Jak jste se vy osobně srovnal s faktem, že se premiér Bohuslav Sobotka kvůli klesajícím preferencím strany vzdal předsednictví ČSSD? Místo něj teď vede stranu ministr vnitra Milan Chovanec, volebním lídrem je ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, Sobotka si ale ponechal pozici premiéra. Rozuměl jste této rošádě? A je vám líto Bohuslava Sobotky?

Špičky ČSSD zjevně zachvátil strach z vývoje volebních preferencí. Připomíná to hru na „škatulata, hýbejte se“. Hlubší logiku to nemá. Jde totiž pořád o ty stejné lidi, kteří před minulými volbami něco slibovali, a nedodrželi slovo. To, že Bohuslav Sobotka jako šedivý symbol takové bezcharakterní politiky nyní přepustil funkci předsedy strany a volebního lídra lidem ve svém závěsu, žádnou pozitivní změnu politiky ČSSD neznamená. Bohuslava Sobotky mně líto není. Sklízí jen to, co sám zasel.

Podobnou situaci jako Sobotka jste musel řešit i vy osobně v roce 2005. Vzdal jste se totiž sám křesla předsedy KSČM a vaším nástupcem se stal Vojtěch Filip. Co si pamatuji, tak to bylo docela dramatické – sice tehdy KSČM nebojovala s výrazným poklesem preferencí, ovšem ve straně vládl údajně boj mezi „liberálním křídlem“, které reprezentoval Miloslav Ransdorf či Jiří Dolejš, a mezi konzervativním, stalinistickým křídlem. Jak to tehdy vlastně bylo? Proč jste se předsednické funkce vzdal? Nelitujete toho dnes, když se díváte na preference jak KSČM, tak i ČSSD?

Můj odchod z funkce předsedy KSČM byl spjat především s tím, že jistá část vedení strany chtěla prodat budovu Ústředního výboru KSČM, tu, kterou jsem s mimořádným úsilím dostal soudní, a hlavně mimosoudní cestou na list vlastnictví. S prodejem budovy jsem nesouhlasil, ale byl jsem přehlasován. A tak jsem to zabalil. Považoval jsem totiž rozhodnutí kolektivního orgánu, které se však nakonec neuskutečnilo, za nebetyčnou pitomost. KSČM ovšem na tyto neprofesionální aktivity finančně značně doplatila. Pokud šlo o profil strany, o to, zda KSČM zůstane aktivním, důrazně levicovým subjektem, pak to byl i svérázný Miloslav Ransdorf, kdo se o to zasazoval, včetně zachování názvu strany. Účelové nálepky liberálů a stalinistů, které dodnes tak ráda omílá česká pravice, mne jako předsedu strany nikdy nevyčerpávaly. Pro mne bylo vždy důležité a programově rozhodující, aby z diskusí a střetů řady názorových proudů a někdy i velmi dočasných uskupení vzešlo demokratickou cestou společné většinové rozhodnutí, že chceme dělat skutečně levicovou politiku ve prospěch občanů a republiky. A v tom si rozumím i s Jiřím Dolejšem.

„Zbavili jsme se balvanu na cestě,“ okomentoval Sobotkův konec pro ParlamentníListy.cz prezident Miloš Zeman. Kdyby prý měl nyní už exšéfa ČSSD oznámkovat, dostal by za pět. Jakou známku byste uštědřil Sobotkovi vy?

Osobně bych hodnotil to, co Bohuslav Sobotka navenek a v zákulisí předváděl, tak na čtyři minus. Vláda a vládní koalice se lvím dílem i jeho zásluhou dostávaly do permanentních krizí. K intrikám, vzájemným podrazům a velmi rozporným výsledkům celé koalice – ať už v legislativní činnosti, tak i v exekutivě – a k vyloženě nedůstojným osobním vztahům čelných figur právě premiér se svými poradci a klienty přispíval mírou vrchovatou.

Představitelé ČSSD stále opakují, že se jim v koaliční vládě s KDU-ČSL a hnutím ANO dařilo, že mnoho věcí ze svého programu prosadili. Jenže minimálně u církevních restitucí se jim nepodařilo ze svých ambicí prosadit nic. Je něco dalšího, co byste ČSSD v tomto směru zazlíval? Jinými slovy, byla vláda Bohuslava Sobotky opravdu tak „úspěšná“?

Měřeno předvolebními sliby, ČSSD pod vedením Bohuslava Sobotky s postavou „vrchního“ poradce Vladimíra Špidly za zády zůstala v tomto volebním období stejná jako vždycky. Před volbami všemožné sliby a po volbách výmluvy na pravicové koaliční partnery z ANO a obojetné, vypočítavé lidovce. Ano, před volbami ČSSD a osobně přímo i Bohuslav Sobotka klamali voliče příslibem přehodnocení takzvaných církevních restitucí, slibovali ostatně i havířům a podvedeným nájemníkům bytů OKD, že se jich zastanou. Premiér pak nehnul ani prstem, spíše naopak, podporoval nenasytné katolické preláty a dělal vše pro to, aby tunel Zdeňka Bakaly na OKD a byty OKD zůstal v provozu a nepotrestán až do trpkého konce, do krachu vytunelovaného podniku. A takových větších či menších úskoků na voliče levice i středu má na kontě strana Bohuslava Sobotky a jeho dvou pobočníků, Milana Chovance a Lubomíra Zaorálka, nepřeberně. Je to její tradice od doby, kdy Vladimír Špidla po volbách roku 2002, ve kterých ČSSD spolu s KSČM získaly v Poslanecké sněmovně 111 mandátů, namísto plnění předvolebních slibů uzavřel povolební koalici s pravicí. A právě tento přístup si osvojil i Sobotka.