Jak na vás zapůsobila při všech těch teroristických útocích ve Francii a Německu brutální vražda 86letého kněze Jacquese Hamela ve francouzské farnosti v Saint-Etienne-du-Rouvray?  Myslíte si, že se islamisté na podobné útoky zaměří i v budoucnu, a to zejména proti katolické církvi? Nemáte zprávy o tom, zda se jednalo o první útok na katolickou církev „u nás“ v Evropě anebo se jich odehrálo už více?  

V celé Evropě se odehraje asi 40 větších útoků proti katolickým kostelům ročně, především jde o žhářství a vandalismus s jasně proticírkevním kontextem. Ve Francii to v roce 2014 bylo včetně útoků na synagogy na 600 případů, byl to obrovský meziroční nárůst. Bojím se, že pak už byl útok na osoby jen otázkou času. V souvislosti s tím odhaduji, že podobných „vzkazů“ bude přibývat.

Zvláště v ČR, ale i jiných středoevropských zemích se před podobnými incidenty varovalo. Někteří špičkoví politici, bezpečnostní experti i řada intelektuálů  (Jefim Fištejn, Benjamin Kuras atp.) upozorňovali na nesnášenlivost a agresivitu islámu. Jaký názor na něj zastáváte vy sám a co si o něm myslí například vaši kolegové, duchovní, se kterými se běžně setkáváte?

V posledním rozhovoru pro francouzský časopis La Croix papež František upozorňuje, že islám založený na koránu má v sobě silně násilné tendence. Ten pohled islámu je jiný než náš vzniklý v židokřesťanské kultuře. Již od vzniku islámu byla zde snaha vytvořit jednu říši, jednu vládu a jeden pořádek a tím dosáhnout „míru“, území neislámská byla vnímána mohamedány jako „říše války“. Nemůžeme hledět tedy našima očima a srovnávat nesrovnatelné přístupy. 

Existuje v katolické církvi od papeže Františka oficiální edikt, jak k muslimským uprchlíkům vlastně přistupovat? Zvláště loni se například Charita, ale i jiné církevní organizace aktivně podílely na humanitární pomoci běžencům. Domníváte se, že i církev po této sérii brutálních útoků z minulých dnů změní na nelegální migraci muslimských běženců svůj názor?

Před dvěma lety naše katolická církev vedla konzultace s vládou, že v případě potřeby přijetí migrantů by mělo jít o křesťany, a to bezpečnostně prověřené. Pak nastala vlna migrace a bylo nám vyčítáno, že si chceme vybírat. Jak to dopadlo, ví každý. Jsme otevřeni pomáhat komukoli, kdo je v nebezpečí života, v nouzi – bez ohledu na náboženské vyznání, nebo ateismus. Ale rozum velí, že když někomu pomáhám na ulici při nehodě, neptám se, kdo je; ale chci-li si někoho nastěhovat do podnájmu, dám mu pravidla a chci znát jeho minulost a názory.

Vrcholové orgány Evropské unie nejsou ani po roce schopné přijmout účinná opatření na ochranu schengenských hranic a stále si pohrávají s myšlenkou na stanovení uprchlických kvót pro všechny členské státy. Co si o tom myslíte? Je tato benevolence vůči lidem, kteří si viditelně křesťanské pomoci neváží vůbec či jen velmi málo, stále vhodná? Co by měla EU podle vašeho názoru nyní udělat?

Nejsem bruselský úředník, ale ta bezmoc je zarážející. Snad to už není ani neschopnost, začíná mi to připadat jako záměr. Ti, kterým pomáháme, by měli vědět, že jsou na návštěvě a měli by dodržovat náš právní řád, ctít naše hodnoty. Když je EU tak posedlá detailními normami, divím se, že nestanovila právě tato pravidla do nejmenších podrobností. To by měl být první krok. Pak jistě zpřísnit azylovou politiku a pomáhat více v místech konfliktů. 

Velká část české populace si myslí a dokladuje to řada politiků a také úspěšní podnikatelé, kteří mají své pobočky v západoevropských zemích, že z muslimských přistěhovalců se stávají ve značné míře jen příjemci sociálních dávek a komunita, jež si zachovává své negativní islámské zvyky (například nadřazený postoj vůči ženám), aniž by měla snahu se přizpůsobit či asimilovat. Současnou uprchlickou krizi lidé často vnímají jako spíše ekonomickou migraci. Lze s těmito názory souhlasit?      

To nevím, jistě jsou tu lidé opravdu potřební – utíkající před válkou. Pak i ti, kdo jdou logicky za lepším životem. Mělo by jim být dáno na srozuměnou, že ten lepší život stojí nějakou námahu, rozhodně větší, než čekání na pošťáka s poukázkou na dávky.

Ve svém televizním vystoupení, které pak velmi pozitivně prezentovala i další média, jste velmi otevřeně hovořil o islámu jako o nesnášenlivém náboženství, které se v současné době hodně radikalizuje a jde jen těžko s ním navázat mírový dialog. Zastávají podobný názor i špičky české katolické církve a nebyl jste náhodou za ta upřímná slova, která veřejnost dost ocenila, vyplísněn svými nadřízenými?  

Jsem svobodný člověk, mluvím vždy za sebe a mám příčetného šéfa. Zástupce hlavního francouzského imáma odstoupil po útoku v Nice s tím, že už téměř nelze odlišit islám od islamismu. Tak ten pán toho asi ví víc o islámu než já. Od druhého vatikánského koncilu vede katolická církev velmi intenzívní dialog i s muslimy; bohužel ve světě je zřejmé, že to je dialog intelektuálních elit, zatímco většinové obyvatelstvo v islámských zemích vidí vše jinak.

Mediálně známá osobnost – kněz a pedagog Tomáš Halík – znovu veřejně prohlásil, že je nutné velmi citlivě rozlišovat mezi džihádisty a jinými muslimy a snažit se především s islámskými duchovními navázat smírný dialog. Domníváte se, že je to dnes vůbec možné? Mezi jiným Halík také kritizoval vaše vystoupení v ČT. A co říkáte na názory velké části veřejnosti, že běžní vyznavači islámu zvláště v západoevropských ghettech mají opravdu blízko k tomu, aby se rychle radikalizovali? 

Pan profesor Halík má právo na svůj postoj, já na svůj. Dal bych přednost v zásadě nehledět na to, kdo něco říká, ale co říká. Tak jsme se to učili ve škole v případě Tomáše Akvinského, skutečného teologa. U nás si mnozí osvojili mentalitu započatou nacisty a zdokonalenou komunisty – boj proti názoru znamená ponížit, pomluvit a zlikvidovat jeho hlasatele. Osobně si myslím, že s radikalizací islámu v Evropě se už začalo a zastavit ji je třeba spojenými silami všech lidí dobré vůle.

Jak vůbec vnímáte názory Tomáše Halíka s jeho „otevřenou náručí“ vůči migrantům a který není zrovna příznivcem realistických postojů kardinála Duky k uprchlické krizi či k politice prezidenta Miloše Zemana? 

Kardinál Duka na počátku krize znovu a znovu opakoval, že je překvapen složením migrantů, že jsou to mladí muži vybavení mobily a že by bezpečnostní složky měly velice prověřovat, koho sem pustí. Za to se mu dostalo od části novinářů nálepky, že „hnědne“. Bohužel jen v předstihu řekl to, na co dnes už mnozí také přicházejí, že otevřená náruč je sebevražednou cestou. Pan kardinál reprezentuje jako předseda biskupské konference naše biskupy, zároveň se snaží dobře sousedsky vycházet se všemi prezidenty, kteří byli na Hradě v době jeho arcibiskupování. Víte, mnohdy přátelské a upřímné slovo v soukromí udělá víc než velkohubá prohlášení a podepisování petic.