Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Miroslava Kalouska ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Libora Dvořáka, Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Jiřího Wolfa, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jefima Fištejna, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Karla Schwarzenberga (z 3.10.) + (ze 14.8.) Petra Pitharta, Ivana Gabala, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Martina Bursíka (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), , Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9. + 8.12.) Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.) Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Františka Bublana, Karla Hvížďaly, Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), Džamily Stehlíkové (21.11.) či Jana Vituly
Podívejme se nejdříve na Rusko, kolem kterého se letos bude opět dít hodně věcí. Přestože má zřejmě rubl to nejhorší za sebou, nedá se mluvit o tom, že by byla krize zažehnána. Co všechno těch několik černých dnů s pádem ruské měny ukázalo na tamní ekonomice?
Že koordinovaný útok EU a USA na ruskou ekonomiku, který bych se nebál nazvat vyhlášením ekonomické války, přežily bez problémů ty segmenty ekonomiky, které nejsou navázané na západní dluhové pasti – úvěry za tak výhodných podmínek, jak je pro Západ výhodná poslušnost v geopolitických otázkách. To, co lze "hodnotit" ratingem burzovních institucí Západu, se začalo hroutit. To, co na Západ navázáno nebylo, udrželo ruskou ekonomiku na tak malém poklesu, že Západu nevyšly jeho úvahy o zhroucení Putinova režimu. Kupodivu Rusko "zradil" i Lukašenko, který začal, stejně jako kdysi Kaddáfí, se Západem licitovat o "oteplení" vztahů své země. Západ ale ve svých strategických úvahách dodnes nepočítal s "asijskou cestou Ruska", o které jsem například už v dubnu 2010 diskutoval s nynějším zahraničně-politickým poradcem prezidenta Zemana Hynkem Kmoníčkem na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů, kde jsem přednášel. Právě asijská mezinárodní politika, odzkoušená Šanghajskou organizací spolupráce a společnými investičními, surovinovými, hi-tech a zbrojními programy s Čínou, Indií a dalšími zeměmi Asie, ukázala Rusku směr.
Je to smutné pro ekonomickou pozici Evropy vůči USA i asijským zemím, ale Evropa přišla o Rusko. Jako o stabilní region na Východě, jako o zdroj surovin i odbytu. Hlupáci tomu ještě tleskají.
Rusko a Čína prodlužují Transsibiřskou magistrálu ne do Hamburku, jak bylo ještě před lety plánováno, ale do Pekingu. Staví se překladiště, obrovské celní sklady a terminály, průmyslové zóny, plynovody a ropovody. Rusko ukončilo projekt South Stream a vzájemně výhodnou dohodu našlo s Tureckem. Obsluze Evropy bude muset stačit Německem ovládaný Severní potok, který nechal vybudovat někdejší sociálně demokratický kancléř Schroeder. To jsou pro EU jednoznačně "limity růstu". Bez zajištěné energie a chemie z ropy a plynu, se zdevastovaným jaderným inženýrstvím, se zlikvidovaným jaderným výzkumem a omezenými možnostmi oceláren je Evropa už neschopná být konkurenceschopná. Ve střednědobém horizontu nebude fungovat už ani EHS, ani Společenství uhlí a oceli, na jejichž základě evropský integrační proces začal. Americká podvratná činnost v severní Africe, na Středním a Blízkém východě zajistila Evropě problém s hladovými uprchlíky. Ona Arabská jara a různé sametové, květinové a pomerančové revoluce byly tou nejlepší investicí americké ekonomiky. Válku vedou dobrovolníci z pátých a šestých kolon cílových zemí. Za své. Cílem není dobýt moc v těchto zemích, ale pod falešnými vlajkami a s falešnou agendou destabilizovat blízké pohraničí cílového prostoru – v současnosti EU a Ruska. Soft power v praxi.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka