Jen pár dnů poté, co se Evropská komise rozhodla zahájit řízení s Českou republikou kvůli tzv. nerespektování přijímání migrantů na základě stanovených kvót, přišla německá europoslankyně za Stranu zelených Ska Kellerová s nápadem, aby se do východoevropských zemí neposílali jednotliví uprchlíci, ale celé syrské vesnice. Stalo by se přijetí a integrace v nových domovech jednodušší, jak tvrdí spolupředsedkyně frakce zelených stran v Evropském parlamentu?

Stal by se samozřejmě přesný opak. Jakou motivaci by taková přesídlená vesnice měla k tomu, aby se učila česky a přejímala zdejší kulturní standardy, když budou všichni žít „mezi svými“, jen o pár tisíc kilometrů dále? V podstatě by vznikla „buňka Sýrie“ uprostřed Evropy. Vůbec si neumím představit, jak by se v takové vesnici třeba vymáhalo české právo.

Nutno ale říci, že tohle nebylo dobře přijato ani v Německu. Strana zelených jde poslední dobou v průzkumech dolů, protože je vnímána jako parta lidí, kteří si vzali za cíl nařizovat ostatním, jak mají správně žít, a přitom si kolem sebe budují nějakou virtuální realitu, která je dost odtržena od skutečnosti. Oni měli vždycky výraznou volební základnu mezi bohatšími státními úředníky na západě země, ale i tahle vrstva už je začíná opouštět, protože zelené proimigrační nadšení se začíná negativně podepisovat na bezpečnosti ve městech. Do spolkového sněmu se asi dostanou, ale není moc pravděpodobné, že by se dostali do budoucí německé vlády. A na to si přitom ještě před pár lety dělali naděje.

Naopak velice ostře se proti kroku Evropské komise ozval bývalý český prezident Václav Klaus. Označil to za záměr povinně dosídlovat území našeho státu cizinci a prohlásil, že nesmíme dopustit přeměnu naší země v multikulturní společnost nepřizpůsobivých komunit, jaké vidíme v současnosti ve Francii či Velké Británii. Nejsou to zase až přehnané výroky včetně Klausovy výzvy, že nastal čas začít připravovat odchod naší země z Evropské unie?

Přijde na to, jak vážně bude Komise prosazovat svoje požadavky na redistribuci migrantů v rámci EU. Pokud se rozhodne je protlačit vší silou, bez hledání kompromisu přijatelného pro nás, tak se naše příští vláda nevyhne rozhodnutí: buď se podrobit a nechat si sem naimportovat zárodky budoucích banlieues, nebo přistoupit na konfrontaci, ve které není předem vyloučeno vůbec nic, ani možnost, že nás z té EU tzv. vyhodí. Švejkovat se dá jen po určitou dobu, jednoho dne dojde na lámání chleba.

Reálně na nás Juncker může činit nátlak hlavně skrze evropské dotace. Já osobně zastávám názor, že žádné cyklostezky ani rozhledny nestojí za to, abychom si dovezli do země deset či dvacet budoucích Molenbeeků (notorická problémová arabská čtvrť v Bruselu). Klidně ať si ty peníze nechají, stejně je budou potřebovat na neustále rostoucí sociální dávky pro svoji nově dovezenou omladinu.

Je ovšem otázka, jak to například budou vidět ti politici, kteří z takových dotací bohatnou, a to zejména „po volbách“, kdy už je obyvatelstvo nebude moci vytrestat za to, pokud náhle změní kurz. Před volbami nepochybuji o tom, že od každého uslyšíme hlasité odmítnutí. Po volbách to může být jiná. Však čtenáři vědí, kolik předvolebních slibů se kdy dodrželo.

Ze zcela jiné pozice pohlíží na přijímání migrantů v České republice teolog Tomáš Halík. Ten se k tomuto tématu velice obšírně vyjádřil v rozhovoru pro Info.cz. Jak se lze vypořádat s jeho námitkou, že u nás máme asi dvanáct uprchlíků, ale je kolem toho šílená hysterie a strach je tu daleko větší než tam, kde jsou miliony uprchlíků?

Je zajímavé, že tihle velcí Evropané najednou, když jde o otázku masové migrace, odmítají pohlédnout byť jen dvacet kilometrů za české hranice a pozorovat, co se děje u sousedů. Ve všem ostatním máme mít celoevropské vnímání a rozhled, ale jakmile jde o něco, co se jim nehodí do krámu, tak jako by existovala jen naše kotlinka a kolem ní byl širý nepřekročitelný oceán, přes který k nám nikdy nic nedolehne.

Objektivně vzato, není mezi Českou republikou a Německem zase takový rozdíl. Nám se to možná jeví jinak, ale z pohledu imigranta, který přišel z Bangladéše nebo Čadu, jsou ČR a Německo téměř stejné země, stejné kultury. My Evropané také moc nedokážeme rozeznat kulturní rozdíly uvnitř indické federace nebo třeba mezi Mali a Nigerem. Z odstupu nám splývají.

Hlavní rozdíl mezi ČR a Německem z hlediska toho přistěhovalce spočívá v sociálním systému, který u nás není vůči žadatelům o azyl nijak štědrý, kdežto na Západě ano. A druhý důležitý rozdíl je v tom, že u nás zatím neexistují masové komunity, do kterých by takový příchozí jedinec mohl zapadnout a cítit se „jako doma“. Jinak mu může být jedno, jestli žije v Praze nebo v Berlíně. Počasí stejné, jazyk cizí jako cizí, osobní perspektiva stejně mizerná – bez vzdělání může dělat nanejvýš pomocné práce za pár korun nebo pár euro, což není žádné terno ani u nás, ani u nich.

Všimněte si, že ty hlavní rozdíly se můžou změnit. Pokud EU protlačí nějaký systém, podle kterého budou migranti dostávat v celé EU stejně vysoké sociální dávky, začne být ČR pro ně přitažlivá, protože životní náklady jsou tu nižší než v Německu. A tím začne vznikat ta komunita, která bude působit jako druhý přitažlivý faktor. Během pěti let pak může být Praha zmultikulturněna v pařížském stylu, kdy celé čtvrti budou mluvit arabsky nebo somálsky.

Samozřejmě by takový celoevropský sociální systém měl za následek příval dalších milionů lidí z chudých oblastí světa, v důsledku čehož by jednoho dne na ty dávky nebyly peníze, a můžete si domyslet, co by se stalo potom.

Posuďte sami, jestli snaha zabránit takovému vývoji je hysterie. Já si myslím, že je to racionální jednání a projev snahy o sebezáchovu.

Je naší povinností prokázat solidaritu tváří v tvář migračnímu problému, když přijímáme miliardy od Evropské unie, jak profesor Halík také připomněl?

My kdo? To „čerpání“ probíhá dost nerovnoměrně. Ti, kdo by nesli náklady – a nejenom finanční, rovněž náklady v podobě bezpečnostních rizik – by byli jiní lidé než ti, kdo nejvíc profitují z evropských dotací.

Bylo by dobré připomenout, že v době vstupu do EU nám nikdo ani nenaznačoval, že součástí členství je pozvolné nucené přesídlování etnických skupin z rozvojového světa do naší země. Nezavázali jsme se vstoupit do africko-arabsko-afghánské unie, ale do unie Evropské. Ta ovšem poslední dobou čím dál více ztrácí svůj evropský charakter – projděte se po Paříži nebo Bruselu a počítejte Evropany… Spíš si myslím, že je to naopak a že svoje závazky nedodržela EU. Součástí evropských smluv je například důsledná ochrana schengenské hranice, což se s dovozem tisíců neidentifikovaných migrantů od libyjského pobřeží absolutně neslučuje.

Tomáš Halík, který je pro část společnosti morální autoritou, vyzval, abychom neházeli vše na uprchlíky, že u nás bylo v poslední době daleko víc teroristických nebo násilnických útoků ze strany běžných českých občanů, kteří někoho zabili. Máme přijmout tento jeho způsob nahlížení, že svět je nebezpečný, a to nebezpečí může přijít odkudkoli, takže proč hrozbu násilných útoků spojovat s migranty?

Tak například pravděpodobnost zásahu bleskem je také dost malá, ale stejně si myslím, že by se pan Halík nešel v bouřce postavit na vrchol Sněžky v dobře navlhčeném měděném brnění. A to přestože z titulu své funkce má určitou „protekci shůry“.

Nepochybně máme svých kriminálníků dost, ale nevidím důvod, proč si dovážet další problémy k těm již existujícím. Tím spíše pak takové věci, jako je náboženský fundamentalismus, který už před našima očima rozvrátil několik blízkovýchodních států. To je něco, co zatím neznáme, a já osobně ani moc nestojím o to to poznat. Kdykoliv vidím skupinku vousatých salafistů, jak na německé ulici rozdává pamflety, mám z nich husí kůži. To jsou přesně ta hnutí, která touží po nastolení celosvětového chalífátu libovolnými prostředky.

Nemá ale Tomáš Halík pravdu v tom, že většinová nálada proti přijímání uprchlíků je v české společnosti způsobena tím, že jsme dlouhodobě masírováni propagandou, která jen posiluje strachy v nás?

Podle mých zkušeností mají nejvíc odmítavý postoj k masové imigraci z rozvojového světa vojáci, kteří tam sloužili a viděli ty neřešitelné a krvavé konflikty osobně. Pak následují bývalé manželky exotických šviháků, které si užily tamní kultury na vlastní kůži. Na třetím místě jsou pak lidé, kteří působili na Západě v nějakém méně prestižním povolání a byli nuceni bydlet v levné části města – což je obvykle synonymum pro ghetto.

Chcete-li znát reálné poměry, neptejte se pátera Halíka, který zná ze Západu hlavně dobré hotely a konferenční sály. Zeptejte se řidiče autobusu z Nymburka, na kterého při práci v Nizozemsku co chvíli marocká mládež vytáhla nůž. Nebo šoféra kamionu, který musí jezdit přes Calais. Možná by stálo za to vyzpovídat právě tyhle lidi se zkušenostmi z terénu. Oni nejsou pro Info.cz nebo DVTV dostatečně velké celebrity, ale jejich zážitky jsou autentické a pro čtenáře by určitě šlo o zajímavé čtení.