Jaká je vaše reakce na teroristické útoky v západní Evropě z uplynulých dnů?

Bohužel mě nikterak nepřekvapily a počítám, že frekvence útoků poroste. Západ je zkrátka ve válce, jen si to pořád nechce přiznat. Islámský stát je v Sýrii a Iráku pod tlakem a nejspíše tam bude brzy vojensky poražen, jenže se dá čekat, že jeho bojovníci se pak skryjí mezi imigranty a budou se chtít dostat do Evropy. Mnozí už to jistě dělají, ale i kdybychom kompletně zavřeli hranice, už je pozdě, protože už dnes jsou v Evropě miliony islámských radikálů. Teroristické útoky z posledních let ukazují, že málokdy útočí čerství imigranti, nejčastěji jsou to už dlouho usedlí přistěhovalci či jejich potomci, takže tvrdá imigrační politika zdaleka nestačí. Na to, co se děje, je nutné uplatnit komplexní bezpečnostní opatření, v nichž by nám měl být základním vzorem stát Izrael. Výkonné zpravodajské služby, policejní a armádní síly, které nejen účinně střeží hranice, ale také sledují rizikové komunity, hledají hrozby doma i v zahraničí a rychle je zneškodňují. Kromě toho ozbrojení občané, kteří působí jako součást bezpečnostního systému a pomáhají při hledání či zastavování hrozeb. Ale hlavně si konečně musíme sundat rukavičky a začít odpovídat jazykem, kterému nepřítel rozumí. Mírové pochody nebo projevy o toleranci jsou islamistům leda k smíchu. Používají proti nám buď brutální sílu, nebo lest a klam, a proto nesmíme mít žádné zábrany jim to oplácet úplně stejným způsobem. Nesmíme dovolit, aby na náhrobku Západu bylo napsáno, že jsme byli humanisté.

Lze situaci vnímat tak, že jsme na pokraji nové vlny bezpečnostních problémů v Evropě, nyní i kvůli tureckému prezidentu Erdoganovi? Dal najevo, že umí pohnout svými krajany v západní Evropě a přinutit je brojit proti většinové populaci. Dává též najevo chuť pustit uprchlíky z Turecka k nám. A má v zásadě největší armádu v Evropě, s dotykem na Blízký východ. Co říci ke krizovým scénářům ve smyslu: Erdogan proti Západu poštve Turky žijící na Západě, zaplaví EU uprchlíky a využije proti Evropě i svou armádu? Nebo situace není až tak vážná?

Situace vážná je a čekám, že bude ještě daleko horší. Ze všech států světa představuje největší hrozbu pro Evropu právě Turecko. Když v létě 2014 dorazila zpráva, že USA zahájily letecké údery na Islámský stát, tak se hned objevily sarkastické komentáře: „A na který islámský stát? Na Turecko, nebo na Saúdskou Arábii?“ Je naprosto zřejmé, že Turecko s vládou islamistické strany AKP vede „sunnitskou internacionálu“, které nejde o nic jiného než o globální expanzi despotické nenávistné totalitní diktatury ve jménu islámu. Začalo to v roce 2002, kdy Erdogan poprvé vyhrál volby, ten trend pokračuje a pořád se zrychluje. Svůj díl viny na tom však nese i Západ, který dlouho tlačil Turecko k demokracii a omezení vlivu armády v politice, přestože mnoho odborníků varovalo, že jedinou garancí sekulárního vývoje v Turecku je právě armáda a její schopnost zasáhnout v krajním případě do politiky a odstavit islamisty od moci. Turecká generalita to udělala několikrát, ovšem na Erdogana už nestačila. Nyní je jasné, že se Turecko stalo nepřítelem, se kterým se má podle toho zacházet. Jestliže by na některé z těch krizových scénářů došlo, je potřeba zareagovat s maximální tvrdostí, i kdyby to mělo znamenat nasazení ozbrojených sil. Pro imigranty z Turecka by se měly jednoduše zavřít hranice a ti, kteří už zde ilegálně pobývají, by měli být deportováni do Turecka.

Lze říci, že spor eskaluje kvůli zakázaným mítinkům tureckých politiků v Německu a Nizozemsku, při nichž chtěli turečtí ministři apelovat na Turky žijící v těchto zemích, aby v dubnovém referendu podpořili změny ústavy, které rozšíří pravomoci prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana? Anebo má problém širší přesah? Mimochodem, v kontextu síly současných výhrůžek, nebylo tedy lepší pro Evropu raději ve věci mítinků ustoupit? I když možná lze spoléhat na to, že se spory nevyhrotí a po referendu se situace uklidní…

Ne, žádné ústupky. Těch už bylo více než dost. Západ pořád nechápe, že ústupky naprosto nic neřeší, jenom to zhoršují. Snaha domluvit kompromis s islamisty je totéž jako snaha domluvit kompromis s Hitlerem. Jakýkoli ústupek považují islamisté za známku slabosti a reagují na to dalším zvýšením požadavků. Evropské země už dávno měly muslimským imigrantům a jejich potomkům stanovit naprosto jasné hranice toho, co je ve veřejném prostoru přípustné. Tady je Evropa s antickými, židovskými a křesťanskými kořeny. Imigranti tady mohou žít a pracovat, jestliže budou dodržovat psaná i nepsaná pravidla a zvyklosti, které z oněch kořenů vycházejí, a budou loajálními občany západních zemí. O tom se prostě nediskutuje. Pokud se to někomu nelíbí, má plné právo se odstěhovat, a pokud se odstěhovat nechce a pravidla taktéž dodržovat nechce, pak by měl být deportován. Podobně tvrdě se má jednat s Tureckem, které na Evropu pořád tlačí a vymýšlí si kdeco. Západ by konečně měl zahodit cukr a vzít do ruky bič, protože na Erdogana nic jiného neplatí. Putin jej dokázal přitlačit ke zdi s daleko menšími prostředky, než jaké má Evropa. Když chce Erdogan tvrdou hru, tak ať ji má. Když básní o tom, že Mosul byl kdysi turecký, tak by mu někdo mohl připomenout, že Izmir a Istanbul se kdysi jmenovaly Smyrna a Konstantinopol, byly křesťanské a patřily Řecku. Jednoho krásného dne by se mohl Erdogan probudit a zjistit, že dělá leda starostu Ankary.

Verbálním terčem Erdogana je i kancléřka Angela Merkelová. Vypadá to, že kancléřka má v současné době problémy snad na všech frontách. Setkání s Donaldem Trumpem nezakrylo evidentně rozdílné názorové postoje, je kritizována od zemí Visegrádu za uprchlickou politiku a od Martina Schulze z levicových pozic a teď ještě problémy s tureckým prezidentem. Je Merkelová politicky mrtvá? A do jaké míry vznikla tato situace její vinou? Nebo jde o souhru nepříznivých okolností?

Ačkoliv hluboce nesouhlasím s imigrační politikou Angely Merkelové, musím zdůraznit, že je to pořád silná politická osobnost. V době řecké dluhové krize jsem ji velice podporoval, tehdy mělo Německo se svým postojem absolutní pravdu, jenže pak přišlo něco, s čím si Merkelová neuměla poradit. Udělala několik chyb, které nechce nebo nemůže přiznat, ale navzdory tomu má pořád sílu, podporu a odhodlání bojovat. Nemyslím, že je politická mrtvola, nepodceňoval bych ji a nepřekvapilo by mě, kdyby se kancléřkou stala znovu, ačkoli bych sám volil někoho jiného. Nejsilnější a současně nejslabší stránkou Merkelové je, že je kariérní politička. Přesně to na ní německý tisk chválil, když po jejím setkání s Donaldem Trumpem napsal, že Merkelová „dobře váží slova“. Merkelová jako faktický lídr politického establishmentu Evropské unie už ztratila tu schopnost vybočit ze zajetých kolejí, uvědomit si, že spousta věcí už je jinak, třeba i riskovat a jednat opravdu rázně a ostře. Podobně jako další evropští politici si neuvědomuje či nechce uvědomit, že lidé už začínají mít toho „vážení slov“ dost. Teď je samozřejmě otázka, jestli u německých voličů převládne ta rostoucí nespokojenost, a proto podpoří někoho jiného, nebo zda zvítězí konzervatismus a dají znovu šanci Merkelové. Upřímně řečeno, Německo se ale asi ocitne ve velkých problémech tak jako tak, protože to, co se bude asi už brzy dít kolem islamismu v Evropě, bude tvrdým oříškem pro každého.

Šéf SPD a jejich kandidát na kancléře Martin Schulz podle komentátorů mobilizuje v Němcích úspěšně populistické tendence na základě levicových ekonomických myšlenek a na základě vymezování se proti Trumpovi apeluje v zásadě na německou hrdost a sílu německých zájmů proti prezidentu USA. Čím to, že najednou Němci jdou za ním a ani nechtějí „antiuprchlický program“?

Myslím, že podpora Schulze zákonitě odráží tu rostoucí nespokojenost Němců s Merkelovou a také syndrom „nové koště dobře mete“, ačkoli podpora kancléřky je pořád velká. Pokud lze věřit průzkumům, volby budou asi těsné, ale výrazná většina Němců pořád preferuje současnou velkou koalici CDU/CSU a SPD. Zdá se, že Schulz by raději vytvořil levicovou koalici s Die Linke a Zelenými, což ale u voličů moc velkou podporu nemá. Jinou věcí ale je, zda skutečně lze věřit průzkumům, protože v poslední době už se několikrát šeredně spletly, takže bych byl přece jen hodně opatrný. Navíc v Německu asi více než kdekoli jinde funguje ten efekt, který fungoval u prezidentských voleb USA, kde průzkumy selhaly zkrátka proto, že mnoho voličů nevypovídalo v průzkumech upřímně a nehlásilo se otevřeně k Trumpovi. Němci prostě chtějí být „slušní“ a nechtějí vzbuzovat dojem, že oni jsou zase ti špatní, kteří ubližují menšinám. Je tedy dost možné, že podpora Alternativy pro Německo je vyšší, než napovídají průzkumy, ale to je samozřejmě jen spekulace. Je ovšem komické, když Schulz apeluje na jakousi levicovou verzi německého vlastenectví a současně odsuzuje vlastenectví Trumpovo. Je to zřejmě jakési groteskní vyústění Schulzova hluboce skrývaného přesvědčení, že Němci jsou nějak „lepší“, a z titulu toho asi mají nárok na to „správné“ vlastenectví.