Velmi se diskutuje o budoucnosti liberální demokracie. Mnozí, včetně maďarského premiéra Orbana, zatracují především onu první část, tedy liberalismus. Viní jej ze situace, v níž se dnes Evropa nachází. Není ale ve skutečnosti na vině spíš demokracie, její bezbřehá podoba, kde lid vládne, slovy Aristotela jen ve svůj vlastní momentální prospěch?

Aristoteles by asi neřekl, že v dnešní průměrné západní demokracii panuje bezbřehá vláda lidu. Spíše by si povšiml toho, že se vládnoucí elity pokouší v Sokratovské tradici o "vládu moudrých" tedy vytěsňují lid od moci, určují z titulu intelektuální a morální nadřazenosti, to co je pro něj dobré, a přehlíží to, co lid skutečně zaměstnává.

To by bylo tolerovatelné, kdyby byla vláda elit skutečně moudrá a úspěšná. Ale obávám se, že o tom nemůže být ani řeči. Aristotelovu skvělému mozku by jistě neuniklo, že výsledky této "vlády moudrých" nejsou právě omračující. Všiml by si nepřetržitého řetězce chybných ekonomických a politických rozhodnutí, jako je třeba reakce na "Arabské jaro", zmatečná ekologická politika, krátkozraká politika vůči Ukrajině a Rusku, hypertrofovaný finanční průmysl, finanční krize a vzápětí nová gigantická finanční bublina, rostoucí sociální nerovnost v nejvyspělejších státech Západu a tak dále.

S podivem by Aristoteles jistě zaznamenal to, že spíše než lid je to právě demokratická vláda, kdo se stará o svůj vlastní momentální prospěch a pomíjí dlouhodobé důsledky svého chování. Dělá přitom všechno proto, aby se vymkla vlivu voličů, ale sama podléhá vlivu špiček finančního průmyslu a medialní elity. První operuje diskrétně za zavřenými dveřmi a prosazuje velmi efektivně zájmy své branže. Druhá zneužívá privilegium rozšiřovat své názory, aniž by za to nesla odpovědnost. Své vlastní zveřejněné mínění přitom vydává za mínění veřejné. Špičkoví politici, kteří vlastní společnosti znají převážně jen ze svodek svých PR-poradců, podlehnou tomuto vlivu, protože je v první řadě zajímá, jak budou o jejich rozhodnutích informovat media.

I ohledně liberalismu není situace tak jednoduchá. Je nepochybné, že liberalismus nemá žádné místo v myšlení ruského přezidenta nebo maďarského premiéra. Ale jednoznačná není ani situace na Západě kontinentu. Tamnější elity vyžadují a praktikují liberalismus především pro sebe samotné. A pokud jde o jejich vztah vůči většinové společnosti tak jej dle mého názoru nejlépe popisuje pojem paternalismus, tedy pokus o poručníkování a manipulaci.

Neliberální demokracie jako rozvojový model

Jakou roli v této diskusi přikládáte Rusku a Putinovi, coby vzoru "demokratů bez přívlastku"?

Označení jako třeba "demokraté bez přívlastku" je také samo přívlastkem. A jako každá připsaná vlastnost se ověřuje teprve v konkrétních rozhodnutích a v praktickém chování. V. Putin a jeho bezprostřední okolí definují to, co považují za vhodné pro ruský národ a připouští jen tu i onde kritické poznámky od seskupení a jedinců, kteří zastávají odlišné názory; jejich návrhy na změnu politické linie však neakceptují.

Ohledně legitimizace tohoto chování se V. Putin odvolává na volební výsledky a svou průběžně vysokou popularitu. Ruští demokraté "s přívlastkem" liberální mu jeho pozici velmi usnadňují tím, že ztrácí hodně energie debatami o správné cestě a o správných vůdcích na jejich straně. A tak se zdá, že Putinova politika a jeho metoda její legitimizace se pro ruskou společnost hodí lépe než návrhy urbánní inteligence.

Obecně se domnívám se, že "demokracie bez přívlastku" může být přitažlivá pro výrazné politické osobnosti, jako je třeba Viktor Orbán a pro společnosti, které jsou v obtížné hospodářské a politické situaci. Nedávno zemřel singapůrský vůdce Lee Khuan Yew, který po dlouhá léta praktikoval vlastní verzi demokracie bez přívlastku jako rozvojový model. Řekl bych, že přitom byl neobyčejně úspěšný. To mě přivádí k tomu, abych zopakoval své dávné přesvědčení o tom, že si západoevropské představy o vládnutí obecně a o liberální demokracii konkrétně nemohou nárokovat univerzální platnost. Tím spíše, že i ony samy ukazují v praxi nemalé slabiny.

Skryté poručnictví demokratických vlád