Několik lékařů naší redakci uvedlo, že očkování proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím může způsobit epilepsii a existuje tedy příčinná souvislost. Můžete to potvrdit?

Každá vakcína je schopná způsobit neurologické problémy, a tedy i epilepsii. Měla jsem několik pacientů, kde po očkování MMR vakcínou vznikla epilepsie. V zemích, kde se odškodňuje, jsou odškodňovány i takové případy.

Proč, když například dvouleté dítě dostane epileptický záchvat, lékař pokládá rodičům jako jednu z prvních otázek, zda nebylo v poslední době očkované a zda se nejednalo o očkování proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím, pokud by tato vakcína byla „nevinná“?

MMR vakcína samozřejmě není nevinná, žádná vakcína taková není. Moje zkušenost s rodiči dětí, které měly po očkování neurologické problémy, je ale poněkud jiná. Pokud se zmínili, že problémy nastaly po očkování, reakce lékařů byla většinou negativistická. Jen málo rodičů, se kterými jsem byla v kontaktu, měli to „štěstí“, že lékaři souvislost s očkováním neodmítali. Podle mého názoru je negativní pověst MMR vakcíny do jisté míry nezasloužená. Není to totiž první vakcína, kterou dítě dostane, před ní dostalo 3-4 dávky hexavakcíny a pneumokokové vakcíny. MMR je často jen poslední kapkou, kterou přeteče pohár. Domnívám se, že kdyby děti dostaly MMR jako první vakcínu, bez těch předchozích, počet poškození by byl výrazně nižší.

Například na Slovensku se očkuje dvěma dávkami proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím. První se dává v 15. měsíci života a druhá v 11. roku. Proč je to u nás jinak a interval mezi dávkami je poměrně krátký?

Protože nikdo pořádně neví, co ty vakcíny dělají. A protože před uvedením jakékoli vakcíny na trh se účinnost posuzuje podle hladiny protilátek, kterou očkovaní dosáhnou, nikoli podle skutečné schopnosti zabránit nemoci. Když byla MMR vakcína počátkem 90. let zavedena, považovala se za dostatečnou jedna dávka. Druhá dávka aplikovaná o půl roku později se označuje jako dávka vychytávací. Nejde tedy o posilnění imunitní odpovědi po první dávce, ale dávku pro jistotu, aby protilátky vytvořilo ještě více dětí. Po první dávce je totiž malé procento dětí nevytvoří. Je logisticky jednodušší a levnější zbytečně přeočkovat více než 90% dětí, než u všech zjistit protilátky a očkovat jen ty, které je nemají.

V době, kdy se toto schéma zavedlo, nikdo nevěděl, jak dlouho ochrana vydrží. Pouze se předpokládalo, že to bude srovnatelné s imunitou po přirozeném překonání infekce, tedy celoživotní. Jenže, když vyrostla první generace očkovaných, ukázalo se, že to je jinak. Máme epidemie příušnic a spalniček u očkovaných mladých dospělých. Takže místo přehodnocení celého očkování, které pouze posune věk vnímavosti k nákaze do rizikovějšího věku, se čaruje s očkovacím kalendářem, dávky se přesouvají nebo přidávají před pubertu. Výsledek bude jediný, vnímavost se posune o dalších 10 let dále a za 10-15 let po zavedení přeočkování v pubertě budeme mít epidemie u třicátníků.