K „vajíčkovým protestům“ vůči prezidentovi Miloši Zemanovi, které se odehrály 17. listopadu na Albertově, jste již řekla, že vám to nepřipadalo nevhodné a že byste si snad také hodila. Máte stále stejný názor?

Ano. Mně skutečně přišlo, že bych si také hodila, neboť k tomu bylo několik důvodů. Ale hodit si vejce není žádné řešení. To ovšem těm, co je házeli, nedošlo. Omlouvá je, že jsou mladí. Navíc já hrubě nesouhlasím s panem rektorem Tomášem Zimou, který řekl, že házení vajíček je neslušné. Kdybych já byla na místě těch, kteří byli cílem protestu, tak bych se nad sebou hodně, hodně zamyslela. K tomu ale nedošlo – nevypadá to totiž na to, že by se pan prezident nad sebou zamyslel, že by přibrzdil a neprovokoval a nepletl se, do čeho by se jako prezident neměl plést. Na druhou stranu si ale všimněte, že dnes nikdo nepřizná, že Zemana jako prezidenta volil.

I když v nynějších protestech proti Zemanovi prsty nemám, tak to na druhou stranu neznamená, že je mi to lhostejné. Víte, v mém životě figurují jen prezidenti dva. Jednoho jsem nezažila, neboť to byl prezident Masaryk. Ten druhý je Václav Havel, který zřejmě bude mým doživotním prezidentem. a to přestože jsem v jednu dobu měla pocit, že budou následovat další Havlové, co alespoň budou mít právo na to viset dětem ve třídě na obraze jako vzor. Jak to ale říkají skeptici? Přece tvrdí, že v tomto národě není z koho vybírat! Podle mne by bylo z koho, ovšem mnoho lidí nejde ani volit, a jako důvod k tomu zmiňují, že jejich hlas stejně nic nezmění. Podle mne ale nemají pravdu.