Narodil jsem se v komunistickém režimu tehdejšího Československa. Všechna média informovala v souladu s ideologií Komunistické strany Československa. Jak vy jste vyrůstala? A kdy jste si uvědomila, že je většina mainstreamových médií servilní k vládnoucí politické garnituře a některé informace zamlčuje?

Narodila jsem se v roce 1960 a vyrostla ve víře, že je Švédsko nejlepší, nejvíce prosperující a nejrovnoprávnější zemí na světě, což nic nemůže změnit. V roce 2016 ale žiji v Absurdistánu, kde jde všechno od deseti k pěti, kde jsou novináři horší než byli v bývalém NDR, a kde svoboda projevu neexistuje. Jako novinářka jsem začala pracovat, když mi bylo dvacet. Postupně jsem poznávala, že většina kolegů práci nebere tak seriózně jako já. Ale nikdy by mě ani v nejhorších snech nenapadlo, že bude naprostá většina z nich lhát svým čtenářům a posluchačům přímo do očí, jako to dělají dnes.

Proč tomu tak je?

Dělají to, protože nikdy, jako vy, nepocítili, jak vypadá život v totalitě. Ani si to neumí představit. Nazývají země jako Polsko, Česko či Maďarsko rasistickými. Přitom pravda je jinde. V postsocialistických zemích cítíte totalitní ideje na sto honů, a proto se bráníte masivní muslimské imigraci. Švédští novináři jsou stupidní a většina z nich si ani nepřipustí, jak málo toho vědí, a jak špatně vykonávají svou práci.

Prohlásila  jste, že si většina novinářů myslí, že jsou elita, že jsou výjimeční, že se nad obyčejné lidi povyšují. Můžete uvést příklad takového jednání?

Vyplývá to už jen z toho, jak o svém publiku mluví. Ve Švédsku o něm mluví jako o „Nisse i Hökarängen“ (pojem se blíží označení – lidé z ulice). Myslí si, že lidé jsou stupidní, že o světě nic nevědí a chtějí jen svou pizzu, pivo a televizi. Myslí si, že běžný čtenář či posluchač je strašný rasista, takže ho nemohou informovat o všech špatných věcech, které imigranti páchají, protože by se ti „lidé z ulice“ zvedli ze svých gaučů, odložili plechovky s pivem a šli ven mlátit uprchlíky.

Váš kolega z Dispatch International založil Mezinárodní společnost pro nezávislé zpravodajství. Jak je na tom organizace ve Švédsku?

Ve Švédsku bylo nemožné uspořádat nějaké setkání se Společností pro nezávislé zpravodajství. Všechna nenávist ultralevičáků a všechny ty novinářské lži nás přinutily, abychom se setkání vzdali. V Kodani nicméně organizace působí bez problémů.

Ve valné většině se hovoří o ruské propagandě. Moc se ale nemluví o propagandě americké, islámské či o propagandě neziskové sektoru. Proč?

Nejspíš kvůli tomu, že většina novinářů je součástí americké, multikulturní a muslimské propagandy, což platí i o nevládním sektoru. Proto o nich ani, jako o propagandě, nepřemýšlejí. Nicméně potřebují nepřítele a Rusko – které brání konzervativní hodnoty, křesťanství a ostatní z jeho hlediska ohrožené věci – vidí jako obraz nepřítele.

Máte nějaké osobní zkušenosti s chováním muslimů ve vaší zemi?

Nikdo mě neznásilnil, nikdo neobtěžoval. V tomhle smyslu ne. Nicméně jsem se musela přestěhovat z Malmö, kde jsem žila pětadvacet let. Z třetího největšího města ve Švédsku se stalo strašné místo, kde budou muslimové zanedlouho většinovou částí obyvatel a nastane rozklad.

Pro televizní stanici Russia Today (RT) jste komentovala silvestrovské sexuální útoky v Německu. Myslíte si, že se, s přibývajícími informacemi ohledně špatného chování některých imigrantů, změní i migrační politika Angely Merkelové či Francoise Hollanda?

Ne. Myslím si, že s jejich podivným projektem budou, i proti mínění obyčejných lidí, pokračovat.  A to nám může něco napovědět. Nedělají to pro své vlastní lidi, ale pro někoho jiného. Otázka je, pro koho?

Ostatně o RT se také hovoří jako o exportérovi ruské propagandy...

Ke mně se vždy chovali korektně. Nesleduji RT každý den, takže toho o ní říct víc nemohu.

Nicméně, není v zemích jako Belgie, Německo, Francie či Švédsko, pro změnu imigrační politiky již pozdě?

Doufám, že ne. Obávám se, že se u nás rozpoutá určitá forma občanské války. Nicméně ke konci zvítězíme, protože jsme chytřejší. Lidé se ale musí vzchopit a uvědomit si, že v určité fázi války už vlastně jsme.

Mohla by se západní Evropa změnit v území chalífátů?

Některé části možná ano. Nicméně věřím, že se Evropané spojí a islamisty vykopou.

Kdybyste byla lékařkou, jaký recept byste Evropě předepsala?

To je velmi jednoduché. Evropané by měli otevřít oči a přemýšlet o tom, jaký kontinent by chtěli zanechat svým dětem a vnukům.

Jak často jste slyšela, že jste rasistka či xenofobka?

Milionkrát. Nezajímá mě to. Vím, že nejsem. Usiluji o to, abych ochránila svou zemi a potažmo i celou Evropu od islámu, který je mnohem horší než nacismus a komunismus.

 Ingrid Carlqvist. Švédská spisovatelka, editorka a novinářka, která se narodila roku 1960 ve Stockholmu. Vystudovala žurnalistiku na Gothenburgské univerzitě. Společně s Larsem Hedegaardem vede internetové zpravodajtsví Dispatch International, které má ve svém podtitulu citát třetího prezidenta USA Thomase Jeffersona: „Naše svoboda závisí na svobodě tisku a ta nemůže být omezována, aniž by byla ztracena." Dispatch International je web kritický k islámu a v tomto ohledu i k často servilnímu přístupu mainstreamových médií. Často píše o problémech s imigrací a přizpůsobivostí uprchlíků. Je také významnou členkou Gatestone institutu. Napsala několik knih.