Krátce poté, co s vámi ParlamentníListy.cz uveřejnily začátkem roku rozhovor, jste začal mít potíže v práci. Vedení Sheffield Teaching Hospitals vás postavilo mimo službu. Čím to odůvodnilo?

Ano, rozhovor, který jsme spolu v lednu vedli, má zajímavé pokračování. Hned po jeho publikování dostalo ředitelství nemocnice písemné udání s datem stejného dne jako samotný rozhovor, jež upozorňovalo na text tohoto rozhovoru a na texty mých blogů, ze kterých prý vyplývá, že jsem rasista a pravicový extremista. Nemocnice neměla na výběr, než celou záležitost prošetřit. V rámci zachování objektivity je standardní postup ten, že dotčení pracovníci jsou po dobu vyšetřování „uvolněni z klinických povinností“. Prakticky to znamená, že jsem stále zaměstnancem nemocnice, od února však nepracuji ani na sále, ani na intenzívní péči. Bez zvláštního svolení dokonce nesmím do nemocnice vstoupit, nesmím komunikovat s nikým, kdo by mohl být vzat do vyšetřování. Na samotném vyšetřování samozřejmě spolupracuji, ale o tom teď nemůžu mluvit. Takhle to bude pokračovat do té doby, než se nemocnice dopracuje k závěrečné zprávě. Ještě musím uvést, že všechny informace v tomto i předešlém rozhovoru jsou mé osobní a nereprezentují názory, mínění nebo postupy Sheffield Teaching Hospitals.

Čekal jste, že se vašeho případu až tak chopí média?

Tak sedmého března o tom psali na předních stránkách britských novin. Psalo se hlavně o incidentu, kdy jsem v zájmu bezpečnosti pacientů nedovolil lékařce operovat s muslimským šátkem na hlavě. Nebylo to příjemné, tlak médií byl obrovský, dům byl jako v obležení. Do uzavření vyšetřování jsem však dal nemocnici své slovo, že se ke skutečnostem vyjadřovat nebudu. Proto jsem s médii komunikovat nemohl, nebylo však jednoduché to vydržet. Volali mi pak později z několika redakcí, že k případu dostávají četná vyjádření podpory a sympatií. To bylo samozřejmě potěšující.

Jak se k vám chová vedení nemocnice?

Nemocnici její situaci vůbec nezávidím. Kvalita každého lékaře je zde totiž průběžně vyhodnocována, je to celý komplikovaný systém. Musíme každoročně absolvovat appraisal, což je jakýsi mnohovrstevný osobní audit kvality, jednou za pět let pak revalidizaci k získání licence u lékařské komory, to je ještě náročnější. K tomu anonymně sbírané a nezávisle zpracovávané hodnocení od kolegů a pacientů. Myslím, že se bude obtížně vysvětlovat, proč není umožněno pracovat lékaři, který má dlouhodobě všechna tato hodnocení velmi uspokojivá, nebyly na něj žádné stížnosti, jehož morální i odborná integrita nebyla kompromitována. A to navíc v situaci, kdy specialistů s mojí kvalifikací a praxí je v celé zemi velký nedostatek.

Dozvěděl jste se, kdo vedení nemocnice na vás „upozornil“?

Teď už to vím, ta udání jsem měl možnost vidět. Byl to jakýsi pan Čulík. Nikdy předtím jsem o něm neslyšel, ale vypadá to, že ten pán hodně a rád píše. Těch udání totiž napsal víc a rozeslal je i na další místa, včetně místního bulváru. Pokud respektujeme svobodu projevu, pak „fair enough“, má na svůj názor právo. Trochu problém však je, že pan Čulík v textu udání, mírně řečeno, manipuluje s pravdou. Poněkud větším problémem pak je to, že výběr míst, kam udání rozeslal, byl dělán s úmyslem způsobit co největší škody. Kde se pán naučil takové estébácké praktiky, nevím, nicméně konkrétním provedením akce prý ohrozil osobní bezpečnost mou i mé rodiny. Byla mi dokonce doporučena policejní ochrana a museli jsme v důsledku těchto událostí udělat určitá opatření. O tom však teď nemůžu mluvit.