Žádná ze stran ukrajinského konfliktu nehodlá ustupovat, sobotní pokus o nové dohody v Minsku skončil neúspěchem, lídři doněckých vzbouřenců hodlají dokonce mobilizovat až 100 tisíc nových dobrovolníků, což zase prý odmítají ti luhanští, protože mají bojovníků dost… Američané navíc po spekulacích řekli, že nebudou Ukrajincům posílat zbraně. Jak máme podle vás toto všechno číst? Bude se na Ukrajině válčit až do úplného zničení jedné z bojujících stran? Co by mohlo být významným impulsem k tomu, aby obě strany skutečně začaly striktně dodržovat příměří a dál pouze vyjednávat o budoucím uspořádání?

Když kdokoliv volá po jednání, je třeba se zeptat – vždyť jednání již dávno probíhají a zejména ruská strana jejich výsledky a dojednané dohody nedodržuje. Na Ukrajině se stále objevuje čím dál více ruských zbraní, což dokazují desítky reportáží relevantních médií a řady studií vojenských expertů. Je třeba rozlišovat mezi stranami konfliktu a nezapomenout na předchozí i aktuální jednání Moskvy. Ruské jednotky byly přítomny na Krymu, což Kreml popíral do té doby, než se ukrajinského území zmocnily.

Dnes sami aktéři, jako je Igor Gorkin zvaný Strelkov, popisují, jak museli místní politiky silou donutit, aby přikývli Moskvě. Následné hlasování nebylo referendem, nebyla umožněna svobodná kampaň na obou stranách, žádní skuteční mezinárodní pozorovatelé. Proto toto hlasování civilizované země, ani OSCE neuznávají. Mimochodem, porovnejte si to s referendem ve Skotsku. Tam uvidíte rozdíl mezi svobodnou volbou a pokusem ospravedlnit okupaci silou.

Na východní Ukrajině dnes nemáme nějaký konflikt. Jde o ruskou agresi vůči Ukrajině. Abychom byli konkrétní – v Kyjevě sedí prezident i vláda, kteří byli zvoleni ve férových a mezinárodně uznaných volbách. Ruskem vyzbrojení a přímo podporovaní separatisté válčí s ukrajinskou armádou, která hájí svou zemi.

Tento konflikt lze opravdu vyřešit jen jednáním – jenže nejdříve musí být proruští separatisté zastaveni. Jednou z cest je Kyjev lépe vyzbrojit.

Lídři doněckých vzbouřenců hodlají dokonce mobilizovat až 100 tisíc nových dobrovolníků, což zase prý odmítají ti luhanští, protože mají bojovníků dost… Američané navíc po spekulacích řekli, že nebudou Ukrajincům posílat zbraně. Jak máme podle vás toto všechno číst? Bude se na Ukrajině válčit až do úplného zničení jedné z bojujících stran? Co by mohlo být významným impulsem k tomu, aby obě strany skutečně začaly striktně dodržovat příměří a dál pouze vyjednávat o budoucím uspořádání?

Po Ukrajině nelze požadovat, aby se Donbasu vzdala. Proto se dá očekávat že bude bojovat, dokud území nezíská zpět nebo dokud nebude zcela jasné, že nemá kapacitu separatisty porazit. Této situace chtějí rebelové samozřejmě dosáhnout, a s pomocí Ruské federace se jim to možná podaří. Lídři DNR (Zacharčenko) opakovaně mír odmítají a netají se plánem své území ofenzivně rozšiřovat. Opět – když například český, slovenský či rakouský premiér volají pouze po jednání, jde o jistou formu alibismu. Musí vědět, že jednání již probíhalo a probíhá, jenže Rusko dohody z Minsku nerespektuje a nedodržuje. Měli by tedy nabídnout alternativu, pokud přímo či nepřímo odmítají sankce.

Co se týká odpovědi Západu obecně a USA konkrétně, ve čtvrtek (5. února) na Ukrajině jednal John Kerry, v pátek se s prezidentem Porošenkem sešla kancléřka Merkelová a prezident Hollande. Všichni tři státníci vyzvali Rusko, aby se stáhlo z Ukrajiny. Je totiž jasné že dokud bude RF podporovat separatisty, mír na Ukrajině nebude. Tam leží zastavení a začátek skutečného řešení tohoto konfliktu. Západní politici si to uvědomují a proto na tento bod směřují svá jednání. Jestli budou dostatečně odvážní a úspěšní, je otázkou.