Jakou máte teď atmosféru na krajském úřadě?

Mezi těmi lidmi, kteří se pohybují kolem mě, úžasnou. Takové nasazení jsem ještě neviděl, jedou jak motorové myši. Když jsem unavený, což u mě sice nebývá zvykem, ale přeci jen někdy mám pocit, že bych se eventuálně mohl vyspat, a pak přijde SMS: vážím si vás pro váš lidský rozměr, a pokud byste měl padnout, bude mi ctí padnout s vámi, tak si dám sprchu, kafe a řeknu si, že ještě udělám další věci.

Četla jsem vaši on-line diskusi se čtenáři Deníku. V jedné z reakcí na dotaz jste řekl: „Osobně mám v tuto chvíli pocit, že už ani tak moc o politiku nejde, ale že se jedná o safari v přímém přenosu, které se dotýká i mojí rodiny.“ Docela silná slova, jakým způsobem se „safari“ projevuje?

Jednoduše a nejsou to silná slova. Pokud někdo sleduje mou ženu, jede s ní v tramvaji, vystoupí s ní a v okamžiku, když jsou sami, přiblíží se k ní a začne ji osočovat způsobem: Co si ten hajzl myslí?! Domníváte se, že je to normální?

Rozhodně není. Jak vaše žena zareagovala?

Řekla, že se s ním o tom nebude bavit a jak půjde někdo kolem, že ho zastaví. V podstatě ji osočoval ve verbálních útocích na mě, a když se pak objevil na ulici další člověk, tak dotyčný sklapnul a zmizel. Upozorňoval jsem svoji ženu, že měla sáhnout po mobilu a říct: Pane, do tří minut je tu policie a to, co děláte, se jmenuje stalking, a jestli chcete mít problém, můžete ho mít.

Znala toho člověka? Budete situaci nějak dál řešit?

Nebudeme, nezná ho. Říkala, že to byl nějaký starší pán, žádný bezdomovec, slušně ustrojen. Mirka se nikde v médiích neobjevuje, byla vyfocena snad někde při volbách. V posledním časopise Moravský senior jsem se také objevil na titulní straně, byly tam další čtyři strany rozhovoru se mnou včetně fotografií, také jedna společná s manželkou a také s vnuky. Ale to už jsou spekulace, kdo to byl, nevím. 

Má vaše žena strach, obavy?

Ne, to nemá.

Vrátím se k vám. V rozhovoru pro Seznam, jste popisoval nesrovnalosti, které se vlastně vyhrotily až do dnešní situace. Hovořil jste o tom, že vám byla vystavena „žlutá karta“. Když jsme u osobních věcí, vyhrožoval vám někdo?

Korektně musím říct, že žádné osobní výhrůžky nebyly. Bylo řečeno: toto, toto, toto splň. Nesplnil. Tak bylo řečeno: Máš žlutou kartu. Já jsem na to pravil: Ta se dává chlapci ve fotbale, asi se moc díváte na okresní přebor, ale my jsme jiná liga, pojďme se bavit na jiné úrovni. Nikdo mi žádnou žlutou kartu vystavovat nebude, chtěl jsem se s vámi seriózně dohodnout. Pak jsem vyzval pana Faltýnka k osobnímu setkání, bylo to v Prostějově, jasně jsem mu řekl svůj náhled na věc a sdělil důvody, proč jsem se tak rozhodl. Proč bych se měl já poslanci Parlamentu zpovídat jako hejtman? To mohu dělat pouze zastupitelstvu, nikomu jinému. Já jsem mu vysvětlil důvody a bylo mi řečeno: Ano chápu. Řekneš mu to? Tím mínil pana Okleštěka. Já jsem říkal: Ano, řeknu mu to v pondělí; a já jsem mu pak vysvětlil důvody. Chtěli se ještě sejít. A to bylo týden před tím, než jsem byl dotazován, kdy mám čas, a pak mi bylo sděleno, že požadují mé odvolání. Ale to mi bylo sděleno dvěma muži, ne hnutím ANO. Pak byl svolán klub zastupitelů, na který jsem nebyl pozván, a tam bylo řečeno, že se toto dává na stůl. Pokud plukovník dává na stůl nějaký názor, vojíni většinou souhlasí. Když někdo přemýšlí, chytí je na lži a na to nemusím být Colombo. Mediálně vše bylo ventilováno tak, že vlastně odspodu, od náměstků přišel impuls; a teď říkali ty nesmysly…

Že nekomunikujete s náměstky?

Přesně tak. Přičemž byly porady, náměstci se u mě scházeli, řešili jsme věci, byli jsme na asociaci krajů, tři náměstci byli se mnou na zasedání ANO v Praze. To je nekomunikace? To říká člověk, který je v Olomouci jednou za čtrnáct dní, protože jinak je v Parlamentu? On ví, jak se komunikuje? To byla holá konstrukce. Skutková podstata věci byla, že šlo o požadavek klubu zastupitelů, na který jsem nebyl pozván.

Jak situaci popisujete, vypadá poměrně zvláštně...

To není zvláštní, to je norma.

Jak to myslíte, norma? Pro koho?

Takových lidí je… Dnes mi volali hned dva. Říkám jim, prosím vás, nevolejte mi, dejte to na papír, jestli máte odvahu, podepište se, napište, že se vám to stalo taky, pošlete e-mailem. Ať já mám něco v ruce. Neprojednal jsem s nimi, zda mohu dát jejich jména do tisku, takže je nebudu říkat. Ale popíšu stav. Byl tu člověk, poměrně významná osobnost na oblasti, odtáhl celou kampaň, moderoval mítinky, vozil mě po focení, počítal s tím, že bude můj náměstek. Nebyl. Nebylo to moje rozhodnutí, bylo to politické rozhodnutí. Pak mu byl nabídnutý handl, že bude předsedou komise nebo výboru. Nebyl. Prostě odstřelen.

Začínám kampaň v Koutech, kde byla prezentována elektrifikace, vše zpunktoval jeden muž. Ti lidé provedli neskutečnou věc během několika měsíců. Klobouk dolů. Tento člověk mi napíše e-mail a říká: Pane hejtmane, to nesmíte vzdát, protože já když jsem toto učinil, najednou jsem byl postaven na kandidátní listinu na čestné 46. místo. Byl tak populární, to bylo neskutečné! No, co kdyby mohl třeba někoho přeskákat, že…?

A ještě poslední případ vám řeknu, určitě se na mě pan primátor nebude zlobit. Ve čtvrtek u mě byl pan primátor Liberce, kdysi krajský předseda hnutí ANO, tomu byla zrušena pro jistotu celá liberecká buňka. Byl zakládajícím členem, měl průkazku číslo 28.
Mám to jmenovat dál? Já jsem chyba systému. Znovu říkám, že nemám problém s hnutím ANO, jsou tam stovky lidí, kteří jsou slušní, čestní, pracovití, chytří. Ale ti lidé, kteří tohle spustili, si neuvědomují, co udělali. Ne Košta, oni poškozují ANO. Vždycky jsem říkal, že klid a dobrá práce kraje je nejlepší politická kampaň a nemusíme dělat ani billboardy. Když kraj bude dobře pracovat, bude mít hejtmana za ANO, koalici, ve které je ANO, ANO bude všude a lidé hnutí budou volit. Je to opravdu jen zabedněnost a zaslepená ambicióznost skloubená s tím, že ten člověk je jen intelektuálně plachý, nebo jsou v tom ještě jiné zájmy? Ale to už bych spekuloval. Média mě chtěla pozvat do duelu s Andrejem Babišem. Říkám, proč s ním? Já s ním nemám problém. Ale dejte mě do duelu s jiným člověkem a přijdu za pět minut.