Miloš Zeman na své státní návštěvě Ruska musel čelit aféře s článkem k roku 1968 zveřejněném na webu ruské armádní televize Zvezda, který chválil sovětskou okupaci Československa v roce 1968. Při setkání s premiérem Dmitrijem Medveděvem se Zeman proti článku ohradil, Medveděv následně text odmítl a prohlásil, že článek je osobním názorem autora a neodráží ruské stanovisko… Nakonec byl text ze serveru stažen a na jeho místě se objevila pochvalná informace o takzvaném pražském jaru. Jak na vás průběh aféry působil?

Bohužel do zákulisí této věci nevidím. Události roku 1968 jsou i po padesáti letech pro některé lidi záminkou k rozdmychávání protiruských a protizemanovských nálad. Opravdu nechápu, proč se ten původní text na dotyčném serveru objevil. Nevidím věc tak jednoduše jako prezident, totiž že novináři plně odpovídají charakteru prostitutek. V mezinárodní politice a v diplomacii se nic neděje náhodou. Podle mého názoru se jedná o nějakou hru, ale do jejího pozadí opravdu nevidím.

Ruská anexe Krymu je „fait accompli“, tedy hotová nezvratná věc, a Rusko by anektovaný poloostrov mohlo Ukrajině kompenzovat ať už finančně, nebo prostřednictvím ropy a zemního plynu, prohlásil Zeman před Parlamentním shromážděním Rady Evropy ve Štrasburku. Zatímco ukrajinští politici se ale k tomu bouřili a Zemana označili za „Antihavla“, a dokonce i u nás zazněly odsuzující komentáře, tak na druhé straně jsem zaslechla, že má vlastně Zeman pravdu. Jak se na tuto věc díváte vy?

K otázce Krymu jsem se již několikrát vyjádřil. Rusko si nemohlo dovolit, aby ruská černomořská flotila dostala z Krymu výpověď a na Krymu aby vyrostla americká vojenská základna, k čemuž vývoj směřoval. Takový vývoj by znamenal bezprostřední strategické ohrožení Ruska srovnatelný s kubánskou krizí, nebo ještě vážnější. Kromě toho Krym je historickým ruským územím již od roku 1783 a četl jsem i mnoho právních rozborů, podle nichž celé připojení Krymu k Ukrajině v roce 1954 je neplatné jak z hlediska tehdejšího sovětského práva, tak i mezinárodního práva, takže toto připojení Krymu k Ukrajině lze považovat za nulitní od samého počátku. Pokud ukrajinští politici označují prezidenta Zemana za Antihavla, tak s tím opravdu nemám problém.

Miloš Zeman tvrdí, že vzal do Ruska velký počet podnikatelů proto, že pro naši zemi dohodnou obchody za několik miliard. Jenže tento „přínos“ mnozí politici odmítají, prý je obchod s Ruskem riskantní a jeho přínos marginální. Naopak Jan Stuchlík, odborník na mezinárodní politiku a ekonomickou žurnalistiku působící na Vysoké škole ekonomické v Praze tvrdí, že obchod s Ruskem je významnější, než říkají statistiky. „Rusko je pro Česko jednou z prioritních zemí, kam se vláda snaží nasměrovat větší část českého vývozu. Už v roce 2012 se Ruská federace posunula na místo pátého nejdůležitějšího obchodního partnera Česka,“ uvádí. Stuchlík ale není zdaleka sám, kdo říká něco takového. Jak si vysvětlujete rozdíly v názorech?

Domnívám se, že Jan Stuchlík a jiní pragmatičtí ekonomové a politici mají pravdu a že ti, kteří odmítají obchod i bližší kontakty s Ruskem, jsou motivováni především ideologicky.

Miloš Zeman v Rusku opětovně zpochybnil efekt a smysl protiruských sankcí. I v tomto má své kritiky, naproti tomu bývalý německý kancléř Gerhard Schröder dal Zemanovi za pravdu. „Já se s ním shoduji. Sankce jsou podle mého názoru neúčelné a nevhodné, domnívám se, že by se měly postupně uvolňovat a následně zrušit,“ řekl Schröder v rozhovoru pro pořad TV Barrandov Duel Jaromíra Soukupa. Dá se k tomu něco dodat?

Sankce proti Rusku jsou samozřejmě naprostá pitomost od samého počátku. Rusko nepoškodily, nýbrž je donutily, aby mobilizovalo své vnitřní zdroje a rezervy. Američané s Ruskem vesele obchodují. Černý Petr zůstal v ruce jedině Evropě, kterou sankce poškozují a které ujíždí vlak.

V Rusku si česká hlava státu při příležitosti setkání s Vladimirem Putinem neodpustila pichlavou poznámku. „Včera jste přijal syrského prezidenta,“ zahájil Zeman konverzaci s jedním z nejmocnějších mužů planety. Dále zmínil, že syrské síly, které mají ruskou podporu, ve válce vítězí. „Asad je demokraticky zvolený prezident,“ pronesl také Zeman. Nedá se toto vnímat jako lapsus?

Prezident Zeman má samozřejmě pravdu. Prezident Assad je jediný legální představitel Sýrie.

„Ať byl syrský režim před občanskou válkou jakkoliv tzv. policejní, jak tvrdí odpůrci prezidenta Asada, během občanské války byl jedinou jistotou pro tzv. normální lidi. Pokud mohli křesťané a umírnění šíité a sunnité hledat někde jistotu, bylo to na území ovládaném syrskými vládními (Asadovými) jednotkami. Z toho se ale Američanům dělalo nevolno a chtěli zvolit stejnou cestu, jakou se zbavili vzpurných prezidentů Iráku a Libye,“ uvedl mimo jiné na adresu Zemanovy poznámky o Asadovi český senátor Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz). Souhlasíte s ním?

Za vlády prezidenta Asada se obyvatelé Sýrie těšili mnohým svobodám a žili v relativním klidu a bezpečí. Mohli studovat, jezdit do ciziny, podnikat, měli velkou náboženskou toleranci. Prezident Asad i jeho otec ovšem netolerovali radikální islám reprezentovaný Muslimským bratrstvem a obyvatelé při všech svých svobodách věděli, že tyto svobody končí, pokud by začali ohrožovat postavení prezidentů Háfize Asada i potom jeho syna Bašára. Takže na asadovský režim můžeme nahlížet jako na osvícený a poměrně liberální a sekulární autoritativní režim, který obyvatelům zajišťoval bezpečný život, pokud respektovali jasně stanovená pravidla.

Tento režim je ale spojencem Ruska a Íránu a stojí v cestě americkým plánům na hegemonii v tomto klíčovém světovém regionu, proto vidíme tolik úsilí na straně Američanů tento režim svrhnout, podobně jako svrhli režimy v Libyi a Iráku.

Alternativa pro Německo (AfD), která je třetí nejsilnější stranou v německém parlamentu, před pár dny vyvolala ve Spolkovém sněmu vlnu pobouření návrhem začít vracet syrské uprchlíky zpět do vlasti. Podle ní se situace v rozsáhlých částech Sýrie v posledních měsících „podstatně zlepšila“ a teroristická organizace Islámský stát (IS) byla vytlačena. Německá vláda by podle AfD měla bez odkladu zahájit jednání se syrskou vládou o návratu syrských uprchlíků, kteří jsou nyní v Německu. Ostatní strany se ale proti návrhu AfD viditelně bouřily. Jak dalece lze brát návrh AfD vážně?

Cokoliv řekne v Německu Alternativa pro Německo, je špatně, podobně jako cokoliv řekne u nás Tomio Okamura. Návrh AfD lze samozřejmě brát vážně, což vidíme i z toho, že nyní sama německá vláda chce nabízet peníze těm imigrantům, kteří se rozhodnou pro dobrovolný návrat domů. V Sýrii se situace postupně uklidňuje a kromě toho, mnoho těchto uprchlíků přichází ze zemí, kde vůbec žádná válka není a za Syřany se jen vydávají. Prostě ti lékaři, inženýři a kvalifikovaní řemeslníci, jak se zdá, nejsou až takovým přínosem, jak o tom bájila německé kancléřka Angela Merkelová.

Prezident Miloš Zeman se chystá jmenovat předsedu hnutí ANO Andreje Babiše premiérem ve středu 6. prosince, novou vládu jmenuje 13. prosince. Přece jen, pokud premiér Babiš bude v blízké době obviněn policií – mandátový a imunitní výbor PS již má na stole žádost policie na vydání jak Andreje Babiše, tak i předsedy poslanců ANO Jaroslava Faltýnka – jaké to bude mít ozvěny v zahraničí?

Tady se opět hrají mocenské hry, do nichž do hloubky nevidím. Už jsem se mnohokrát vyjádřil k tomu, že celé obvinění Andreje Babiše považuji za politicky účelově motivované a to neříkám proto, že bych byl jeho nějakým zvlášť velkým příznivcem. Zejména se mi nelíbí to, jak jeho politika ničí drobné a malé podnikání, protože jsem velký příznivce tohoto druhu podnikání.Pokud se týče ozvěn v zahraničí, doporučoval bych na tyto ozvěny nebrat zvláštní zřetel.