Americký prezident Donald Trump začal úřadovat za hlasitých protestů aktivistů či aktivistek. Čemu to přisuzovat? Je něco zásadního, čeho bychom si měli všímat, a mohou mít tyto protesty návaznost v nějakém širším organizovaném hnutí zásadního významu?

Ty „hlasité protesty“ se skládají ze dvou prvočinitelů. První je spontánní. Bouří se proti Trumpově slovní muskulatuře. Všem jeho siláckým heslům a gestům, jimiž se podbízí mase rozčarované ze ztráty „amerického snu“. Můj šálek kávy to není. Za dané situace to však asi byla opravdu jediná metoda, jíž se přesilovka současných dinosaurů dala porazit.

Druhý proud je naopak velice organizovanou inscenací. Ti, kdo volby projeli, se snaží vítězi namydlit schody. Část z nich dost možná v naději, že to, co roky dělají jinde po světě, když volby nedopadnou podle jejich gusta, spunktují v samotné Americe.

Pro ty, komu nesedí Trumpovy ústupky nízkému vkusu, je to ovšem ďábelská past. Většina z nich si přála zhruba to, co razil Bernie Sanders. Teď jim však hrozí, že skončí v komparsu zhrzené Hillary. Tedy „strany války“, „barevných revolucí“ a jiných darebáctví. „Hlasité protesty“ daného typu mívají kratičký poločas rozpadu. „Organizované hnutí zásadního významu“ – třeba na způsob „Occupy Wall Street“ – se z nich nenarodí ani náhodou.

Zastánci Trumpa tvrdí, že je jen trestán liberálními, multikulturními a globalistickými kruhy za to, že jde proti právům menšin či gayů a že nechce po světě šířit lidská práva a demokracii. Dokonce se mluví o angažmá George Sorose coby jakéhosi ochránce obamovského uspořádání. Jak takové úvahy vysvětlit? Je neziskový sektor ve vleku odcházející politické reprezentace?

Ostentativní „obrana práv menšin“ a „multikulturalismus“ urvaný ze řetězu mají hlavně jednoho společného jmenovatele. Jsou tyjátrem kolem témat druhořadých, ne-li přímo zástupných. Svatoušci liberální fráze se jím vylhávají ze zrady všeho, co ten katechismus slibuje. „Práva menšin“ hájí na úkor práv velké většiny – a klidně přímo proti ní. I prkotiny kolem kdejakého plže či brouka jim stojí za větší decibely než nouze i hlad miliard lidí. Rituály „multikulti“ se rozteskňují nad kdejakou polozapomenutou kuriozitou. K tomu, jak mamon, kosmopolitní až na půdu, drancuje celé subkontinenty, však zbaběle mlčí. Těm, kdo se mu postaví na odpor, malují čertovy rohy „diktátorů“. A leckdy velebí i „humanitární bombardování“ za „změnu režimu“.

Tu ujetou optiku – a také „morálku“ – převzala i nemalá část „postkomunistické“ levice. Tím snáz se otázek, od nichž dezertovala, ujímá vlna, jejímž prototypem je Donald Trump. Soros je šedou eminencí všech žánrů liberálního švindlu. „Neziskovky“, dirigované týpky jeho ražení, jsou jejich pretoriánskou gardou. Tlachají o „občanské společnosti“, každou skutečnou občanskou sebeobranu však zkoušejí buď vykleštit, nebo – pokud se nedá – postavit mimo hru. Konfliktů, v nichž se ocitají s Trumpem i dalšími silami na vzestupu, není proč litovat. Levici, která ví, co chce, se podobné přestřelky náramně hodí.

Vysokoškolsky vzdělaní lidé často bývají zaměření proti Trumpovi, pro „multikulturalisty“ atd... Někteří pozorovatelé tvrdí, že provázanost médií, univerzit a neziskovek vytváří systém oborů typu gender studies, multikulturních studií, kulturologie a dalších oborů. Je to křivda vůči univerzitám? Nebo projde v důsledku vlny „Trump, Brexit“ proměnou i vzdělávací systém?

Já tu dělicí čáru kolem sebe vídám přesně opačně. Opičí láskou k mrákotám, na něž se tážete, totiž trpí hlavně lidé mdlejšího rozumu. Právě jim leptá duše i averze ke všemu, co jim ty bábovičky rozkopává. Řada z nich sice má i lecjaký diplom, ale i to je vizitka degradace „vzdělávacího systému“. I naší zemi, která to zvládala špičkově, chybí už nejen extraliga inženýrů a „modrých límečků“, ale dokonce i spousta lékařů. O to víc miliard se vyhazuje na „studia“ v oborech, v nichž jsou kritéria toho, co kdo opravdu umí, třeskutě vágní. Poptávka ekonomiky, vědy i školství připravujícího na užitečnou životní dráhu po jejich absolventech se blíží nule.

Právě z těchto „věd“ však věnčí roztodivné tituly jména těch, kdo si hoví v bavlnce pofidérních „neziskovek“ – a mladších ročníků „pražské kavárny“ vůbec. Ti starší „obory“ nepoužitelné ve smysluplné praxi zase často vyučují. Většinou spíš „za zásluhy“ o cíle, kvůli nimž si ony „neziskovky“ vydržují i cizí „služby“. „Neziskovky“ živené i z tohoto přítmí zase sponzorují ony „obory“ i vysoké školy, kde se pěstují. Předmět jejich hlubokomyslných úvah si leckdy koleduje o asociaci s „ideálním tématem dizertace“, z nějž si dělal šprťouchlata prastarý sovětský vtípek: „Onanizm i jego vlijanije na severnoje sijanije“ (česky to v rýmu nevychází – „Onanie a její vliv na polární záři“). „Vzdělávací systémy“ podléhající podobným vrtochům neminou změny; Brexit, Nebrexit.

Pokud jde o George Sorose, konglomerát jeho nevládních organizací je podezírán z organizování „barevných revolucí“, ovlivňování politiky po celém světě ve prospěch liberálních představ apod. Jak nahlížet v souvislostech na dílo tohoto muže, který některými bývá oceňován jako ochránce západních hodnot? O co mu jde?

Otčenáš liberalismu hlásá, že každá svoboda končí tam, kde by ublížila jiným. George Soros nasekal miliardy švindlem proti řadě měn. Vyraboval i konta poddaných Jejího Veličenstva. Zač stojí „hodnoty“ závislé na tak profláknutém „ochránci“?

Soros nechyběl u žádné špatnosti lemující kolonizaci východní Evropy cizím mamonem. Jeho první nadaci v SSSR předsedala Raisa Gorbačovová. Teď je Soros persona non grata i v rodném Maďarsku. Právě z rozhodnutí Viktora Orbána, který do politiky startoval v protisocialistické opozici sponzorované i Sorosovými „fondy“.

Dřív kastrovaly civilizační suverenitu. Teď jdou po krku i té národní a státní. Hlaholí o „otevřené společnosti“, exportují však chaos. Co tím sleduje sám George Soros? Ve finále na tom ani bůhvíjak nezáleží. Je totiž tykadlem vyšších pater moci. Tím, do čeho a jak strká nos, už irituje i pravici, co nechce být jen povolnou matrací. Nazrál čas k tomu, co by dřív nemělo šanci. Nastavět „fondům“ a „nadacím“ pašujícím cizí zájem zákonné mantinely. Sama Amerika se jimi chrání už dlouhé desítky let. Ty paragrafy jsou skvělou inspirací. Tomu, kdo kope v cizím dresu proti vlastní zemi, škraboška „nezávislého“ dobroděje rozhodně nesluší.