Pane prezidente, co soudíte o prohlášení lucemburského ministra zahraničí Jeana Asselborna, který vyzval Evropskou unii, aby ze svých řad vyloučila Maďarsko? Je to prý jediná možnost, jak v EU zachovat jednotu a společné hodnoty. Budapešť se podle něho k válečným uprchlíkům chová téměř hůř než ke zvířatům.

Každý politik někdy ujede a já bych taktně přešel tento úlet lucemburského ministra zahraničí. A nebudu tak dramatický, abych navrhoval vyloučení Lucemburska z Evropské unie se zdůvodněním, že Lucembursko je v podstatě daňový ostrov uvnitř Evropské unie, kam si ulejvají peníze nejrůznější pseudopodnikatelé jenom kvůli tomu, že Lucembursko má velmi benevolentní a principům Evropské unie neodpovídající daňovou politiku.

Co se týče přístupu některých států k imigrantům, poslední dobou se situace vyostřuje v Itálii. V několika městech na severu země dokonce skupiny migrantů demonstrovaly a uchylovaly se k násilí s tím, že jim v zařízení např. nehraje televize, nechutná jim jídlo a dostávají málo peněz. Nemělo by o ně být postaráno přece jen lépe?

Samozřejmě že je zapotřebí, aby měli nejen barevnou televizi, ale i langusty, šampaňské, kaviár a další pochutiny… Nikdo je pochopitelně nenutí pracovat, protože většinou ani pracovat neumějí, nemají k tomu odpovídající vzdělání, a tak se připravují na sociální dávky. Teď právě v Rakousku před několika málo dny proběhla diskuse, že rakouský rolník nebo farmář, který celý život poctivě pracoval, bude pobírat penzi, která je nižší než příspěvek, který se bude vyplácet migrantovi. Myslím si, že to je nesmysl, je to nespravedlivé a mělo by se tomu zabránit.

Přijal jste na Hradě rakouského prezidentského kandidáta Norberta Hofera, který vám představil svůj projekt „Unie v Unii“. Můžete blíže říci, o co by mělo jít?

Není důležité, jak to nazveme, důležité je, jaký to bude mít věcný obsah. V této souvislosti nejde o novou myšlenku. Jde o myšlenku, která už dlouhou dobu má svůj původní název a ten se jmenuje Visegrád +, což znamená rozšíření spolupráce Visegrádské čtyřky s dalšími sousedními zeměmi. Nejenom s Rakouskem, ale například i se Slovinskem, Chorvatskem apod.

Myslím, že bez ohledu na název je to rozumná myšlenka, protože chce-li jakákoli členská země EU prosadit své zájmy, musí tak činit ve společenství s jinými zeměmi. Sama nemá příliš velkou šanci.

Premiér Sobotka ale oznámil, že odmítá z Unie kohokoli vylučovat a vytvářet „Unii v Unii“ s tím, že všech 27 zemí teď musí spolupracovat...

No tak já si myslím, že pan premiér Sobotka by si měl přečíst, co to znamená Visegrád +, a měl by se dozvědět, že je to dlouhodobá idea, proti které až dosud nikdo neprotestoval.

Rusko se nedávno „usmířilo“ s Tureckem, prezidenti Putin a Erdogan podepsali vzájemné dohody, oba státy spolu budou spolupracovat. To vystrašilo některé západní lídry s tím, že Turecko coby člen NATO se začalo nebezpečně bratříčkovat s diktátorem Putinem. Jak to hodnotíte vy?

Nemyslím si, že Vladimir Putin je větší diktátor než pan Erdogan, možná naopak. V každém případě ale platí, že nevidím nic špatného na tom, když dvě země spolu rozumně spolupracují, nevyhrožují si sankcemi a nacházejí i některé společné zájmy.

Z Rakouska už zazněla opakovaná prohlášení, že by mělo dojít k definitivnímu ukončení přístupových rozhovorů Turecka k EU. Byl by to správný krok?

Původně se říkalo, že bude-li v Turecku obnoven trest smrti, je to „červená čára“ a přes tuto čáru už žádné jednání nevede. Na druhé straně turecký ministr zahraničí nedávno prohlásil, že trest smrti obnoven nebude, takže oddělme dvě věci – bezvízový styk a přistoupení Turecka k Evropské unii.

To první mělo být původně na podzim tohoto roku, ale vzhledem k tomu, že Turecko odmítlo zrušit tzv. antiteroristické zákony, což byla podmínka EU, tak zřejmě bezvízový styk, pokud EU nechce ztratit tvář, nebude. Nemyslím si, že je to špatně, protože přece jenom by to znamenalo jistý nekontrolovaný příval Turků do Evropské unie.

Druhá věc jsou přístupová jednání, kde Turecko ještě musí zvládnout řadu kapitol. Jsou to jednání dlouhodobá, a zda Turecko bude nebo nebude přijato do Evropské unie, samozřejmě záleží na vůli členských zemí a nezapomeňte, že tam stačí veto jednoho členského státu, a já vám prozradím, který stát to možná bude vetovat, a to je Kypr. Řecká část Kypru je ostře protiturecká a není vyloučeno, že tedy už tím, nehledě na jiné faktory, se vstup Turecka do EU zablokuje.

A členství Turecka v NATO? Dokonce americký ministr zahraničí vyslovil výhrůžku, že by Turecko mohlo být vyloučeno… Je ta otázka na pořadu dne?

Já myslím, že zatím není. Turecko samozřejmě potřebujeme jako nárazníkový stát proti Islámskému státu. Pokud jde o vstup Turecka do syrské víceméně občanské války, lze ho vítat do té míry, pokud bojuje proti Islámskému státu, nelze ho vítat, pokud současně bojuje proti Kurdům.

Prezident Miloš Zeman s autorem rozhovoru při nedávném křtu knihy Tato země je naše

• Rozhovory prezidenta Miloše Zemana s Radimem Panenkou ZDE

Ve středu po roce vystoupíte na Valném shromáždění OSN v New Yorku. Očekávám, že navážete na své loňské vystoupení. Vidíte nějaký posun v tom, zda už Západ bere vážně hrozbu sílícího islámského terorismu?

Myslím si, že po teroristických útocích v západní Evropě se klima poněkud změnilo, ale podle mého názoru stále ještě ne dostatečně. Já ve svém projevu upozorním na to, že již čtrnáct let se diskutuje konvence Organizace spojených národů o tom, co to je a co to není terorismus. A myslím si, že tyto procesy je zapotřebí urychlit. Stejně tak je zapotřebí dosáhnout toho, aby v Afghánistánu nebyl po vítězství Tálibánu nový Islámský stát. A konečně budu apelovat na přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN o boji proti terorismu a s citací některých zatím spících článků Charty OSN o vytvoření ozbrojených sil OSN jako protiteroristických jednotek.

Média zveřejnila plné znění odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v kauze Peroutka a Peroutkova vnučka Terezie Kaslová je prý rozsudkem uražena a dotklo se jí to víc, než vaše původní slova. Co na to říkáte?

Mohu odpovědět jenom to, že kdo se cítí uražen rozsudkem soudu, není demokrat.

Když se bavíme o soudu, nedávno se uskutečnilo i líčení ve věci krádeže prezidentské standarty a její nahrazení červenými trenýrkami. Soud konstatoval, že nebyl spáchán trestný čin a krádež nebyla prokázána. Nepředložil snad Hrad dostatek důkazů? Nebo jak si to vysvětlujete?

Hnutí Sto hoven, piš, jak slyšíš, nejdříve tvrdilo, že prezidentskou standartu odvál vítr, ale patrně ji zase přivál zpátky této organizaci, což můžeme klasifikovat jako lež. Pokud jde o rozstříhání této standarty, vy víte, že to vzbudilo odpor i v kruzích těch lidí, kteří ne zrovna sympatizují s prezidentskou kanceláří či se mnou, protože je to v podstatě barbarský čin. Jsem rád, že se státní zástupkyně v této věci odvolala, takže soud bude pokračovat a možná že to dopadne stejně jako v kauze Peroutky. To znamená, že odvolací soud zaujme jiné stanovisko než soud prvoinstanční. Někteří mladí soudci nebo soudkyně nemají příliš vyvinuté historické znalosti.

Poté, co jste poskytl rozhovor britskému The Guardian, vyšel ve stejných novinách komentář publicisty Jakuba Patočky, který o vás píše, že jste „pitomec a odporný člověk“. Jste prý také důkazem, že se postkomunistickým zemím nepodařilo vybudovat přijatelnou formu demokracie. Nelitujete, že jste rozhovor Guardianu poskytoval?

Já jsem zdvořilý člověk, a když mě někdo slušně požádá o poskytnutí rozhovoru, tak mu ho poskytnu. Já nebudu říkat odpověď, že Jakub Patočka je pitomec. Budu konstatovat, že je evidentně neúspěšný člověk, protože byl předsedou Strany zelených a neuspěl. Byl to šéfredaktor Literárních novin a také odešel. Myslím si, že je zklamaný, frustrovaný a já neúspěšnými lidmi do jisté míry pohrdám a částečně je i lituji.