Dopadení útočníci na redakci Charlie Hebdo, tedy bratři Said a Chérif Kouachi, se hlásili k jemenské odnoži Al-Káidy, která Francii varovala před dalšími útoky islamistů. Před hrozbou atentátů varovala své občany ale i americká diplomacie. Hrozí podle vás nyní světu nějaká válka ze strany těchto radikálů?

Je důležité, abychom tady nepropadli nějaké panice, že je každá země, kde se vyskytuje nějaká arabská komunita, ohrožena. To určitě pravdivé není. Ale musíme si připustit určité nebezpečí, neboť co se stalo v Paříži, tak může inspirovat některé jedince z jiných zemí k podobnému činu. Napodobit tyto atentáty může v podstatě kdokoliv, kdo se cítí být nějaký způsobem frustrován, kdo má nějakou návaznost na Islámský stát, anebo dokonce působil v jejich „bojůvkách“ a podobně. Možnost dalších atentátů připustit musíme, může se to stát, ale neznamená to, že to hrozí za každým rohem.

Dá se vyloučit, že jsou takového nebezpečí ušetřeni naši občané?

Vyloučeno není nic. Ovšem jak jsem sledoval reakce našich muslimů, tak to většinou odsoudili, kromě toho ředitele Muslimské unie v ČR Muhameda Abbase. Já mám ale třeba v souvislosti s dánskými událostmi svou osobní zkušenost. Když v jednom z dánských deníků zveřejnili před časem karikatury Mohameda, tak se muslimové tehdy po celém světě zvedli a také se hovořilo o hrozbě nějakých akcí. Proto jsem si v té době na vnitro pozval zástupce šesti muslimských komunit, co sídlí v Česku, abych zjistil, jak to vnímají, zda i pro ně jsou ty karikatury Mohameda něco nepřijatelného a zda nejsou náhodou v jejich komunitách kvůli tomu násilné nálady. Ovšem oni mne ubezpečili, že se jim sice ony karikatury nelíbily, ale že by z toho nevyvozovali nějaké závěry. Jedině z toho Abbase bylo tehdy zřejmé, že má na to jiný názor. On je asi ve své podstatě takový radikálnější, a možná zastupuje radikálnější proud, ale za sebou moc lidí ze své komunity nemá, neboť pouze organizuje nějaké přednášky pro veřejnost. Většina Arabů a muslimů, co se i u nás hlásí k islámu, tak s nimi problém není. To jsou většinou lidé, co tady žijí několik let, někteří z nich tady i studovali a po studiích tady zůstali, anebo se sem vrátili ze své země. Oni navíc říkají: my tady chceme žít, chceme tady podnikat, obchodovat, a nemáme proto zájem se stavět proti vaší společnosti anebo přemlouvat část národa na svou víru.

Jenže právě Muhamed Abbas hovořil o tom, že třeba pařížské útoky v časopise Charlie Hebdo mohou být provokací státu a jeho zpravodajských služeb, podobně jako si podle něj provedli Američané sami útoky na newyorské centrum WTC 11. září 2001.

On je v tomto takový blouznivec. Takovým názorům ale podléhají i jiní lidé, dokonce Češi typu pana Hájka, kteří hledají nějakou senzaci, nebo nějaké spiknutí apod. Ty jejich názory ale nelze brát nijak vážně.

A nemohou se opravdu ve větším záběru objevit názory, že i za za útokem na redakci Charlie Hebdo stály zpravodajské agentury?

Myslím, že ne, neboť provedení toho atentátu bylo takové poloprofesionální, nebylo to příliš domyšlené. Sice neznám přesně osudy atentátníků a dalších zatčených, ale určitě tam nějaká návaznost na Islámský stát byla. Svou roli určitě sehráli i duchovní z arabských zemí. Oni totiž mají tendenci navštěvovat mešity v evropských zemích a kázat tam a přinášet tam nálady ze zemí Blízkého nebo Středního východu, čímž se snaží vzbudit radikální názory. Pokud oni dva bratři Kouachi podlehli nějakému duchovnímu, který je vyzýval k nějakému boji nebo odporu, tak na to tzv. naskočili a udělali to.

Už ve čtvrtek večer se ale objevilo, že se k vraždám na Charlie Hebdo přihlásil Islámský stát, a v této souvislosti se zmiňovaly právě ti duchovní. O těch bratrech Kouachi se ale mluvilo v té souvislosti, že byli vycvičeni Al-Kajdou. Jak se v tom máme vyznat? To je Al-Kajdá s těmi duchovními z Islámského státu tak dobře propojena?

Příliš propojeni nejsou. Islám totiž nemá takovou strukturu jako třeba katolická církev, nebo další křesťanské církve, které mají nějakou jasnou hiearchii a strukturu. Oni spíše působí v horizontální rovině, kde existují jen nějaké buňky nebo komunity, které mají svého imáma. I nauka islámu není nijak centrálně a dogmaticky stanovena, takže i výklad Koránu může být různý. A právě to vede k tomu, že se někdy kolem této víry objeví radikálnější postoje a názory. Skoro se až dá říci, že si každý tu jejich nauku vykládá po svém.