Některé státy tlačí na přijetí kvót pro uprchlíky, další říkají, že jde o hašení požáru benzínem a varují, že se nakonec do Evropy pohrnou miliony běženců. Do jaké míry jsou uprchlické kvóty řešením?

Nejsem politik a jsem rád, že nemusím řešit evropské otázky, ale jako občan si myslím, že kvóty řešením nejsou. Je třeba řešit zásadnější otázky. Nejen na tomto problému je vidět, že EU zatím není rodinou národů, ale organizací, která staví na ekonomice a administrativních strukturách, že národy ani jejich představitelé nemilují ty ostatní stejně jako sebe, že pro všechny je nakonec košile bližší než kabát.

I zcela proevropští pozorovatelé říkají, že kvóty nesmějí být prosazeny a příliv migrantů se musí zastavit právě proto, aby nedošlo ke zničení evropské myšlenky, poštvání lidí proti EU a proti Schengenu... Hrozí takové nebezpečí? A nebude postupné přijímání migrantů znamenat naprostý konec současné evropské kultury, jak ji známe?

Bezbřehé přijímání lidí jiné kultury musí znamenat konec dosavadní kultury. Příliv migrantů je třeba zastavit. Ale vážnější je otázka, jestli jsme naši kulturu už sami nepohřbili, když vymíráme a vůbec nám to nevadí. Nebráníme se ideologiím, které nás pohřbívají. Evropský parlament neřeší zásadní otázky budoucnosti evropské společnosti, ale dělá Strategický plán genderové rovnosti. Jen dospělí mají právo na realizaci svých představ o štěstí, a nikdo nechrání práva dětí na lásku a věrnost rodičů, na stabilní harmonickou rodinu. Nechráníme rodinu, jen sebe. Sobectví vede vždycky ke smrti. Ty dobré myšlenky, z nichž EU vyrostla, však vycházejí z lásky, která chce dobro druhého. K tomu se musíme vrátit.

Katolická církev v Německu chrání uprchlíky. Ty, kteří by byli jinak deportováni ze země, ubytovává na církevní půdě. Jak se díváte na tento způsob řešení problému ze strany katolické církve v Německu?

Církev se vždycky zastávala chudých a trpících jednotlivců a kostely mívaly právo azylu. Jednají v duchu tradice a papež František je podporuje. To je dobře. Jiná otázka je, jak řešit problém přistěhovalců v kořeni, tedy především v jejich zemích, aby neměli důvod utíkat. To je zásadní úkol EU.

Podle všeho se však německá vláda na církevní hodnostáře zlobí. Počty uprchlíků žádajících v zemi o azyl totiž neustále stoupají. Starosti mají také kněží, kteří vzkazují politikům, aby vytvořili pro uprchlíky rozumný přístup do Evropy a humánní životní podmínky pro uprchlíky ve všech členských zemích EU. Jak se na to díváte vy?

Je třeba rozlišovat uprchlíky, kteří byli vyhnáni z domova a jde jim o život, pak ty, kteří jdou za lepším blahobytem, případně ty, kteří jsou politickými vyslanci s úkolem rozšířit řady a pak i politický vliv muslimů v Evropě. Těm prvním je třeba pomoci ve všech demokratických zemích, Česko nevyjímaje. Ti druzí, i kdyby byli přiděleni do méně bohatých zemí EU, se postupně přesunou do zemí s nejvyšší životní úrovní a nejštědřejším systémem sociální podpory. Ti třetí by měli být odmítáni všude, protože jsou nebezpeční pro demokracii. Ti mají ovšem zájem přednostně o ty země, kde je jich už víc a mají naději na politický vliv. Vážně se ptám, jestli nejsou vysíláni od stratégů velké politiky jako váleční pěšáci, jako trójský kůň.