nespokojenost s postavením zámořské kolonie USA roste úměrně tomu, jak se stále jasněji ukazuje, kam konkrétně vedou USA Evropu. 

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Grigorije Paska (+21.10.) Michaela Kocába (+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Petra Pitharta, Ivana Gabala, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (z 28. 10.), Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky,  Martina Bursíka (+ z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Schwarzenberga (z 3. 10.),  Miroslava Kalouska, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky,  Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.) Karla Schwarzenberga (ze 14. 8.), Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešík (+ z 23. 10.)  Džamily Stehlíkové či Michala Marka.

Odpor vůči politice USA se pomalu, ale jistě stává mainstreamem evropské politiky. Přibývá stále víc parlamentních evropských stran, které vystupují proti podřazenému postavení jejich států a národů. Abychom lépe pochopili, proč je to tak, stačí vyjmenovat cíle americké politiky v Evropě: centralizované zdírání Evropy pomocí početných finančních pyramid a machinací, kde hlavní pyramidou byl a zůstává americký dolar; poštvat proti sobě Evropu a Rusko a probudit k životu pro USA záchrannou novou velkou válku.

A potom odepsat všechny svoje dluhy, předkládat Marshallovy plány, ponořit válkou zničenou Evropu do nové dluhové kapsy. Tak se stalo už dvakrát v minulém století a USA tehdy neměly ani ždibec jejich současných sil a možností. Jak se to podařilo tehdy, když byly periférií světa, proč by to nevyšlo nyní, když jsou nejsilnější ze všech?

Po druhé vlně sankcí proti Rusku byly vztahy mezi EU a Ruskem prakticky zmražené. Můžeme v poslední době hovořit, že se zlepšily? Ze strany NATO znějí hlasy o tom, že prý Rusko je náš nepřítel, a to samé je někdy slyšet i od evropských politiků. Jak se podle vás budou vyvíjet vztahy mezi Evropou a Ruskem?

To bude záviset zejména na USA, které udělají vše proto, aby postavily proti sobě Evropu a Rusko, a na tom, jak efektivně a agresivně budou dosahovat tohoto cíle. Potom to do velké míry závisí také na dominujících členech EU, a tady už věci nevypadají tak růžově, jak by si to USA přály. Evropané už nechtějí být zruinovaní a ještě méně se jim chce bojovat. Když by jim ukázali tu válku, která se reálně odehrává na Ukrajině, strach a pobouření Evropanů by byly mnohem silnější. 

Nemyslím, že většina lidí v Evropě považuje Rusko za nepřítele, navzdory obrovskému úsilí propagandy. Myslím, že téměř ve všech evropských oblastech by v čestných volbách vyhrál prezident Putin, když by se jich mohl zúčastnit. Je populárnější než mnozí místní politici. Popularita Ruska se paradoxně zvyšuje úměrně útokům na jeho lídra. Protože Evropané instinktivně cítí, že právě Rusko a Putin jich mohou zachránit před vojnou a destrukcí.

Nakonec Rusko může jednoduše do války s Evropou, kterou tak starostlivě připravují USA, nepřijít. Jak se Rusko zatím vyhnulo válce s Ukrajinou i navzdory obludným krvavým provokacím ze strany amerických marionet v Kyjevě, válce s Evropou se též může vyhnout. Přísně vzato, právě v tom je naděje, naděje na Rusko a ne na kolonizovanou Evropu Spojenými státy.

Všechno toto bude určovat budoucí vztahy Ruska a Evropy, které zase budou určovat budoucnost světa - a scénáře jsou jen dva. 

Buď zvenku vnucená konfrontace, přičemž Británie bude nesporně působit na straně USA - je to jedna anglosaská civilizace, která má víc než tisíc let. Anebo strategické spojenectví Evropy a Ruska, ke kterému se nevyhnutelně připojí Čína a téměř všechny ostatní státy světa.

Takový scénář znamená konec dominance USA, proto USA udělají všechno, aby to nepřipustily, včetně světové války. Chtěl bych to podtrhnout silnou červenou čarou - USA otevřeně a cílevědomě připravují světovou válku, je to v současnosti jejich jediná alternativa, přičemž světová válka, aby skutečně byla světovou, se může rozšířit jen v Evropě jako srážka Evropy a Ruska. Právě proto pozornost všech myslících lidí na světě byla upřena na válku na Ukrajině, která je koncipována jako zápalná šňůra v Evropě.

I těm nejvíc antiruským politikům v Evropě musí být jasné, že Rusko nezmizí ze světové mapy a bude nutné s ním v každém případě mít co do činění. Nebo to tak není? Může Evropa existovat bez Ruska? Nebo naopak, může Rusko normálně žít bez spolupráce s Evropou?

Stoletý sen Anglosasů nespočívá v tom, aby zmizelo Rusko, ale aby byla zlikvidována ruská civilizace a mohli se zmocnit jejich obrovských území a bohatství. Je to sen banální, je to koloniální idyla, jako kdysi snívali i o Indii, i o Číně, prakticky o celém světě, ale dokonce ani v Africe se to zatím nepodařilo. Chápou to evropští politici? Pravdaže, mnozí chápou, ale neví to zkompurovaná desetiletími hnilá elita EU, která nevede Evropu do světlé budoucnosti, ale na hřbitov dějin, či jak zvláštně to zní dnes na pozadí sytých měst Holandska nebo Anglie a zničeného válkou Doněcku. 

Ale Doněck vybudují znovu ruští lidé, tak jako mnohokrát v dějinách obnovovali svoje, zničená válkami, města, zatímco evropská města, pěkná a sytá - mimochodem dokonce i česká města - brzy obsadí jiní, přesněji už obsazují. Protože Evropané budou za 100 let tvořit v Evropě mizernou menšinu. Tito i jiní tu budou žít spolu se zbytky Evropanů, těch z nich, kteří přežijí po desetiletích chaosu, válek a zkázy, která nevyhnutelně budou předcházet konci Evropy. A spoléhat se Evropa může jen na Rusko, když bude mít síly, možnosti a chuť pomáhat. Bez Ruska je Evropa sirotek, bez Ruska je Evropa neživotaschopná, ale je to čistě hypotetická otázka, protože Rusko bude. Rusko bez Evropy přežije - je to víc životaschopná civilizace.

Na Ukrajině nedávno proběhly volby do parlamentu a před několika dny proběhly volby v Donbasu a v Luhansku, které se Kyjev nechystá uznat. Jaký vývoj na Ukrajině předpovídáte během nejbližších měsíců? Může se situace postupně uklidnit, například pod vlivem zimy a nevyhnutelnosti ruského plynu, může Kyjev uznat autonomii Doněcku a Luhansku? Jaký vývoj předpovídáte na Ukrajině?

Válka na Ukrajině bohužel teprve začíná a nevymysleli ji v Kyjevě a příkazy ukrajinská vojska nedostávají odtud. Nejlehčeji prognózovat situaci na Ukrajině mohou američtí stratégové, kteří de facto řídí tuto rozpadávající se krajinu, přesněji řídí její ničení. Právě tito stratégové, kteří sledují svoje cíle, používají svoji technologii, vytvořili na Ukrajině peklo na zemi pro 40milionový slovanský národ, jehož značná část sebe sama identifikovala jako Rusy. Stejné peklo jako v Iráku, Libyi, Sýrii, seznam může pokračovat.

Prognóza je následující: Válka s Ruskem, kterou zahájily Spojené státy na území Ukrajiny, bude pokračovat a někdo v ní zvítězí. Když se omezí jen na Ukrajinu, vítěz je jasný dopředu. Ale USA formulují úlohu vždy široko a rozsáhle - zatáhnout do války Evropu a potom i celý svět. To je i hlavní otázka budoucnosti, ale už nejen Ukrajiny - budoucnosti celého světa. Zda přeroste válka na Ukrajině do války světové.

Všichni jednohlasně tvrdí a křičí: Ne, to se nemůže nikdy stát, v žádném případě! Ale vždyť i Chamberlain v roce 1938 se vrátil z Mnichova, kde Hitler dostal jako dáreček Československo se slovy: „Přivezl jsem vám mír na věčné věky."