Před pěti roky jste stál za organizací petice za přímou volbu, která získala více než 100 000 podpisů občanů a díky níž se podařilo vyvinout na zákonodárce dostatečný tlak pro přijetí zákona o přímé volbě prezidenta. Posléze jste na jaře 2012 organizoval a jako manažer vedl petiční kampaň za kandidaturu Miloše Zemana. Jak jste se vlastně s prezidentem seznámil a čím si získal vaše sympatie?

Rád bych doplnil ještě petici za prokázání původu příjmů a majetku, kterou jsem organizoval v roce 2013 a pod níž se podepsalo více než 150 000 občanů. Věřím, že i díky tomu se dnes o potřebě tohoto zákona začalo více mluvit a jeho schválení je reálné – mnohem více, než bylo před třemi roky.

S prezidentem Milošem Zemanem jsem se seznámil v roce 2009, kdy vznikala Strana Práv Občanů a hledali se všude po republice schopní a pracovití lidé, kteří měli zájem pro naši společnost něco udělat. S Milošem Zemanem a lidmi, kteří vznik strany ve Zlínském kraji podporovali, mě seznámil František Čuba – člověk, který vybudoval z malého zemědělského družstva JZD Slušovice obrovský podnik s miliardovými obraty. Jeho příběh mě fascinoval a možnosti spolupracovat s takovými osobnostmi jsem si moc vážil. Pamatuji si i první setkání s Milošem Zemanem před hotelem Moskva. Stál jsem u vchodu, Miloš Zeman vůbec nevěděl, kdo jsem. Pozdravil jsem ho, on mi podal ruku a řekl „přeji vám dobrý den“. Zapůsobilo to na mě a později jsem si všiml, že věnuje lidem, se kterými se setká a kteří mu něco říkají, opravdovou pozornost. Není to takové to často politiky používané „ano, váš problém znám a určitě se tím budu zabývat, spolehněte se“.

Ptala jsem se i proto, že nejnižší popularitu má prezident právě mezi mladými a Pražáky. Máte pro to vysvětlení?

Beru to jako věc, která stále doznívá z prezidentské kampaně. Tehdy to bylo „Losnu, nebo Mažňáka“ a zvláště v Praze to bylo velmi vyhrocené. Byl to hysterický hon na každého, kdo nevolí Karla Schwarzenberga. Praha je prostě taková, vždycky byla jiná než zbytek republiky. Když byste se zeptala Pražáka (opravdového, ne nějakého, který se tam přistěhoval z Moravy), kde leží Zlínský kraj a zda dokáže vyjmenovat nějaké jeho dominanty, z většiny vypadne jen „slivovice“ a myslí si, že tu vlastně jen obděláváme pole a pijeme. Jen málo jich ví, že tu je zatraceně těžký život, nízké platy a nedostatek kvalitních pracovních míst. Jenže je tu krásná příroda, upřímní lidé, kteří vám pomohou, a když se ptáte na odměnu, řeknou „to nestojí za řeč“. Tohle v Praze nepotkáte, vše se počítá na peníze a zadarmo neudělá nikdo nic. Pokud vyjedete na Moravu a zeptáte se na Miloše Zemana, i mladí budou naladěni pozitivně. Tady totiž lidé ocení právě to, že někdo mluví na rovinu a nebere si servítky. Miloše Zemana tak všichni znají a navíc se ukazuje, že skoro vždycky nakonec na jeho slova dojde.