Babiš by údajně rád když ne zrušil, tak jistě zeštíhlil Senát Parlamentu ČR. Co na to říkáte? Stejně tak z ANO zaznívají hlasy o přímé volbě starostů a odstranění zastupitelstev...

Pan Babiš ještě před rokem a půl Senát chválil a zdůrazňoval úlohu i přínos horní parlamentní komory. To však bylo ještě před senátními volbami, které mu nepřinesly předpokládaný úspěch – a ještě v den vyhlášení výsledků začal Senát zatracovat a rušit. Pominu-li volby prezidentské, tak máme rok před volbami senátními a hlavně komunálními, tedy i před volbami starostů a primátorů. Takže toho ještě uslyšíme hodně... Ale tohle budou jiné volby, když by nemělo tolik záležet na politické příslušnosti, respektive nominaci, ale hlavně na osobnostech kandidátů – a na tom, zda a jak dosud „makali“ – a „makají“. A pokud budou výsledky voleb jiné než v poslaneckých volbách, můžeme zas uslyšet i názory zcela opačné. Ostatně Senát Parlamentu České republiky již jednou prokázal, že umí zastoupit dolní komoru poté, kdy prezident Miloš Zeman rozpustil Poslaneckou sněmovnu k 28. srpnu 2013. A tak tomu může být i v případě, že vláda opakovaně nezíská důvěru – tedy alespoň podle Ústavy ČR.  

Slyšeli jsme před pár lety slova o prorůstání zločinu do nejvyšších sfér, o soudcovské mafii, pak se zase Babiš a Chovanec hádají, kdo ovládá policii. Ze státních zástupců zná možná veřejnost Bradáčovou a nejvyššího – Pavla Zemana. Nejsou lidi, nebo nemáme ty odvážné Cattani, jak to známe z italských detektivek?

Tak samozřejmě pana doktora Pavla Zemana by měli znát všichni, když je to on, kdo zastupuje resort státního zastupitelství navenek – a zúčastňuje se všech jednání, které se státního zastupitelství týkají, včetně mediálních vystoupení. Paní doktorka Lenka Bradáčová je vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze a zejména velmi aktivního a úspěšného Odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, který je trnem v oku „mocných“, významných politiků a jejich sponzorů. O ostatních státních zástupcích se dozvídáme jen z médií ve chvíli, kdy se vyjadřují ke kauze, která je v popředí českého zájmu – a oni ji „dozorují“. Nepochybuji o tom, že na státních zastupitelstvích je více státních zástupců, kteří jsou zásadoví, pracovití a neohrožení – a někteří z nich občas tuto přezdívku dostanou v regionálních médiích. Pokud pracují na případech závažné násilné, mravnostní či drogové kriminality, nikomu nepřekážejí a všichni je – takřka – oslavují. V „zájmových“ případech závažné hospodářské a finanční kriminality však záleží na tom, koho stíhají – a jak je dotyčný podezřelý či obviněný „mocný“, ústavně či podnikatelsky vlivný a jaké má „podporovatele“, resp. zastánce. Tohle vyjádření necílím na nikoho konkrétního, ale navazuji na svoje opakovaná vyjádření v ParalemtnichListech.cz, v našem senátním čtvrtletníku či pro časopis státního zastupitelství, ale i jinde.

Drahný čas už nejste státním zástupcem. Když pohlédnete na dobu minulou a nynější, jakou vidíte změnu?

Z Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové jsem odcházel kvůli Renatě Vesecké. Za její dobu se státní zastupitelství velice zhoršilo, a to i z pohledu veřejnosti. Zavládlo prospěchářství, kariérismus, zištnost, „kamarádíčkování“, tendence zasahovat do kauz z pozice vedoucí státní zástupkyně. Pavel Zeman tuto žalostnou situaci v resortu zcela změnil. Jsem rád, že se nikdo nesnaží odradit zejména mladé státní zástupce od jejich aktivity, od snahy posílat zločince před soud a do „kriminálu“. Pro mě je zásadní, aby státní zástupci byli politicky i jinak nezávislí a mohli jít tvrdě po gaunerech. V Parlamentu České republiky se velmi zastávám státních zástupců, ale bohužel jsem sám.

Státní zastupitelství versus nejvyšší politika. To je i kauza Petra Nečase a Jany Nagyové, sice stokrát omílaná, ale stále se vracející…

Měla velmi negativní dopad, především ten neslavný konec „poslanecké“ větve kauzy. Politici neustále připomínají, že tahle kauza způsobila pád vlády. Jako politik říkám výborně, protože vláda byla špatná. Ale jako bývalý státní zástupce tvrdím, že tohle je špatně. Celý ten „megapřípad“ a zejména způsob prezentace ze strany Vrchního státního zastupitelství v  Olomouci, ale i jeho vývoj, velice ublížily státním zástupcům i do budoucna. Poměrně často jsem  kritizoval Ivo Ištvana pro jeho vystupování na veřejnosti. On se tvářil jako politik, chodil do politických debat, a to by státní zástupce neměl dělat. Vnímání státního zastupitelství totiž nikdy nesmí být spojeno s politikou.

Necítíte v Senátu strach nebo alespoň obavy svých kolegů, jen když se vysloví „státní zástupce“?

Jistě! V Senátu je spousta starostů, primátorů a hejtmanů, členů zastupitelstev, tedy úředních osob ve smyslu § 127 trestního zákoníku. A právě dost funkcionářů místní samosprávy bylo a je trestně stíháno pro majetkovou trestnou činnost a zneužití pravomoci úřední osoby. Takže oni mají strach především o sebe. Chtěli by rozšířit imunitu a nemají zájem vydávat sebe ani své kolegy k trestnímu stíhání. Já tyto senátory vždy v rámci našeho Imunitního a mandátového výboru vyzývám, aby se vydali k trestnímu stíhání, když o vině rozhoduje pouze soud. Ostatně jinak svou nevinu v době mandátu neprokáží.

Počet kandidátů na prezidenta se nám zas rozmnožil. Máme tam i benjamínka, lékaře a aktivistu v jedné osobě. Rozhodl hlas několika senátorů. Je o podle vás správné, nahrazovat několika hlasy tisíce potřebných podpisů?

Já osobně s tím nesouhlasím. Před přímou volbou rozhodovali členové Parlamentu ČR o tom, kdo bude českým prezidentem. Lidé si naším prostřednictvím prosadili v Ústavě České republiky  přímou volbu prezidenta, takže by měli jen oni rozhodovat i o tom, koho chtějí jako svého prezidentského kandidáta. Já osobně jsem – velice slušně – postupně odmítal přidat svůj podpis na senátorské nominace kandidátů na prezidenta ČR právě se zdůvodněním, že deset zákonodárců nemůže nahradit podporu padesáti tisíc občanů. Tohle by si měl každý kandidát odpracovat. Navíc Ministerstvo vnitra  před podepisováním nominačních listin členy Parlamentu vydalo rozšiřující stanovisko s tím, že i poslanci a senátoři mohou podepsat nominaci více kandidátům. Ad absurdum dovedeno, pak se jen ze Senátu mohlo o prezidentskou funkci ucházet 81 kandidátů, kteří by se „upsali“ vzájemně…