Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Jaroslava Hutky, Pavla Svobody, Miroslavy Němcové, Zdeny Mašínové, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta,  Pavla Teličky, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, Jiřího Zlatušky, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , , Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Tak tedy, americký konvoj je pryč, nicméně na jeho přejezd asi hned tak nezapomeneme. Jak hodnotíte celou ,,akci“? Co říci k průzkumům, kdy dle agentury STEM/MARK přejezd 80 % lidí nevadil, nicméně nejnovější průzkum ukazuje číslo 38/25 pro konvoj a 54 % je proti základně USA na našem území? Ptáme se proto, že zastánci USA špalíry mávajících občanů interpretují tak, že Češi jsou jasně pro NATO a pro západní orientaci, když jakékoliv protesty proti konvoji skončily trapným výbuchem. Šlo o ,,výrobu souhlasu“, nebo se skutečně český národ ukázal jako uvědoměle atlantický, jak psal třeba Jan Macháček? Je tedy počet mávajících občanů versus počet protestujících občanů tím správným průzkumem veřejného mínění?

Předně je zajímavé, že určité množství lidí s průjezdem souhlasilo, ale stejnému množství „to bylo jedno“. Tato více jak třetinová zdrženlivost je jevem, který do jisté míry evokuje normalizační atmosféru, kdy se také lidé nechtěli příliš šířit o svých názorech.

Macháčkova „atlantická uvědomělost“ je alarmující. Kdo není „uvědomělý“, není podle něj „normální“. Kdo povede „nenormální“ řeči, bude podezřelý a měla by si na něj posvítit tajná služba. Není pak divu, dovozuje Macháček docela logicky, že se český národ v této atmosféře „dokázal vzpamatovat“ a zaujmout „správný“ postoj.

Celkový dojem mám takový, že vláda zkusila uplést z čehosi bič a zapráskat. Interpretovala „cinknuté“ průzkumy, aby působily jako vodítko pro ty, kteří hledají názor mocných, podle něhož by se srovnali, aby byli macháčkovsky „normální“ (spíše však znormalizovaní). Dříve roli této instrukce shora plnily usnesení ústředního výboru komunistické strany. Mnozí lidé si rychle vzpomněli na normalizační léta, sklopili hlavy a zařadili se. Některým to dokonce připomnělo jejich svazácké mládí a šli do toho „radostně“! To je spolehlivý omamný prostředek jak na rozum, tak na svědomí. A mnoho současných mladých se od nich nyní přiučilo, jak nevyčnívat, zvláště když chce člověk šplhat. Ještě k tomu biči z čehosi upletenému. Platí i ta douška. Je tu nějaký smrad. 

Každopádně pachuť. Například z ministra obrany Stropnického. Ten pravdu asi naposledy děl tehdy, když se „uřekl“. To bylo v době, kdy ještě neztratil cit jako občan a projevil českou nelibost nad jakýmikoliv cizími vojsky na našem území. 

Pak se však Stropnický změnil, možná pochopil, že jako poctivý český herec či politik si nikdy nepřijde na tolik jako tuctová holywoodská šmíra, a začal se pitvořit podle cizího scénáře. V jeho podání prostý, poněkud opruzující průjezd několika vojenských vozidel přes Česko symbolicky nabobtnal jako „potvrzení jednoty Aliance, její připravenost a ochota podpořit spojence v případě konfliktu“. 

Bylo by to k popukání, kdyby to nebylo tak smutné. Před našima očima se totiž odehrává jakési psychodrama, typově objasňující, co a jak se dělo s našimi spoluobčany a politiky za normalizace. Jak plíživě postupovala, jak se vtírala pod kůži, jak odebírala z řad slušných ty, o jejichž zřejmě nakřápnutých charakterech dosud nebylo tušení.

Není to příliš odvážné přirovnání k normalizaci?

Také se toho trochu bojím, ale posuďte sám. Politička Miroslava Němcová (ODS) interpelovala premiéra „ve věci ruské propagandy v České republice“. Apelovala na jeho „ústavní a další zákonnou povinnost chránit suverenitu České republiky a bezpečnost jejích občanů“, avšak svůj apel a následná opatření omezila jen na ohrožení propagandou z ruské strany!

Je to něco naprosto šíleného, lidsky, morálně, intelektuálně, politicky pokleslého. Dikce Němcové svým patosem připomíná Jiřinu Švorcovou v její nejneslavnější roli, kdy antichartisticky hřímala v Národním divadle.

Nutno ovšem zmínit též, že Švorcová, jak jsem se postupně dozvídal s odstupem let, se v několika případech zachovala překvapivě, skutečně některým lidem pomohla. Projevila se tedy jako žena svým ideám oddaná, ale svým způsobem rovná. Nemohu si pomoci, musím zmínit jedovatost, dobově jistě omluvitelnou. Švorcová si totiž za toto své vystupování od geniálně nesmlouvavého literárního kritika Jana Lopatky vysloužila označení „šlechetné klimaktérium“. Bůhví, proč jsem si přitom zase vzpomněl na Miroslavu Němcovou. Asi proto, že si i o ní myslím, že to není ve skutečnosti zlá, ale pouze nešťastná osoba.

Dovolím si proto „odsoudružštit“ její interpelaci návrhem, aby opravila její omezující znění. Ať se skutečně vláda zabývá ochranou naší suverenity před propagandou, ale jakoukoliv! A jestli chce někdo za peníze lobovat pro něčí zájmy, ať to o sobě deklaruje! Přesně podle amerického zákona o registraci zahraničních agentů (FARA), platného již od roku 1938. Americká legislativa, to by mohlo „pravicové“ političce dobře konvenovat! Co na to poví? (Jistě, ano, opakuji to již po několikáté, a budu to opakovat tak dlouho, až na to nějaký zákonodárce zareaguje. Další stálé téma.)

Jak ono je to s tou proamerickostí (nebo obecně prozápadností) a proruskostí? Jaké jsou v české politice i v českém veřejném mínění vrstvy toho všeho, včetně vrstvy ,,tak nějak mezi", což možná může být případ Zemana, který podporuje členství v NATO a EU, a přitom jede do Moskvy na oslavu konce války? Někteří politici a novináři vyžadují bezpodmínečnou prozápadnost, jinak titulují dotyčného jako ,,proruského". Co ve skutečnosti chce česká společnost? Jak například shrnujete po roce a půl pozorování jejího postoje vůči ukrajinské krizi ve všech jejích periodách? A mimochodem, jak se díváte na oba krajní póly tohoto rozměru... Tedy na jedné straně na ostentativní vítače konvoje USA, nadávající všem ostatním do bolševiků, a na druhé straně někdy možná až legrační ,,přátele Ruska“, dovolávající se panslovanství a boje proti ,,Novému světovému řádu"?

Je to ode zdi ke zdi. V podstatě jde o stále stejný jev, morální slabost a intelektuální nedostatečnost, v různých poměrech. Pozná se to i v intrikaření s vlastním svědomím a historickou zkušeností. Místo aby vláda konečně poděkovala rovným dílem všem, kteří se podíleli na osvobození Československa před 70 lety, už se zase ponachyluje kamsi. Škoda, že promarnila příležitost vytknout projíždějícím americkým vojákům, že kromě amerických padlých nevzdali hold i padlým vojákům sovětským. To by totiž bylo hodné respektu.

Musím říci, že návštěva prezidenta Zemana v Moskvě chvályhodně vyrovnává tuto rozkolísanost naší politické reprezentace. Zemanovu návštěvu Moskvy dnes mohu vzdáleně přirovnat například k aktivitám sušické mládeže, která v sedmdesátých letech připomínala osvobození západních Čech západními Spojenci. Kde byli ti dnešní „amerikanofilové“, když oni mladí v Západních Čechách svými postoji vyrovnávali historickou nespravedlnost? 

Proto vyčítám vládě, že vlaje od zdi ke zdi. Vykládat historii prizmatem přítomných politických zájmů je skutečně skandální a lidsky nedůstojné. Ostatně tomu odpovídá i diplomaticky negramotné chování amerického velvyslance, který má možná i kvůli panující zdejší politické nekultuře a blátivým morálním postojům docela oprávněný pocit, že jeho křupanské jednání je adekvátní. Zeman zareagoval tvrdě, ale důstojně.

Americký velvyslanec se navíc ztrapnil, když tvrdil, snad obrazně, že Zeman by se v Moskvě mohl potkat s tanky z Ukrajiny. O ruských tancích překračujících hranice s Ukrajinou se vždy mluvilo, ale nikdy nebyly předloženy důkazy. Tanky přejíždějící hranici možnost nezpochybnitelného důkazu nesporně poskytují! Reportéři je prý viděli, ale jako na potvoru zrovna neměli ani kameru, ani foťák, ani mobil – prostě smůla! Krom toho, ukrajinská armáda měla stejnou výzbroj, jako ruská... Nadto se tanky mohly z Ruska na Ukrajinu dostat „řádným“ prodejem – Západ je totiž poslední, kdo by mohl zpochybňovat i ty nejrizikovější zbrojní obchody (komponenty zbraní hromadného ničení, kvůli jejichž držení se ze Saddáma stal největší vyvrhel, mu Západ sám dodal...). 

Tím se ale dostáváme k Iráku – v roce 2003 tam provedla americká armáda agresi, ať to bereme podle jakýchkoliv měřítek. Bez schválení OSN, na základě naprosto vylhaných „důkazů“, s katastrofickými důsledky (Madeleine Albrightová řekla, že půl milionu iráckých dětských obětí „za to stálo“). Vítat reprezentanty prokazatelně agresivní armády na našem území – to snad je v pořádku?

Žijeme ve střední Evropě, čili bychom mohli tu ,,proruskost" a ,,prozápadnost" nakousnout z této perspektivy. Karel Schwarzenberg říká v nejnovějším rozhovoru, že lavírující postoj vůči Rusku chápe u Rakouska, u ostatních středoevropských států ho považuje za omyl. Citát: ,,Rakousko představuje specifický problém, to je neutrální země a na té neutralitě velice vydělávala: byla to nejprve neutralita vůči Sovětskému svazu, posléze Rusku nebo Íránu. Prostě Rakousko je odhodláno ze svého statutu těžit a domluvit se i s Putinem. Je to odlišný případ: liší se od zbytku střední Evropy. Ostatní středoevropské státy jsou v poněkud složitější situaci, poněvadž za jejich postoji jsou čistě sobecké cíle dotyčných šéfů vlád. Vezměme třeba pana Orbána v Maďarsku, který byl ještě před 26 lety plamenným řečníkem na pohřbu Imre Nagyho a nyní vítá pana Putina v Budapešti. Orbán vyrostl za vlády komunistické strany, má pro Rusko pochopení a toto spojení je podle něj pro Maďarsko hospodářsky výhodné. A když vidím pana Fica, tak se mohu ptát: Proč se vlastně Slováci a Maďaři rozdělili, když dnes dělají stejnou politiku? To je jen taková okrajová myšlenka, která mě někdy napadá. Podobně se ale i my chováme v domnění, že na spojenectví s Ruskem bychom mohli vydělat." Jaký je Váš pohled?

Tyto Schwarzenbergovy výroky jsou bezcenné, protože nezdůvodněné, naprosto frivolní. Kdyby byl konzistentní, podíval by se na zakládající dokumenty neutrální Ukrajiny a zjistil by, že je na tom stejně jako neutrální Rakousko. A pak by mohl – na rozdíl od toho, co řekl – fabulovat prospěšně. Například by mohl rozpracovat představu, jak by se asi chovali sousedé Rakouska, kdyby – v rozporu se svým statutem – začalo jednat třeba o vojenské alianci s Čínou. Mohlo by to způsobit nervozitu rakouských sousedů? Tak by se Schwarzenberg mohl sám svým přemýšlením dopátrat k jádru ruských reakcí na jednání politické reprezentace neutrální Ukrajiny o vstupu do NATO. Možná by mu leccos došlo, a pak by třeba dlouho, dlouho – a prospěšně – mlčel.

Co se týče Maďarska, je řešení dvojí. Buď má pravdu Schwarzenberg, a Orbán je křivák – nebo je to obráceně. Orbán navštěvoval demonstrace v tehdy ještě socialistickém Československu jako východoevropský občan, což s sebou neslo výrazná a reálná rizika (na rozdíl od západního občana Schwarzenberga, jemuž hrozilo přinejhorším vyhoštění). Z toho lze odvodit značnou Orbánovu osobnostní integritu a statečnost. A zdá se, že mnohé z toho osvědčuje i nyní mezi stádově se chovajícími tuctovými evropskými politiky. Schwarzenbergova řeč je opět prostá argumentů a zní podezřele dutě. A to pomíjím poměrně nechutné Schwarzenbergovy narážky, či možná dokonce urážky. Co chce například naznačit výrokem, že Orbán vyrůstal za vlády komunistické strany? Něco jiného, než co by se dalo vyvodit proti němu samému, když vyrůstal za nacismu? Zdá se, jakoby se Schwarzenberg snažil splnit nějaký propagandistický úkol, na který prostě nemá, a tak už jenom montypythonovsky mluví a mluví, až má pěnu u pusy.

Je to hloupý výraz reprezentanta odcházejícího světa bariér a mediálně ovládaného omezeného prostoru, který nepochopil, že v době globálního sdílení informací v reálném čase už prostě propagandistická žvanění o císařových nových šatech nefungují. Světa, který fungoval na nevědomosti, rozdělení a panování – jakkoliv se zaklínal demokracií. Posměšná Schwarzenbergova slova o tom, že bychom na spojenectví s někým mohli vydělat, svědčí opět o jeho argumentačním fiasku. Schwarzenberg nám snad radí vydělat na rozdělení, na nespolupráci, na nově spuštěné železné oponě? Na nepřátelství? Snad dokonce na nově obnovené ideji Intermaria?