Jaké jsou podle vás hlavní příčiny Brexitu?

Víte, prožil jsem v reálném socialismu více než polovinu svého dosavadního života. Byl jsem odpůrcem toho režimu a mrzelo mě, že lidé se mu podrobují více, než bylo nutné pro přežití. Byl jsem ale optimista a říkal jsem, že lidé sice toho hodně vydrží, ale nesnesou jedno: když z nich politici dělají hlupáky. Nu a když nám byla poskytnuta příležitost, využili jsme ji. Vznešeně se říká, že jsme si chtěli vydobýt svobodu. Ale fakticky to byla touha nenechat ze sebe dělat blbce. Také nyní to Evropané takto cítí a chtějí setřást jho ponižování a studu za to, že se nechali manipulovat. Britové to dali najevo hlasem pro „Leave“.       

Ještě mi dovolte jednu poznámku. Po příčinách Brexitu nyní pátrají zejména představitelé establishmentu, jako by šlo o prohraný sportovní zápas nebo o vadný výrobek, čili: kde soudruzi v UK udělali chybu? Je ale třeba spíše zkoumat význam Brexitu. Establishment už oprávněně cítí blížící se katastrofu a propadá panice. Rozhodnutí „Leave“ znamená, že příslušníci evropských národů toho mají po krk a raději volí zdánlivě nejistou alternativu, než by dále snášeli aroganci evropských pseudoelit.

A jaké budou důsledky? Decentralizace, či centralizace EU? Nebo tlak elit na centralizaci, tlak lidu na decentralizaci, a tím pádem napětí a pak „prasknutí“ a rozpad EU?

Kdybych chtěl být superstručný, řekl bych, že to poslední. Ale rozveďme to trochu. Staří Řekové říkali, že když se bohové rozhodnou někoho zničit, tak ho zaslepí pýchou. Takový člověk své chyby nenapravuje, ale naopak prohlubuje, až nakonec zahyne. A to právě očekávám od představitelů EU a jejich přečetných nohsledů. Oni dobře vědí, že by měli decentralizovat, ba rozvolňovat, ale tím by přiznali chybu. A právě proto očekávám přitvrzování. Hitler po Stalingradu vyhlásil totální válku.

Dnešní „europanstvo“ asi také sáhne k mimořádným prostředkům. Odpůrci EU jsou předem – často dříve, než něco řeknou – nálepkováni jako extremisté, fašisté, „nahnědlí“ a podobně. Tím mají nejen být diskreditováni, ale otevírá se tak možnost kriminalizace jejich postojů. Silně se obávám stupňování represe a ničeho se neštítících kampaní. Koneckonců o kampani „HateFree“ jsme mluvili nedávno. Vítězství našich britských přátel je tedy také významné tím, že vytvořili precedens legální a nezpochybnitelné cesty, jak dát bez nebezpečí najevo svůj postoj.

Víme, že Nizozemci a Francouzi odmítli Evropskou ústavu. Nahradila ji Lisabonská smlouva, kterou odmítli Irové. Museli pak hlasovat znovu. O čem to vypovídá? Demokracie jen tehdy, když občané hlasují tak, jak si politici přejí?

Ano. A to jste zapomněl na rok 1993, kdy Maastrichtská smlouva, kterou byla založena EU, vstoupila v platnost až dlouho po podpisu. Tenkrát ji v referendu odmítli Dánové. Po určitých ústupcích Dánsku museli hlasovat znovu a podruhé se to „povedlo“. Tedy již sám začátek fungování EU byl poznamenán arogancí a nedemokratičností. Napsal jsem tehdy do Literárek článek chválící nebojácnost statečných Dánů. Sám bych si ho dnes rád přečetl.     

Dá se očekávat, že vlády nebudou chtít o setrvání v EU nadále vypisovat referenda. Pokud se nemýlím, náš pan ministerský předseda už se nechal v tomto smyslu slyšet. To znamená, že se bojí vyjádření lidové vůle, to se mi líbí. Ale ono jim to nepomůže. Tam, kde nebude k dispozici referendum, se antiestablishmentové strany dříve nebo později prosadí napřed do parlamentu a pak do vlády. Europanstvo pak možná sáhne k drastičtějším prostředkům, jako je nevyhlášení voleb, nebo naopak vyhlášení výjimečného stavu. To pak ale bude jejich úplný konec…