Skoro dvanáct let jste strávil ve vězení haagského tribunálu. Jak v tuhle chvíli očekáváte, že Váš případ dopadne? Padne v dohledné době rozsudek, anebo jak říkají kritici, se Vás jednoduše zbavili, aby to nemuseli dál řešit?

Především chci říci, že já o tom nepřemýšlím. U haagského soudu jsem dosáhl toho, čeho jsem chtěl – a vyhrál jsem. A mnozí lidé jsou přesvědčeni o tom, že jsem skutečně vyhrál. Jaký bude jejich rozsudek, je naprosto bezvýznamné. Jakýkoliv bude, nebude založen na právu, protože já jsem jim rozmetal všechny důkazy a roznesl všechny falešné svědky. Trvalo to trochu déle, než jsem očekával, ale nejsem ani trochu nespokojen. Já myslím, že jsem dosáhl dobrého výsledku a jsem na ten výsledek hrdý.

Hovořil jste o tom sice nesčetněkrát, nicméně co Vy si myslíte o tomto tribunálu a jeho úloze obecně?

Haagský tribunál je globální nástroj, který byl vymyšlen, aby soudil ty, kteří se postaví proti americkým geostrategickým zájmům. Aby se to, samozřejmě, mohlo uskutečnit, musely se na Balkáně objevit nějaké velké zločiny. A dva největší byly Vukovar ve Slavonii a Srebrenica v Bosně. A ukázalo se, že to vše bylo objednáno zvenčí. Mně se během mého procesu podařilo zcela odhalit to, že západní zpravodajské služby platily konkrétním lidem, kteří páchali ty zločiny, a jejich jména jsem uvedl. A nyní, co je cílem Američanů? Cílem Američanů bylo mít nějaký instrument, kterým by strašili všechny budoucí politiky na celém světě. Aby je mohli strašit tím, co se jim může stát, pokud se jim budou protivit. Dosavadní soudní praxe haagského tribunálu je ostudou pro samotnou ideu mezinárodního trestního práva.

Tribunál stále ještě řeší několik nedokončených případů jako například kauzu generála Ratka Mladiće, bývalého bosensko-srbského prezidenta Radovana Karadžiće nebo Gorana Hadžiće. Nechci se ptát na to, jak předpokládáte, že tyto případy dopadnou, ale neočekáváte například, že v rámci OSN v budoucnu zasáhne Rusko a řekne dost? Takové náznaky tu již v minulosti byly…

Nejsem si jist, nevěřím tomu. Myslím, že Rusko s takovou intervencí zaspalo. Když se někteří moji spolupracovníci ptali vysokých ruských diplomatů, proč nereagovali dříve a odkládali veto, ti jim řekli, že oni byli připraveni, ale nechtěla to po nich vláda v Bělehradě, že dokonce vláda v Bělehradě nebyla pro takovou variantu. Vlády v Bělehradě byly prozápadní, zrádcovské a vědomě vydávaly srbské politiky a generály do Haagu.

• Hodnocení Vojislava Šešelje od historika Jana Pelikána ZDE

Teď už není co blokovat, protože byl zformován i ten přechodný instrument, reziduální mechanismus, jak tomu říkají. A co se týče těch tří konečných procesů, které patří k hlavním procesům, myslím, že se Karadžić moudře rozhodl, že se bude obhajovat sám. To mu nabídlo možnost vyslýchat svědky a do spisu vložit celou řadu důležitých dokumentů.  Ale já bych byl na jeho místě daleko agresivnější. Byl bych ještě agresivnější než v mém vlastním případu.  To by mělo efekt. On byl velmi konstruktivní, ale proces skončil a teď jen čeká, až mu vynesou rozsudek. A to nebude, dle mého názoru, nic dobrého.

Mladić není způsobilý k souzení, měl dvě mozkové mrtvice a má těžké následky. Fyzicky se uzdravil, má ještě částečně znehybnělou pravou ruku, ale pohybuje se, chodí, ale jeho mozek je poškozen. Některých věcí je schopen, hraje šachy, může si například takto povídat, ale není schopen sledovat svůj proces. Není schopen se koncentrovat déle než pět šest minut. A žádný soud na světě by jej nezačal soudit. Hadžić je těžce nemocen, očekávám jeho brzký návrat do Bělehradu. Má těžkou formu rakoviny mozku. A nyní i podal oficiální žádost a myslím, že jej propustí. Bohužel, jak lékaři říkají, už nemá žádnou šanci.  

Vraťme se k Vaší osobě a k vaší politické činnosti. Jak se dle Vašeho mínění za těch téměř 12 let Srbsko změnilo?

Bohužel, změnilo se k horšímu. Ve vládě se střídaly různé prozápadní zrádcovské garnitury. Ani jedna nepřinesla národu nic dobrého, ekonomicky jsme více a více tonuly, je stále větší sociální bída, jednoduše národ už nemá žádnou perspektivu. Nynější vláda je nejhorší. A je to vláda Tomislava Nikoliće a Aleksandra Vučiće, kteří vzešli, bohužel, z našich řad. Byli to nejvyšší funkcionáři naší Srbské radikální strany, kteří padli na kolena před vydíráním, penězi, sliby a proto je západ podpořil v jejich nástupu k moci. Ale oni nepochopili, že jsou jen na jedno použití. Že Srbsko Kosovo a Metohiji definitivně neodevzdá. A potom jim vyprší trvanlivost a odejdou. To se již nyní mezi srbskou veřejností ukazuje.

Vy jste řekl, že tato vláda je vůbec nejhorší a že lidé nemají žádnou perspektivu do budoucna. Jak odpovídáte lidem a reagujete na to, když vláda říká, že perspektivou je plánované členství v EU?

Začlenění do EU by pro srbský národ znamenalo zkázu. Máme před sebou zřejmé příklady Bulharska a Rumunska. Nemohu porovnávat Česko a Srbsko, protože Česká republika byla vždy vysoce rozvinutá průmyslová země. Ale nevěřím, že by český národ byl se svým členstvím v EU spokojen. Ale nedá se to porovnávat, jak ze sociálního, tak ekonomického hlediska. Srbsko nebylo nikdy tak rozvinuté. Proto se porovnáváme s Bulharskem a Rumunskem. Ani Rumunsko, ani Bulharsko nebyly ve válce, neměly sankce. Neměly blokády a teď jsou v horší situaci než Srbsko. Pro ně byl vstup do EU zničující.

Byli přijati do EU kvůli vstupu do NATO, aby zde Američani vytvořili své základny. A byli jen přijati a pak zanecháni svému osudu. Vidíte, co dělá nynější bulharská vláda v čele s Bojko Borisovem. Odřekly se částky dvanácti miliard euro pod tlakem Američanů a Evropanů. A na oplátku nedostanou nic. A těch peněz se zřekly ze třech důvodů. Nepřistoupili na Jižní tok a zablokovali tím i Srbsku a Maďarsku a celé střední Evropě jeho využití, pak se zřekli rekonstrukce jaderné elektrárny Kozloduj a rekonstrukce naftovodu, který z Černého moře vedl přes Bulharsko k Řecku. A co za to dostali? Nic! A těch dvanáct miliard by pro Bulharsko znamenalo spoustu práce a ve výsledku lepší životní standard a tak dále… My nechceme do EU, Srbská radikální strana je jedinou politickou stranou v Srbsku, která odjakživa byla proti EU. My chceme spolupráci na rovnoprávných základech.

My vidíme perspektivu v integraci s Ruskem. To už není to komunistické Rusko, ze kterého jak k vám, tak k nám přišel komunismus. Toto je Rusko v plné síle a stále silnější. A toho se lekli Američani a ostatní ze Západu, proto se pokoušejí Rusko oslabit sankcemi a blokádami a tak dále, ale tím ničeho nedosáhnou. Rusko má mnohem větší ekonomickou perspektivu, Rusko je slovanská země, nemá ambice jako Amerika vládnout celému světu, dobývat a zavazovat si.  V době Sovětského svazu to bylo jiné, ale komunismus Rusko nikdy neporobil… I to je třeba vzít v úvahu, že komunismus Rusku podstrčil Západ. Lenin byl ze Švýcarska německým vlakem s anglickými penězi transportován na dohled Petrohradu, aby podnítil komunistickou revoluci.

Pokud jde o zmiňovaný proevropský směr současné srbské vlády, do jaké míry jste přesvědčen, že když dojde na lámání chleba ve smyslu EU ano či ne, jak budou reagovat běžní občané?

Já si myslím, že Srbsko nikdy do EU nevstoupí, protože EU se do té doby musí rozpadnout. A za druhé, my uděláme vše proto, abychom tento režim svrhli. Pokud bude u vlády Srbská radikální strana, ihned zastavíme integraci s EU. Ale nechceme přerušit spolupráci se členy EU, pokud to bude na rovnoprávném základu. Nyní po vítězství Syrizy v řeckých volbách jsem velký optimista. A doufám, že nyní se zvednou Španělé, Portugalci, Italové a vyhlásí moratorium na splácení dluhů. A pak už to bude otázka přežití EU. I Česko je nespokojené. Maďarsko je nespokojené. I ty se začnou chovat jinak než nyní. To je, myslím si, více než zřejmý efekt toho nynějšího vítězství v řeckých volbách.

Jaké je Vaše obecné mínění o EU jako o geopolitickém hráči? Protože i u nás se objevují názory, že se při ukrajinské krizi ukázalo, že Evropská unie je úplně bezzubá a jenom opakuje to, co dělají Spojené státy…

Povstání na Ukrajině organizovali Američani. O tom není žádných pochyb. Povstáním byla svržena legitimní a legální vláda. K moci se dostali nacisti ze západu Ukrajiny. Nyní Ukrajina krvácí pro cizí zájmy. Co by bylo pro Ukrajinu nejlepší? Vstup do celní unie s Ruskem. Vstup do euroasijské unie. A co by jí to přineslo? Mnohem levnější plyn, mnohem levnější naftu, dostatek veškerých surovin, obrovský ruský trh a trh v Kazachstánu a dalších zemích. To vše nyní Ukrajina ztratila zradou jednoho politického establishmentu a co je nejhorší, u moci jsou západoukrajinští nacisti. Titíž, kteří se za 2. světové války přidali k Hitlerovi. Ukrajinský národ kvůli tomu trpí a umírá, více než 5 tisíc lidí už v té válce zemřelo. Ale já si myslím, že zde stejně převáží faktor patriotismu. A že se Ukrajina osvobodí toho zápaďáckého balastu.

Jak si vysvětlujete to, že Evropské unii nebo Západu obecně nevadí, že se v Kyjevě na vládě podílí lidé s dosti extremními názory, které někteří přímo označují jako fašistické?

Západní země pomohly k moci Hitlerovi. A to je historicky dokázáno. Dosadily Hitlera, protože si myslely, že jej tak nasměrují na východ proti Sovětskému svazu. Jenže Hitler se pak stal velkou hrozbou i pro Západ. Když Hitler zabral Čechy, západní země se na to dívaly se složenýma rukama. Proto také Čechy odevzdaly, odevzdaly Hitlerovi Sudety, bez kterých se Čechy nemohly bránit, protože tam měly situovány všechny obranné linie a opevnění. Teprve v případě Polska Západ intervenoval, ale jen formálně. Západ nechtěl válku, vyhlásil válku Hitlerovi a stáhl se. Hitler jedním okamžitým blitzkriegem zabral celou Francii. A teprve poté, co byly ohroženy anglické zájmy, začaly se věci měnit. Takže jim ti nacisti nevadí. Vždyť i v Chorvatsku k moci dostali Ustaše, stranu Franja Tudjmana (fašistická strana poslušná hitlerovskému Německu – pozn. red.). Dostali ji k moci, protože to bylo v jejich zájmu. Obnovili ustašovské Chorvatsko, protože to bylo v jejich zájmu. A vyhnali skoro celé srbské obyvatelstvo, které tam žilo.