Katalánský autonomní parlament, který se snažil uspořádat referendum o nezávislosti, překvapil tímto krokem celý svět. Stejně tak potom i španělská vláda, která kroky ohledně ilegálních voleb Katalánců tvrdě potlačila. Mají Katalánci vůbec právo na takové referendum, když je prý v rozporu se španělskou ústavou a odmítl ho i tamní ústavní soud?  A co říci na fakt, že policisté mlátili demonstranty při protestech hlava nehlava, ženy, starce, všechny bez rozdílu. Jaký názor v této souvislosti zastáváte na celou záležitost?

Celá situace je naprosto jasná. Z hlediska ústavního pořádku jsou Katalánci v bezvýchodné pozici. Španělští europoslanci to tento týden na plenární schůzi vyjádřili zcela jednoznačně. Katalánsko se může osamostatnit jedině v případě, že nejprve dojde ke změně španělské ústavy. O takovou změnu se mohou Katalánci pokusit. Jejich pokus jim však nevyjde, protože budou vždycky přehlasováni. Takže buď budou držet hubu a krok, anebo nastoupí represe. Na rozdíl od represí generála Franka, kterým byli Katalánci s mimořádnou brutalitou vystaveni v dobách fašismu, se nyní jedná o demokratické represe, demokratické obušky a demokratické gumové projektily. Vše je tedy tentokrát v souladu s našimi nejvyššími evropskými hodnotami. 

Dá se nyní vůbec předpokládat další vývoj situace? Katalánský parlament se v pondělí 9. října chystá vyhlásit samostatnost. Španělská vláda hovoří o represích za podvratnou činnost a nerespektování zákonů ze strany Katalánců a o dalších policejních zákrocích včetně rozpuštění katalánského parlamentu. Jak to může dopadnout?

Možností je hned několik. Do pondělka může být pomocí slibů a zastrašování rozložen katalánský parlament, takže k vyhlášení nezávislosti vůbec nedojde. Pokud rozložen nebude a nezávislost vyhlásí, dojde k represím srovnatelným s těmi, k nimž dochází zcela běžně v Turecku. Lidé budou zavíráni, protestní shromáždění budou násilím rozháněna, propaganda začne tvrdit, že ve všem mají prsty Rusové. Stoupenci Katalánska uspořádají ve velkých evropských městech několik demonstrací, kde budou vykřikovat „my všichni jsme Katalánci!“ Po krátké době vlna opadne. Na jiné straně Evropy dojde totiž ke zcela „nečekanému“ atentátu islamistů, kteří jsou rozrušeni a mají potíž s integrací, a pozornost se přesune zase tam. O Vánocích už nikdo nebude vědět, že byly zkraje podzimu v Barceloně nějaké rozmíšky. Španělská prokuratura toho náležitě využije.

PŮLNOČNÍ ROZHOVORY PARLAMENTNÍCHLISTŮ.CZ

Čeká nyní Madrid stejně tuhý boj jako s Basky? A může i tato národnostní menšina znovu obnovit svůj boj za nezávislost? Existuje vůbec nějaký rozdíl mezi národnostními požadavky Basků a Katalánců? Není na obzoru nová občanská válka ve Španělsku, tentokráte z národnostních důvodů?

Podobností mezi Katalánci a Basky je celá řada. Včetně toho, že tato území se rozprostírají po obou stranách Pyrenejí a že ve Francii mají oba tyto historické národy sice požadavky mírnější než ve Španělsku, existují tam však velice silná pouta solidarity. Španělští Baskové se sice v posledních letech zklidnili a předali vládě v Madridu dokonce i arzenály svých zbraní, brutální postup španělské policie je však může vést k přehodnocení postoje, což bych nikomu nepřál.  

A proč došlo k těmto snahám Katalánců právě nyní? Má na to vliv například ne zrovna skvělá kondice španělské ekonomiky? Není přece žádným tajemstvím, že i Madrid vrší obrovské dluhy a nezaměstnanost mladých lidí se tam pohybuje ve vysokých číslech.

Ty údaje o vysoce nadprůměrném podílu Katalánska na výkonu španělské ekonomiky jsou známy. Také Baskové mají nadstandardní ekonomické výsledky. Španělsko je na jejich výkonnosti do značné míry závislé. Pokud by se osamostatnili, z Madridu by se poměrně rychle mohly stát nové Atény. Proto uslyšíme od španělského krále ještě tolik dojemných řečí o tom, že Španělsko je vlídnou vlastí pro všechny své národy a nikdy je nepustí ze své otevřené náruče.